Článek
Ale jaký vlastně je jako osoba?
Jak je Bůh prezentován Biblí a církvemi, které tvrdí, že jej zastupují?
Pozitivní atributy: Vševidoucí, Všemohoucí a Laskavý
Nejčastěji se křesťané domnívají, že Bůh vše vidí, může být všude a hlavně, že je spravedlivý a laskavý. Janovo evangelium explicitně tvrdí: Bůh je Láska.
Je nepředstavitelné, že by pravý Bůh páchal zlo a že by Všemohoucí jednal nesprávně.
Navíc soudě podle jednotlivých biblických příběhů může Bůh vidět i do lidského srdce:
Ale Jehova Samuelovi řekl: „Nedívej se na to, jak vypadá a jak je vysoký, protože jsem ho zavrhl. Bůh se na věci dívá jinak než člověk. Člověk totiž vidí jen to, co má před očima, ale Jehova vidí do srdce.
To jsou všechno ryze pozitivní prvky, které o Bohu Bible a jiné křesťanské spisy vypovídají. Pak jsou zde také rovněž stinné stránky jeho osobnosti.
Ano, i Bůh má svůj stín.
Negativní atributy: Mstivý a Nevyzpytatelný Bůh
Zničení Sodomy a Gomory, podle všeho mravně zpustlých měst
Četné biblické zmínky na druhou stranu ukazují, že Bůh není jen jemnocitný, ale dokáže být i pěkně drsný, bezohledný, krutý a pomstychtivý.
Pisatel Žalmů se proto cítí oprávněn Boha vyzývat k následujícímu:
Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je.
V Žalmech je řada podobných pasáží:
Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům. Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.
Bůh lidské národnostní celky a státy podle tohoto všeho nebere vůbec vážně. Dokonce se jim posmívá a v jisté míře jim i škodí. Vzpomeňme na událost, kdy Bůh zničil téměř všechny lidi za potopy, nebo na spálení Sodomy a Gomory na troud, kde neušetřil ani ženy a děti.
Stejně tak vyhlazení Kananejců, kdy vykonavatelé jeho vůle, Izraelci, nezanechali kámen na kameni a zcela toto etnikum vymazali z existence.
„Bůh má v podstatě lidskou povahu“
Mormonský Ježíš působí spíše jako nadčlověk s božskými kvalitami
Jsou určité křesťanské směry, které staví Boha do světla, jak to přesně říct, v podstatě jako by byl člověk. Mezi tyto skupiny patří i Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů alias mormoni.
Říká se, že Bůh vytvořil člověka ke svému obrazu. Člověk je tedy do jisté míry Božím zrcadlem. Mormoni však zašli ještě dál. Věří, že lidé jsou v podstatě takový boží mikrokosmos. Žijící bohové.
Mormoni tvrdí, že Bůh je stejného řádu bytí jako lidé. Podle mormonské teologie je Bůh vznešený a mocný, přesahující naše chápání, ale zároveň má podobu a podstatu člověka. My lidé existujeme ve stejné ontologické říši jako stvořitel nebe a země. Dokonce jsme stejného druhu.
Toto „zhroucení posvátné vzdálenosti“, jak to nazval jeden mormonský teolog, dává mormonismu jeho charakteristický nádech. Brigham Young řekl, že zakladatel mormonů Joseph Smith nechal nebe a zemi podat si ruce.
Mormoni cítí, že Bůh je jim přístupný; je jejich otcem a oni jeho dětmi. S jeho povzbuzením a vedením se mohou dokonce toužit stát se mu podobnými. Ježíš měl stejné tělo jako lidé, takže tělo nemá být prokletím, ale zdrojem radostí a oslavení.
„Bůh je od lidské povahy na hony vzdálen“
Někteří si Boha představují jen jako někoho, kdo se „lehce“ člověka dotýká z oblasti transcendence
Opačnou doktrinální pozici zastával Jan Kalvín, švýcarský teolog, autor evangelické koncepce, která se dostala ze Švýcarska do celého světa a usadila se také v USA.
Podle něj Bůh nemá s lidskými vlastnostmi vůbec nic společného a naopak je od člověka velmi vzdálen, svým způsobem se o něj vůbec nezajímá, jen co do určení jeho neměnitelného osudu. Ten je dán takzvanou doktrínou predestinace. Někteří lidé byli předem určeni ke spáse a jiní k zatracení. A nikdo s tím nemůže nic udělat.
Teologicky řečeno, Bůh existuje mimo čas a prostor, mimo oblast lidského chápání, mimo všechny známé formy existence.
Kalvín vychází například z těchto biblických pasáží:
„Jsem, který jsem.“ A dodal: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Jsem.
Jinými slovy Bůh, který s vámi nebude diskutovat o své podstatě. A dále:
Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? On dává ustalému sílu, a tomu, ježto žádné síly nemá, moci hojně udílí. Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, ale ti, již očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.
Bůh nevyčerpatelného poznání, síly a energie. Zde již jisté propojení mezi Bohem a lidmi je. Lidé mohou z Boha čerpat zdroj síly. Na druhou stranu je Bůh podle Kalvína od člověka velmi odtažitý:
Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. Ty člověka v prach obracíš, pravíš: „Zpět, synové Adamovi!“ Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.
Bůh neměří čas lidskými měřítky a vůbec se nezabývá lidským vnímáním a hodnocením času a prostoru.
Navíc si Bůh o lidech nemyslí nic lichotivého:
Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější, je nenapravitelné – kdo mu rozumí? „Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám lidská svědomí, abych každému odplatil podle jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží.
Zde se Bůh prezentuje jakožto soudce i vykonavatel rozsudku. Jsou však lidé, které Bůh předem vyvolil ke slávě, narozdíl od těch, které již předem zatratil. Kalvín vycházel z těchto pasáží:
Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.
Dále k tématu říká:
Ale člověče, kdo vůbec jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?
Člověk je tedy vůči Božímu úradku bezmocný, a Bůh s ním o svých „nevyzpytatelných“ cestách nehodlá diskutovat.
Po celou historii nejen křesťanství se snažili lidé uchopit či alespoň nějak popsat Boží povahu. Často se uchylovali k extrémním pozicím, buď byl Bůh zcela vzdálen lidským představám nebo byl naopak totožný s člověkem a jeho myšlenkovým světem. I v moderní době plné počítačových analýz Bůh a jeho vlastnosti dále unikají přesné definici.
Zdroje:
Bible, textová analýza.
Douglas Daudelin. Predestination and Our Will. 2025. Word of Grace.
Ronald Walker. Mormon History. 2001. University of Illinois Press.
