Článek
Fyzika byla moje láska od té doby, co jsem na základce dostala od strýčka knížku Stephena Hawkinga o rozpínavosti vesmíru. To, že se chlapi rozpínají jako vesmír, to už jsem tehdy chápala. Ale že se ještě bude rozpínat vesmír sám? To už na mě bylo tak nějak moc.
Fakt je, že jsem ve škole milovala fyziku, ale nenáviděla fyzikáře. Ten dělal všechno pro to, aby mi můj oblíbený předmět zkazil. Když viděl, že jsem v některých věcech před ním napřed, nedával to. Když jsem zkoušela fyziku na vysoké škole, tak jsem pochopila, v čem byl tehdy problém. Fyzika je dnes předmětem frustrovaných mužů. Narazila jsem na nesmyslná cvičení, a když jsem poukázala na jejich zbytečnost, fyzikáři se začali hroutit a kroutit a pak mi dali docela nevybíravě najevo, že se mezi ně nehodím. Zachránil to akorát stařičký profesor, dnes je mu již více než sto let, protože se v jeho době ještě brala fyzika vážně.
Dnešní fyzikáři a fyzikářky se utápí v nějakých abstraktních cvičeních, asi s touhou, že je to nějak posune a natáhne jim to hlavu, rozpínaví jsou už stejně až hrůza, a myslí si, že z mozku jim to udělá kvantový počítač. Kvantová fyzika je totiž opak toho, co se dnes jako fyzika učí. Kvantová fyzika počítá s něčím, s čím omezená hlava nepočítá. Souvislosti mohou být neznámé a nemusí se nikdy dosadit, ale funguje to. Kvantový počítač nepracuje lineárně jako někde v algebře, ale zcela náhodně. Náhodně pro ty, kteří nemají mozek jako kvantový počítač, ale mají v něm kvanta blbostí.
Vidím to na těch, kteří dnes píší učebnice fyziky, bez toho, že by se nabiflili vzorečky a nadrtili postupy, jsou ztracení. Nějaký aha moment jim nic neříká, proč taky, když aha je jen takový hrdelní výkřik, který ze sebe dostanou akorát, když něčemu nerozumí. Škola z vás kvantového fyzika neudělá. Ve škole na střední jsem se ve fyzice odmítala učit vzorečky zpaměti a vyvozovala jsem si výsledky příkladů takříkajíc z představy reality samotné. Neměla jsem tak dobré známky jako šprti s vzorečkami v hlavě, ale onen učitel, o kterém jsem již mluvila, k mému překvapení na konci studia prohlásil, že jsem jediná ze třídy, která té fyzice opravdu rozumí.
V CERNU jsou sice hračičky a machři na to, jak si něco pořád dokola zkoušet. Ale tím to končí. Mohou být rádi, že ten jejich tunel s nimi ještě nevybuchl. To nejsou žádní géniové aha momentů, ale spíše takoví laboratorní pokusníci. Nejvíc ten jejich tunel v CERNU připomíná jiný švýcarský tunel, ten na prachy. A ten už vybuchl. Tak pozor, vědátoři! Kam se hrabou na chemika Otto Wichterleho, který svoje čočky sestrojil se svou manželkou s pomocí stavebnice Merkur.
Pracovat totiž s geniálními koncepty z vás génia neudělá. Jen něco jako cvičenou opičku. A jak je známo, některá zvířata se hrát na piáno naučili, ale hudebními géniemi se nikdy nestali a nestanou. Taková geniální hlava totiž umí řešit nové problémy, a ne jen mechanicky aplikovat geniální řešení svých předchůdců. Když se kolem vás mihne génius, tak je fakt, že může zanechat řešení na několik desítek let dopředu. To se stává, ale vzhledem k tomu, že se doba mění kvantovými skoky, moc tu už po dřívějších géniích nezbylo. Jen zase génius je schopen vymyslet něco nového, originálního, a ne jen opakovat nesmyslná cvičení v učebnicích fyziky a hrát si proto na důležitého. Většina fyziků mi připomíná děti na školním hřišti, které si hrají na písku. Staví pořád a pořád to stejné a monotónní, a když je na to někdo upozorní, ne-li jim do toho drcne, jejich život ztratí smysl.
Třeba takový Einstein, když jsem pátrala po praktickém užití jeho myšlenek, jako je jeho teorie relativity, která se prý aplikovala v GPS, nic jsem nenašla. Ani nikdo z výzkumu mi nepotvrdil, že Einstein nějak posunul tohle bádání prakticky. Stejně jako se Einstein navezl do amerického jaderného výzkumu, nebyl to on, kdo vymyslel jadernou bombu, za to měl hodně řečí. Einstein byl spíš mluvka než nějaký vědecký gigant, říkalo se, že bez jednoho německého vědeckého časopisu, který mu v předválečném Německu šel na ruku by ani nebyl. Rád se předváděl, to ano, ale ještě se chlubil cízím peřím. Je veřejně známo, že za řadou jeho myšlenek stojí jeho manželka, která, když po něm chtěla, aby to veřejně uznal, tak on se jí potají vysmál. Dnes už jeho výsměch nikdo netají.
Co bych vám o té kvantové fyzice ještě řekla. Třeba to, že je mi sympatická, protože je odrazem hravosti geniálních lidí. Když si hraje geniální člověk, tak to je takový level, že to je pro druhé prostě kvantová fyzika. Nerozumí tomu až do chvíle, kdy nějak pochopí na vlastním životě, že to má dopad, a stejně to zpětně zhodnotit neumí, s tím géniem a jeho působením si to zpravidla nespojí, protože pochopit procesy, které mají výjimeční lidé v hlavě, to je nad možnostmi průměráků. Ti si musí vystačit s tím, že papouškují kdejakou knížku či výrok, který najdou. Často až do konce života. Na vlastní originální myšlenky totiž nikdy nepřijdou. Zato se rádi ukájejí nad smutnými momenty osudů géniů, aby si alespoň trochu takovým žebráckým způsobem vykompenzovali, co jim samotným do geniality chybí. A proto i já mohu takovým naložit, co se do nich vejde, žádný smutný osud totiž neplánuji, aby bylo jasno.
Zato se mi zdá, že temný osud tu plánuje pro všechny někdo úplně jiný. Temná hmota, černé díry, konec vesmíru mizející stále se zvětšující rychlostí v nekonečnu, nepochopitelné a nerozluštitelné chování mikroskopických částic, tajemný nepostihnutelný původ gravitace, kolabující hvězdy, pokřivený časoprostor, anihilační antihmota, nekomunikující vesmír. I pokud se o fyziku nezajímáte, všichni tyto pojmy a myšlenkové koncepty znáte. A ani jste si nevšimli, jak záměrně depresivně jsou postavené a naladěné. Vyjadřují strach lidí z toho, čemu nerozumí a nejsou schopni porozumět. Už si na něj zvykli a nechávají ty, kteří tyto koncepty produkují, vydělávat na tom, že jsou děsivé, protože právě proto se o ně lidé zajímají.
Je to jako v bulváru. Pokud přijdu s myšlenkou, že vesmír se vůbec rozpínat nemusí, protože spektrální posuny pozorované u nejvzdálenějších galaxií mohou být způsobené dlouhým průchodem neznámým prostředím neznámých vlastností, nikoho to zajímat nebude, protože to není bulvár. Když ale napíšu, že vesmír se rozpíná a jednoho dne se svou vlastní rozpínavostí celá sluneční soustava i s lidmi vlivem rozpínání podstaty vesmíru rozmělní v amorfní hmotu a nic po ní nezbyde, hned si to každý zapamatuje.
Uvědomte si, že teorie, které slyšíte o fyzice jsou často prachsprostý fyzikální bulvár a někdo, kdo se tou věcí opravdu zabývá a rozumí její podstatě nad nimi jen otočí oči v sloup a nebude vám nic vysvětlovat. A podobné je to s kvantovou fyzikou a její deklamované tajemnosti a nepochopitelnosti. Pro mě je nepochopitelná asi jako lístek se seznamem na nákup, ale vysvětlovat vám její podstatu nebudu, protože vy na ten nákup nejdete.
Až se budete chtít příště předvádět kvantovou fyzikou, tak se nejdřív zamyslete, jestli to z vaší strany není jen trapný pokus o sociální hru. Kvanta kydů nejsou kvanta v přísně vědeckém smyslu. I když je fakt, že to sociálno se do fyziky propsalo, akorát negativně. Je vidět, co takoví vědci bez fantazie udělali s elektrony a protony. Elektrony jsou prý negativní a protony prý pozitivní. Takže takhle ne, pánové! Vy označujete za negativní všechno, co se hýbe, a co je stacionární a hnije někde v rohu, je prý pozitivní. To jste celí vy.
Ono vás to přejde s tou kvantovou fyzikou. Až vám takový kvantový počítač sdělí, že tady už nemáte co pohledávat.
A to je možná ten důvod, proč se s ním ještě nikdo ve velkém nevytasil.
