Článek
Milí čtenáři, nemějte mi to za zlé. Je to jako s reklamou na slavné hranolky. Malé reklamy na nástěnce na zdravou stravu si nevšimnete, zato reklamního maskota oblečeného od hlavy k patě v šeredném nevkusném kostýmu housky s hranolky, pobíhajícího po parkovišti a nabízejícího vám slevové kupony do stejně nechutné restaurace na kyblík hranolků k předraženému menu zdarma, si všimnete okamžitě. A sednete mu na lep ve velkém množství případů. A stejně je to s tématem tohoto článku. Můžete si za něj sami. Kdybyste četli pořádné články a diskutovali nad hodnotnými tématy, nevymýšlela bych na vás takovéto podpásovky. Ale vy si to zasloužíte za to, jaké hrůzy čtete a jaké nesmysly vás dostávají do varu. A proto pojďme na to.
V přírodě jsou věci vnitřně symetrické. Podléhají totiž přírodním zákonům, které platí pro všechny stejně. Z tohoto hlediska je právo založené na právně fiktivní rovnosti všech občanů tak nějak přebytečné, protože jen kopíruje přírodní realitu, ve které jsme si před přírodními zákony všichni rovni. Právo tak vykrádá přírodu a přírodní zákony. Budiž, když to někomu stojí za to. V tomto článku se nebudu vůbec zabývat právními souvislostmi mezi lidmi a majetkem, přestože jsem kdysi absolvovala státnici jak z práva, tak z problematiky správy nemovitostí.
V tomto textu se zaměříme na zákony čistě přírodní potažmo duchovní, protože i duch je součástí přírody a naopak, příroda je dotčena duchem a je z něho stvořena. Zda bylo dříve vejce nebo slepice můžeme také řešit, ale dnes se tím zabývat nebudeme a přijmeme jako paradoxní fakt, že duch a příroda funguje paralelně a zákony mezi duchem a přírodou jsou dány stejně rovnocenně a rovnoměrně pro všechny osoby tohoto světa stejně jako zákony čistě přírodní či naopak čistě duchovní.
Češi jsou skupina osob, která se svým skupinovým hlasem, který z ní často zaznívá, velice rádi označují za lidi malé a za lidi obyčejné. Nebudu to nikomu vyvracet. Ani netvrdím, že to není pravda. Skupina lidí s názvem Češi se jako obyčejní a malí vnímají velice rádi. Jestli to je dáno historickými souvislostmi, tím, že během svých dějin zjistili, že to je pro ně výhodné neboli oportunismem, nebo je to dáno čistě pochopením reality nebo naopak snahou realitu zastírat, nebudeme vůbec zkoumat. Není to totiž podstatné.
Co budeme zkoumat je otázka, proč lidé, kteří se hodnotí jako malí a obyčejní, mají v mnoha případech z deseti velké domy, několik nemovitostí, majetky v bankách a na půdě, peněz jako želez, chatu, druhou chatu, chalupu, byt v Praze nebo v Brně a několik firem. Není to na malého, obyčejného človíčka nebo člověčici nějak moc? Je to schopen vůbec unést? Jak je možné, že malí obyčejní lidé mají neobyčejně velké majetky?
Teď si uvědomuji, že poslední otázka není položena úplně správně. Není podstatné, jak je to možné. Podstatné je, že tato holá realita samotná obsahuje ve své podstatě již řešení budoucnosti, předzvěst, kterou lze očekávat, která je nasnadě a na základě sledování chování přírodních a duchovních zákonů s velkou určitostí nastane, asi jako když víte, že když kopnete fotbalový míč z pěti metrů proti běžné okenní tabulce, míč okno vysklí. A tak to je nyní v Česku. Jestliže velké množství malých a obyčejných lidí má velké neobyčejné majetky, na základě přírodních a duchovních zákonů, které vždy následují jistou vnitřní symetrii, musí zákonitě dojít k tomu, že se tyto dva fakty nějak vyrovnají. Buď Češi budou muset přestat být malí a obyčejní, což si nedovedu představit, jak by toho chtěli dosáhnout, nebo přijdou o své velké neobyčejné majetky. To je logika přírodních a duchovních zákonů reality.
Dosud Češi pro udržování takovéto majetkové a materiální nerovnováhy používali různé praktiky, jak si zvětšit svou malost a ozvláštnit svou obyčejnost. A další praktiky používali k tomu, zmenšit opticky velikost svých majetků. To jsou všechny ty firmy především ve větších městech na zamotávání toku a nepřirozenou cirkulaci kapitálu a peněz. Mnozí bohatí nejbohatší Češi jsou taky jen obyčejní malí lidé a ani se s tím netají, a proto také museli používat výše uvedené triky na oblafnutí reality a přírodních a duchovních zákonů, asi jako když si někdo nechá udělat plastickou operaci, i když nemusí. Vypadá pak dlouho mladší, než je, a pak najednou naráz upadne do stavu, kdy není v souladu se svým okolím a se svým životem a nemá už sílu je řídit.
Češi jsou z velké části malí a obyčejní, na tom se jistě všichni shodneme a nikdo mi to nebudete vymlouvat. Také se shodneme na tom, že Češi mají suma sumárum slušné majetky, rozdělené podle pravidla kamufláže.
No jo, ale co dál? Znáte ten příběh o opici a lahvi s ořechem? Jakýsi mudrc nebo vědec, už nevím, kdo to byl, chtěl vyzkoušet, co udělá opice, když uvidí lahev s ořechem, který nebude moci vyndat. Lahev měla úzké hrdlo a byla připevněná na jedno místo. Opice přiběhla, uviděla ořech v láhvi, strčila dovnitř ruku, protože na to hrdlo lahve stačilo, vzala do ruky ořech, ale sevřenou pěst s ořechem už hrdlem lahve neprostrčila. Mohli byste si myslet, že opice ořech pustila a vytáhla ruku. Ale kdepak. Pustit ořech? Ani náhodou. A tak opice ořech nepustila a zůstala sedět na jednom místě s rukou v láhvi, s ořechem sevřeným v dlani. A jestli nezemřela nebo jí někdo neosvobodil, sedí tam tak doteď.
Co z toho vyplývá? Vyplývá z toho přirovnání k Česku. Česko sedí se všemi svými majetky na jednou místě v čase a prostoru a nemůže se pohnout vpřed. A jsou dvě možnosti. Buď tak bude sedět dál a nehne se ani o píď, nebo se osvobodí, ale přijde o svůj oříšek. I ten pro Popelku. Tato poměrně přesná paralela k současné situaci v Česku ukazuje možnosti, jaké se nabízejí malým obyčejným českým lidem s velkými neobyčejnými majetky.
Rozčílilo vás to? Tak šup do diskuse, ať tu jen nesedíte a něco mi taky vyděláte, když už jsem si na sebe navlékla ten ohavný kostým bagety s hranolky a pobíhám s ním po parkovišti, abych vás nalákala alespoň na ten nechutný předražený oběd, když nic rozumně zdravého a výživného stejně nejíte.
Dobrou chuť!
