Pravda o vztahu Ježíše Krista s Marií Magdalénou

Apokryfní evangelium podle Filipa vyznívá v kontextu čtyřech biblických evangelistů úplně jinak:

Konkrétně o Marii Magdaléně říká:

Z tohoto výkladu lze odvodit, že Ježíš měl s Marií Magdalénou milostný vztah a z něj se zrodil i potomek. Jak tomu opravdu bylo? Podívejme se na to, jak se tyto staré spekulace staly předmětem bulvární literatury naší doby.

Hlavní teze knihy Šifra mistra Leonarda je o souboji dvou konkurenčních organizací -církevní instituci a tajemného Převorství Sionského, které brání tajemství Ježíšova rodu, respektive potomka, kterého Ježíš údajně zplodil se svou oddanou učednicí Máří Magdalénou.

Kniha je plná poukazů na pravost a historicitu jednotlivých argumentů, míst a rituálů. Ale. Dan Brown byl po vydání knihy okamžitě obviněn Baigentem, Leighem a Lincolnem, autory knihy Holy Blood, Holy Grail z plagiátorství - tedy z převzetí jejich hlavní myšlenky o počátku a udržování Ježíšovy rodové linie.

To potvrzuje, že tito autoři považovali teze prezentované v jeho knize za svou vlastní fikci, nikoliv za historický fakt. Za citaci historického faktu totiž nikoho zažalovat nemůžete. Ani v USA.

Myšlenky prezentované výše zmíněnými autory však nevycházely ze starých dokumentačních zdrojů. Zdroj informací o Převorství Sionském - údajně existujícím od doby středověku, pochází od Francouze Plantarda, snílka, který žil ve své fantazii a Převorství Sionské jako takové založil v roce 1956 s tím, že následující rok společnost zanikla. Dokonce o svém převorství dokázal založit fiktivní historický spis do hlavní francouzské knihovny. Plantard se dostal do kontaktu s Lincolnem a spojil ho se svým esoterickým okruhem přátel. Mimo jiné s Ambelainem, bývalým gnostikem, který napsal několik knih označujících Ježíše jako falešného mesiáše. V jedné z těchto knih popisoval milostný zálet Ježíše a jeho učednice Salome.

Lincoln příběh převzal a pro jeho zasazení a podpoření celistvosti mýtu o Ježíšově rodové linii v souvislosti s Převorstvím Sionským změnil jméno učednice na Máří Magdaléna. Baigent, Leigh a Lincoln následně příběh rozvedli v jejich knize. Média posléze udělala jejich mýtu značnou propagaci.

Většina učenců se domnívá, že se jmenovala Magdaléna, protože pocházela z města Magdaly, které leželo na důležité obchodní stezce, asi 16 km jihozápadně od Kafarnaum a tři kilometry severně od Tiberia, na břehu Galilejského jezera. Magdala, lépe známá jako Magadan (Matouš 15:39), bylo místo, kde se lidé zabývali stavbou lodí, rybolovem a zejména zpracováním ryb. Proto se město ve starověku jmenovalo Migdal Nunaiya, což znamená „rybí věž“.

Je možné, že také tuto přezdívku Magdala - věž od Ježíše dostala. Stejně jako Šimon dostal Petr - skála, Jan a Jakub - Synové hromu, Šimon dostal Zlóta a Tomáš Dvojče. Je tedy docela pravděpodobné, že Ježíš jí dal přízvisko jako přezdívku a nijak nesouviselo s místem jejího původu.

Marie Magdaléna se stala synonymem pro prostituky. Dokonce i dnes některá francouzská rehabilitační centra pro „ženy na scestí“ jsou označována jako Les hospices de Madeleine.

V evangeliích není nikde explicitně napsáno, že by se Magdaléna živila tímto nejstarším řemeslem. Až na dvě zmínky:

A další:

Slovo Magdala se tehdy používalo i  v talmudském významu, který znamenal „natáčení ženských vlasů“ a tento idiom byl spojován s cizoložstvím. Původ této asociace vychází z příbuznosti mezi slovy magdalah (nevěstka) a megaddeleh (kadeřník), která znějí podobně a v hebrejštině jsou příbuzné. Rabíni totiž považovali kadeřnictví za hříšnou profesi, která nemá daleko k prostituci. Od toho se také převzalo do nedávných časů: masážní salón jako v některých případech identický s nevěstincem.

Šimon Magus, Ježíšův současník a první gnostik, měl velké množství následovníků, mezi nimiž byla i Helena, bývalá prostitutka. Šimoniáni uctívali Šimona spolu s Helenou a přisuzovali jim božské vlastnosti. Pro ně byl Šimon bohem Diem a Helena bohyní Athénou.

Je možné, že když byla evangelia sepsána tolik let po Ježíšově i Šimonově smrti, zobecnily se tak příběhy o jednom či druhém a Šimonova bývalá lehká žena se na základě literární fikce stala Ježíšovou společnicí.

V šestém století zahájil papež Řehoř Veliký kampaň proti Magdaléně:

A pak už se to táhlo. Ve středověku byly po Magdaléně běžně pojmenovávány domovy pro reformované prostitutky a teprve nedávno, v roce 1969, katolická církev oficiálně odstranila skvrnu z její cti. Zároveň jí zasvětila i řadu kostelů. V Česku je jeden v Brně, druhý v Karlových Varech a pak je jich několik v dalších oblastech republiky.

Existuje pouze několik přímých odkazů na Marii Magdalénu v evangeliích, jedná se o tyto pasáže: Lukáš 8:2; Marek 15:40; Matouš 27:56; Jan 20:1.

Nicméně pak existuje řada dalších odkazů na osoby jménem Marie, které nejsou vždy ztotožněny. Pochopitelně nejvýznamnější je Ježíšova matka. Mezi další Marie však patří: Marie, sestra Marty a Lazara (Lukáš 10:39), Marie „hříšnice“, která pomazává Ježíšovy nohy (Jan 11:2, není jasné jestli se jedná o Magdalénu). Marie, švagrová Ježíšovy matky (Jan 19:25). Marie, matka Jakuba Malého a Josefa a Salome (Marek 15:40; Lukáš 24:10).

Většina ostatních Marií je pojmenována podle jejich rodinných vztahů (sestra, matka). Pouze Marie Magdaléna a Marie pomazatelka nemají specifikovaný rodinný vztah a často se spekulovalo, že Marie Magdaléna a žena, která pomazala Ježíšovy nohy, byly jedna a tatáž osoba. V každém případě absence zmínky o rodinném vztahu znamenala podle tehdejších zvyků, že byly „samy“. Což bylo extrémně vzácné, aby tehdy žena neměla rodinu.

Marie Magdaléna je tedy jednou z osvobozených žen, které si mohly dovolit Ježíše provázet na cestách a nic je nikde nedrží. Dnes by to bylo normální, ale tehdy? Svobodná žena provázející duchovního učitele? Skandál!

Lukáš ji představuje jako ženu, „ze které vyšlo sedm démonů“ (8:2). Číslo „sedm“ je zvláštní. Marie je jediná osoba, z níž je „sedm“ démonů vymítáno. Téměř každý jiný exorcismus provedený Ježíšem zahrnoval jediného ducha, s výjimkou „legií“, které obývaly šíleného muže na hřbitově. Vymítání ďáblů legií však bylo zjevně metaforou pro Řím.

V každém případě bylo číslo sedm významné pro Židy stejně jako pro mnoho dřívějších kultur a vycházelo z díla Pythagora před staletími. Ale když je použito ve vztahu k vymítání démonů, může odkazovat na Ježíšovu víru, že úplný a konečný exorcismus může zahrnovat až sedm démonů.

Gnostická víra vychází z toho, že existuje sedm stupňů na žebříku do nebe, každý mezičlen představuje jednu z pěti planet plus Slunce a Měsíc. Ergo, Marie byla zcela a definitivně uzdravena.

Marie Magdaléna je u Ježíšova ukřižování a najde jeho prázdný hrob. Je v podstatě všudypřítomná.

Je to právě Marie Magdaléna, která se stane prvním člověkem, kterému se Ježíš po svém vzkříšení či transformaci zjeví:

Kuriózní je fakt, že jí nedovolí, aby se jej dotýkala, zatímco později svým apoštolům jako Tomášovi ano.

O Marii Magdaléně se dozvídáme více z jiných zdrojů než z kanonických evangelií. V takzvaném Mariině evangeliu Petr říká: „Sestro, víme, že Spasitel tě miloval více než kteroukoli jinou ženu (v. 10)“, a Levi dodává: „Spasitel ji jistě dobře zná. Proto ji miloval více než nás (v. 18).“

Zatímco v Petrově evangeliu se praví: „Společnicí [Spasitele] je Marie Magdaléna. [Spasitel] ji miloval více než [všechny] učedníky [a] ji často líbal [na ústa] (59:63).“

V Bibli o tom nejsou žádné zmínky. I když pro tehdejšího člověka to bylo normální. Ježíš byl kritizován z několika důvodů:

Podle některých byl příliš mladý na to, aby měl moudrost, proto, že pocházel z Galileje, stýkal se s hříšníky a pracoval v sobotu a neměl žádné formální vzdělání a také pravomoc odpouštět hříchy.

Nikde však není kritizován za to, že by byl svobodný. Neustále mluvil o rodině a rodinných hodnotách. Evangelia na Marii Magdalénu moc nemyslí, zatímco jejich apokryfní verze ano.

Stejně jako neexistují žádné zprávy o tom, že by byl Ježíš ženatý, neexistují ani žádné indicie o tom, že by Ježíš měl děti. Jediná biblická zmínka o tom, že by Ježíš mohl mít děti, pochází ze Starého zákona v Izajášovi, který naznačuje, že „trpící služebník“ „uvidí potomstvo“ (53:10).

Existuje tedy důvod se ptát, nebyly zmínky o jeho potomstvu z evangelií vymazány? Tato pochybovačná otázka samozřejmě vedla k mnohým spekulacím. Na to se zřejmě věrohodnou odpověď již nedozvíme.

Co víme jistě je to, že Marie Magdaléna se v průběhu staletí stala archetypem obrácené a zároveň nespoutané a svobodné ženy. Možná i feministky.

Zdroje:

Baigent, M., Leigh, R. & Lincoln, H. (1982). Holy blood, Holy grail. New York: Dell Publishing.

Brown, D. (2003). The Da Vinci code. New York: Doubleday.

Analýza evangelijního textu, Bible.