Článek
Funguje to tak, že na děti, a na ty citlivé a hodné nejvíce, včetně těch talentovaných, se od malička snáší neustálá kritika, pošťuchování, rýpání, vysmívání, odsudky, otravování a nejen to. Vyslechnou si stokrát a tisíckrát, co vše nemůžou, a jsou to často naprosto zbytečné zákazy, co vše udělali špatně, jaké úkoly nesplnily, jak jsou nezodpovědné a nehodné a také, jak se jim v životě nebude dařit, jak když neudělají to a to, nikdo je nebude chtít, jak když nepřinesou ty a ty známky, nikam se nedostanou, jak když půjdou tou a tou drahou, nikdy neuspějí. Neustále poslouchají, jak jsou jejich rodiče přetížení a unavení, jak to mají těžké, jak to vše dělají pro ně a jak by se pro své děti přetrhli a jak si kvůli nim zničili život.
Možná se vám zdá, že to vše jsou objektivní řeči, které si mnoho dětí zaslouží. Mnoho dětí ano, ale ty, které si je zaslouží, se jich zpravidla nedočkají, protože svou nepříjemnou povahou každého od takového konání odradí. Zato ty děti, které si to nezaslouží vůbec, jsou zahrnuty plnou palbou výše uvedeného hořekování. Není to ale jen tak obyčejné obtěžování natož objektivní poznámky. Je to celosystémový zvyk kazit těm, kteří si to vůbec nezaslouží, život už od začátku, brát jim vyhlídky a chuť do života a aktivit, zdravou mysl a radost ze života, a s takto nakradenými energiemi potom kupčit, nechávat si je pro sebe, rozdávat je lidem s chorobnými zvyky, aby se dali dohromady, a lidem staršího data narození, kteří by měli mít rozum a dávat druhým prostor, ale místo toho jako hejhuláci chtějí užívat života jako v patnácti, a na to potřebují někomu tu energii sebrat.
Je plasticky viditelné a jasně vypozorovatelné, jak se současná společnost pase na zranitelných a mladých či zdravých lidech nebo lidech s vizí a chutí do věcí či radostí z pozitivních aktivit, a to často včetně samotných rodičů a učitelů, aby se sama nadopovala zdravou a svěží energií a pak si na ní mohla vyrábět svoje podniky a aktivity, které vůbec neodpovídají tomu, čemu by se kdo ve svém věku a při svých reálných schopnostech a možnostech měl věnovat. Lidé, kteří celý život toxicky žili a mysleli a jejich charakter je přinejmenším pochybný, pak srší energií a zdravím, a lidé, kteří se celý život snaží o něco pozitivního, nesou na svých bedrech břímě neschopnosti a nezdravosti těch prvních. A problém vzníká již v dětství, speciálně v Česku, kde je naprosto normální se na děti sápat a je běžným standalonem jim hloupými řečmi kazit život a obírat je o energii jen tak, pro závabu a vlastní osvěžení.
Taková společnost pak vypadá tak, že se nedaří těm, kterým by se dařit mělo a kteří se o mnohé zasloužili, a daří se pargřivcům, kteří se jen po energii druhých pasou a místo něčeho pozitivního vypouští do prostoru svou chorobnou neschopnost.
Taková společnost dopřává dobrý osud špatným lidem a špatný osud dobrým lidem, protože ho těm dobrým krade a těm špatným ho jen tak pro zábavu dává. Jsou zde lidé, kteří se tento toxický koloběh zla snaží mírnit nebo zastavit, ale dosud ho nikdo naplno neodhalil tak, že by řekl a dost.
Pořád se mluví o tom, jak se lépe chovat k dětem, jak tu nefunguje podpora talentů, jak je málo lékařské péče pro děti, jak tu není pro děti to a ono. Ono je to tu hlavně na tom, že se dětem nepřipravuje hezká budoucnost, ale ti, kteří si ji zaslouží, jsou o ni naopak systematicky připravováni záměrným negativním neurolingvistickým programováním tak, aby z toho mohli těžit ti, kteří na to nárok nemají.
Co by celkem pomohlo je to, aby se ve školách místo toho, že se budou všechny děti učit strategie pro chytré lidi, jako jak matematicky přemýšlet, jak si předávat informace pomocí čtení a psaní, jak se vyznat v přírodě a ve světě, a tím pak ty ne zrovna bystré děti fušují celou dobu těm chytrým do řemesla, by se také měly všechny děti učit strategie primitivněji a hruběji smýšlejcích spoluobčanů, aby se jim mohli ti chytří také vyrovnat. Takové přirozeně kultivované dítě by tak mělo být naučeno, jak podobně jako jeho natvrdlý spolužák poslat někoho na dvě doby do háje nebo nějakého ještě temnějšího místa, jak si nekompromisně a halasně hájit svoje názory bez ohledu na to, jestli mají hlavu a patu, jak obcházet pravidla a hrát si na chudáky, jak to často dělají lidé, kteří si neumí poradit hlavou, a jak se vrhat do věcí a prosazovat si je stůj co stůj i tehdy, pokud na to nemáte vůbec předpoklady. To vše by měl někdo naučit chytré, dobrosrdečné a jemnocitné děti. Pak totiž už nebude moci nikdo říkat, že trojkaři potom šéfují jedničkáře.
Bodejť by ne, když školy vytroubí všem troubům veškeré strategie chytrých lidí a chytří lidé se o strategiích hlupáků nedozví nic. To se to potom triumfuje, když jsou všechny výhody na straně těch, jejichž strategie nikdo druhým nevyzrazuje!
A také by se tím pak značně zmírnil potenciál společnosti živit se na dětech, které nemají špatnou povahu, naopak myslí i na druhé, a jsou napadáni těmi, kteří jim chtějí ubrat energii radosti ze života a potenciál budoucího úspěchu.
Česká společnost má mnoho temných stránek a černých puntíků a tento je jeden z nich a není dobré, aby si myslela, že to nikdo nevidí. Naopak, řve to tak silně, že ani není slyšet, co na to kdo vlastně říká…
