Článek
Tak to se soustavně dozvídáme z médií, v realitě pozorujeme, jak se zastavil život na pomalou úroveň, jak obchody zdaleka nejedou jako dřív, lidé šetří a staré přísloví říká, kdo šetří, má za tři. Je to opravdu tak?
Zapomeňte nyní na poučky, které vás učili v ekonomické škole. Jsou to jenom poučky, které mohou fungovat a také nemusí. Prosperita Česka je ale na dosah ruky, dokonce ještě blíž. Prosperitě Česka nebrání vůbec nic. Jen blbé naladění Čechů. Češi totiž blbou náladu milují, nejlépe tu všech ostatních, a když ji nepozorují a nejsou schopni vyvolat u ostatních, tak se do ní sami ponoří. Češi bez blbé nálady neumí existovat a žijí na tom, že vždycky někomu náladu zkazí. Jako byste hráli nádhernou skladbu na klavír a zrovna jako na potvoru by někdo začal vedle vás řádit s vysavačem nebo se sekačkou či cirkulárkou. Tak tohle je v Česku na denním pořádku. Proboha proč?
Důkaz, že Češi milují blbou náladu je to, jak rádi čtou články, které blbou náladu vytvářejí. Chcete blbý osud, hloupé nápady nebo nešťastné události? Trochu dechu smrti od nacistické zrůdy z koncentráku, tklivé příběhy o rakovině slavných, o zničených obyčejných životech? Do toho! Ale pak se nedivte, že vám tu nic nevychází. Vadí vám, když někdo vyjádří svůj názor a hned na něho jdete plivat a nadávat mu za to? Prosím. Ale nedivte se, že vám to tu jde od desíti k pěti.
A vlastně vůbec, co je mi do Česka? Píšu pro Čechy jen proto, že umím dobře česky, ale valnou radost z toho nemám. Češi jsou nudní patroni, otravní, zlí, neakční, mají krátkou paměť, neuznalí, nevděční a neumí dát dohromady kloudnou sociální strategii jak zařídit, aby něco fungovalo. Češi se umí cpát druhým do života, ale vnést tam něco pozitivního, to ne. To je samé my jsme všichni tak úžasní a jednotní a všichni si tak skvěle rozumíme, a vy jste ten hnusný frustrant, kterému snad někdo ublížil, protože máte vlastní osobité názory, a proto se na vás budeme pro jistotu lepit a u toho předstírat, jak nás nezajímáte. Je to, jako by při hraní na klavír u vás někdo stál, mračil se a s předstíraným znechucením po představení odešel. Příští týden byste pak váš part slyšeli v rádiu, ale pod jiným jménem. Tak to je tady taky na denním pořádku. Proboha proč? To nemáte žádnou vlastní invenci?
Tak takto na mne mluví, zpívá a hraje Česko. To je ta vaše česká společnost. No, když už umím česky, tak si to hezky poslechněte, co jste zač. Neprosperujete z jednoho jediného prostého důvodu: jste k ničemu.
Jste disharmoničtí skřehotáci, kteří by si potulným muzicírováním ve světě nevydělali ani na slanou vodu. A to si hrajete na muzikanty.
Ostatně nejvíc penízků tady svého času vydělalo krákání jakéhosi zeleného skřeta převlečeného za mimozemšťana, který byl ztělesněnou reklamou na jeden tuzemský e-shop. Naštěstí i ten už má po ptákách. Nedovedu si představit, že by se daly touhle reklamou někde jinde na světě vydělat peníze. Snad jedině některým zaostalým prehistorickým kmenům by mohla přijít tahle disonance sympatická.
Stěžujete si, že vám nejde zahraniční obchod. Připomínáte pouličního muzikanta z Česka, který přivandruje na předměstí Milána s kytarou, která má posunutý krk a vyjeté struny. Takovou kytaru prostě nenaladíte, pokud vám chvíli vydrží něco, co připomíná zvuk kytary, stejně si na tom byznys postavit nemůžete. Ledaže byste tou kytarou mlátili do slaměného panáka, a to se časem všem divákům omrzí. Divíte se, že vás zahraniční partneři neberou vážně? Když jim hrajete stokrát omletou neposlouchatelnou odrhovačku?
Divíte se tomu, že čas od času nějaký pocestný nebo soused za kopečky už tu vaši kakofonickou skupinku nemůže vystát a přijede vám ten věčně hrající magneťák vypnout? Vy takovým říkáte diktátorské režimy. Chvíli poté skáčete podle toho, jak pískají, a pak se zase vrátíte ke svému skřehotání. Usměrňovat vaši hudbu z Marsu, pražský výběr a kratochvíle nebo svobodné božské skučení se nikomu dlouhodobě nevyplatí.
Mám-li to vyjádřit v hudebních pojmech, tak preferujete saxofon, který vyluzuje otravný tón. Ostatně Adolf Sax ho vymyslel, aby ho lidi neotravovali, ani ve snu ho nenapadlo, že ho bude používat někdo na obtěžování publika. Pak preferujete rozvrzané housle. Málokdo z vás ocení harmonický klavír. Již z preference hudebních nástrojů v Česku vidíte, jak by řekl psychoanalytik, vnitřní zmatek a sklony k lepivé hysterii. A pak tu máme spoustu trubek, doslova.
Kdo nemá žádný hudební nástroj, tak aspoň hraje druhým na nervy. Je libo disharmonické vyštěkávání psů a psíků? Je ho tu dostatek až přehršel. Kolik Čechů by mohlo své psy naučit štěkat, kdy mají a kdy ne, ale nechávají to být. Proč? Protože jim to disharmonické chrchlání, kašlání, ňufání a pokuckávání prostě dělá dobře. Očividně nemají ani zbla hudebního sluchu natož vůbec sluchu.
A pak tu máme tolik oblíbený hrnek na stěně. Náslech. Veškeré projekty a nápady, které jsem se tu snažila rozjet, vždycky jenom někdo odposlouchal a pak je běžel fidlat dál jako bezhlavý trouba. To je totiž také taková silná vlastnost Čechů, že nemají vůbec pod kontrolou svůj emoční a duchovní rozměr, takže i když občas vědí, o čem mluví, nemají sebemenší páru, jaký je podtext a podtón. Podtexty a podtóny mých článků, které jsou naprosto zjevné někomu, kdo umí číst mezi řádky, jsou pro Čechy naprosto jedna velká neznámá. Proto si také za ministra zahraničí zvolili tupého ňoumu, který trvá na své stále stejné skřehotavé vlně penězochtivého patolízala. To je asi nejsilnější podtón, který vysílá Česko do světa, a který doprovází veškeré tolik módní signály třeba politiků k tomu možná vědomě přidané.
Česko má prosperitu na dosah ruky, to by si ale muselo udělat pořádek ve své vlastní hudbě sfér. Zatím slyším jen otravnou kakofonii, rozladěnou, s hudebníky, kteří si kradou nápěvy a vřeští své připitomělé melodie jeden přes druhého. Podívejte se na vaše diskuse. To je katastrofa. Pro člověka s hudebním sluchem je to přímo utrpení se na to naladit, takové ciráty a výlevy a disharmonické kočičí a zvířecí vřískání spolu s nesmyslným boucháním a řehtáním, tak to je Česko.
Představte si Čechy jako hudební soubor, když se Češi tak strašně rádi chlubí tím, že co Čech, to muzikant, a schovávají se tím, že já nic, já muzikant. Tak když vy nic, vy muzikanti, vy Češi, tak si poslechněte, jakou hrůzu hrajete a co vysíláte do světa. Za to by se každý muzikant styděl, takže asi moc muzikální už dávno nejste. A proto vám také ulítly včely a prosperita vzala roha. Chybí vám totiž charakter a vaší hudbě základ a hlavně harmonický souzvuk.
Prostě se nedáte poslouchat.
Tak už radši konečně zmlkněte úplně.
Ticho léčí.
Anebo si žijte svoje vrzavé kakofonické pidlání, ale daleko od uší těch, kteří mají hudební sluch, a bez peněz a výslužky.
