Článek
Rožmberci jednoznačně spustili řetězec nešťastných události, který vedl k jeho potupné smrti na Moravském poli.
Jak to všechno vzniklo?
Aktéři na scéně: Proradní Vítkovci a Rožmberci
Vítkovské erby, rozvětvené části měli svou barvu, růži mají společnou všichni. A růže, jak víme, má i trny
Rod Rožmberků byl nejmocnějším po králi. Ale chtěl být ještě mocnější. Rožmberci pochází z Vítkovců. Jejich zakladatel byl Vítek z Prčice. Když dnes někoho chcete poslat do háje, říká se často do Prčic. Tento nelibý začátek Rožmberci nesli natolik špatně, že si najali falzifikátora svého rodokmenu a začali se hlásit k italskému patricijskému rodu Orsiniů.
Prčice - prčiti: Směšně se nadýmati, nad jiné hrdě se vynášeti.
Jeden z předskokanů rožmberského rodu Záviš z Falkenštejna byl pověstným zrádcem krále, za což musel později zaplatit životem. Kariéru ale udělal již za Přemysla Otakara II. Rožmberci byli totiž skvělí ve využívání cizí důvěry. Pokud jde o to, jestli šlo věřit jim, je odpověď nabíledni.
Někteří z nich se vetřeli do okolí panovníků a zastávali vysoké úřady. Vždy však tyto pozice využívali jen ve svůj prospěch a se snahou (často hloupě) manipulovat krále. Jeden z těchto Rožmberků se takto domníval, že si utáhne na udici kralevice Karla IV. Byl to Petr I. z Rožmberka, který se snažil Karla zmanipulovat a přesvědčit jej, ať zůstane v Čechách. To druhé se mu podařilo, to první ne.
Další Rožmberk, v podstatě poslední, Petr Vok, měl vliv zase na císaře Rudolfa. A stál za jitřením jeho nervů.
Celkově českým králům působení tohoto rodu moc nesvědčilo. A jak Čechám? Díky Rožmberkům se Čechy scvrkly na regionální celek. A o tom je náš příběh.
Přemysl Otakar II. , horlivý developer a dobyvatel nových území
Hrad Zvíkov založil zřejmě dědeček krále Přemysla Otakara II., ale skutečnou podobu mu vetkl Přemysl Otakar II.
Přemysl byl aktivní v celé šíři svého panství, které dále rozšiřoval. Včetně alpských zemí. V jižních Čechách, na území, které považovali Rožmberkové za své hájemství, založil královská města České Budějovice a Písek v opozici proti rozpínavosti Rožmberků. Rovněž cistericiácký klášter Zlatá Koruna, který měl v jižních Čechách mnohé pozemky. Netolicko, kde měli později Rožmberkové svůj vyhlášený fraucimor na zámku Kratochvíle, vlastnila vyšehradská kapitula. A také tajemný hrad Zvíkov je výsledek Přemyslova zakladatelského díla.
Rožmberkové byli bledí závistí a snažili se i za cenu sebepoškození královy zájmy poškodit. Nedalo se s nimi rozumně domluvit, komunikace s nimi vázla, win-win strategie, ve kterých vítězí obě strany, jim byly zastřeny. Nakonec rod vymřel, zřejmě jako karma právě za posledního manipulátora rodu Petra Voka. Jeho majetek pak přešel na Švamberky, kteří o něj obratem přišli ve prospěch Habsburků, které zradili.
Jednou zrádce pořád zrádce. Žel tak tomu je.
A jak Rožmberci zradili krále české země?
Přemysl Otakar II. a rožmberská kudla v jeho zádech
Území Přemysla Otakara II. v roce 1272, o značnou část zahraničních zisků díky Rožmberské zradě přišel (pouze krátké intermezzo Václava II. trochu ztrátu zacelilo)
Rožmberkové nepřímo mohou i za rozmach Habsburků a vděčíme jim i za jejich pozdějším působení na českém trůně. S Přemyslem totiž soupeřil Rudolf Habsburský, který nakonec na český trůn krátce usedl. Díky zradě tohoto jihočeského (původně středočeského) rodu.
19. března roku 1274 se konalo konspirační setkání proti králi. Setkali se Vítkovci z krumlovské, rožmberské, landštejnsko-třeboňské a hradecké větve. Své vystoupení proti králi pečlivě načasovali. Sladili si noty a čekali na příležitost, kdy by mu zasadili smrtelnou ránu.
Chvíle zrady nastala záhy v roce 1276. Nutno říci, že své kroky Rožmberkové koordinovali s Rudolfem Habsburským, stáli se tak de facto vlastizrádci. Nechci zacházet do spekulací, ale mám dojem, že i králova „vražda“ na Moravském poli byla jaksi podivně orchestrována.
Když Přemysl za podezřelých okolností zemřel 26. srpna 1278 na Moravském poli (v Rakousích), původně vlastním území, byly mu odepřeny veškeré pobožnosti. Noty přišly z trasy Rožmberk-Vídeň.
Ve chvíli, kdy Přemysl táhl v roce 1276 poprvé proti Rudolfovi Habsburskému, Rožemberkové mu „vpadli“ do týla. Přemysl musel tedy bojovat na dvou frontách, doma a v zahraničí, jeho síly byly rozděleny a oslabeny. Byl donucen příjmout mírové podmínky, které byly značně nevýhodné a připravily jej o územní zisky v Rakousku a Itálii. Od té doby již Přemyslovci takové území zpět nenabyli.
Přemysl Otakar II. byl v prvním střetu s Rudolfem oslaben a při druhém setkání na bitevním poli již ztratil naprosto vše. Ne však svou duši. Byl to ideál křesťanského rytíře, který se neohroženě vrhal do boje. Uměl dobře i diplomacii. A tato druhořadá česká šlechta, které šlo jen o mrzký lokální vliv, mu to nemohla zapomenout.
Rožmberci sice svého krále přežili o několik staletí, ale již jim natrvalo zůstalo Kainovo znamení zrádců.
Zdroje:
Roman Lavička, Jiří Havlice, Ladislav Čapek, Lukáš Reitinger, Rudolf Krajíc, Jiří Fröhlich. Královská založení na jihu Čech za vlády posledních Přemyslovců. 2016. Národní památkový ústav.
Eliška Fučíková, Martin Gaži, Roman Lavička, Jaroslav Pánek, Petr Pavelec, Robert Šimůnek. Rožmberkové. Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. 2011. Národní památkový ústav.
