Rúholláh Chomejní: feminista klející na Rusko a první nejvyšší vůdce Íránu

Od chvíle, kdy se tento pán připomínající Seana Conneryho (nebo spíš naopak herec Sean Connery ve starším provedení připomínal jeho, spekulovalo se dokonce, že ho bude Sean ve filmu hrát) vrátil z exilu po letech, změnil se Írán k nepoznání.

Jeho dědictvím je Írán, který se jako jeden z mála nebojí USA jen proto, že se ještě více bojí autority Chomejního, který dodnes žije na ulicích, v palácích, domech i bytech všech Íránců často v podobě obrázku nebo fotografie. Jednou už na fotografii byl, na snímku, který obletěl celý svět, na němž je zobrazen coby nejdůležitější člověk na světě roku 1979 v magazínu Time.

Írán před demokratickým vůdcem Chomejním

Totéž, co o Chomejního režimu, se nedá říct o tom předchozím Íránu. Šáh Muhammad Rezá Pahlaví chtěl udělat z Íránu diktaturu západního střihu. Takže něco jako západní totalitní demokracii. U toho hostil cizí státníky na opulentních slavnostech, které přivedly zemi na pokraj bankrotu, vykrádal státní kasu a nechal týrat a zabíjet své oponenty. Zcela ignoroval, že žije v zemi, která má sice tisíciletou tradicí šáhů, ale také mulláhů, mystiků a cestujících asketů. On sám byl šáhem jen podle jména. Kdo hraje hlavní roli ve směrování země, se musel brzy přesvědčit na vlastní kůži.

Američané považovali Chomejního za jednoho z mnoha mulláhů, náboženských učitelů, kterých bylo vždycky v Íránu mraky a nikdo se už nad nimi nepozastavoval. Natož nad do sebe pohrouženým mystikem Chomejním, který „jen“ skládal básně a sepisoval gnostické filozofické úvahy, které s reálným islámem měly máloco do činění.

Americká CIA jej však pro jistotu sledovala, protože získával přívržence, a pro Američany jeden přívrženec doktríny, která s nimi nesouladí, stačí k podezření. Vzpomeňme třeba na to, jak Američané honili v padesátých letech komunisty. Dokonce se do amerického kriminálu dostal i Jiří Voskovec, toho času v exilu za podezřelé výroky, které připomínaly něco jako odér z komunistického Československa.

CIA na Chomejního zjistila něco nečekaného a hrozivého. Totiž to, že jí tradiční íránské placky a zapíjí je jogurtem. Žádné VIP kontakty ve finančních a politických kruzích nemá. Takže proč by se ho CIA měla bát, vždyť je to jen jeden z mnoha asketů, a asketi, jak je v Americe dobře známo, nemohou mít žádný mezinárodní vliv, ten mají přeci jen lidé s naditou šrajtoflí jako bankéři, průmyslníci a VIP politici, nebo jak to vlastně je?

Američané se brzy měli přesvědčit o tom, jak je jejich primitivní politická logika lichá a mimo duchovní realitu. Když se Chomejní vrátil v roce 1979 z exilu, stal se neoddiskutovatelným politickým a náboženským leaderem Íránu.

A pěkně nejen jim zatopil.

Co se v mládí naučíš, jakobys ve stáří našel

Rúholláh Musawi Chomejní se narodil v roce 1902 v malém městě Khumayn, 160 kilometrů od íránského náboženského centra Qum. Byl dítětem z rodiny s dlouhou tradicí náboženských učenců. Na konci osmnáctého století se jeden z jeho předků usadil v Lucknow, regionu severní Indie. Chomejního dědeček opustil Indii v 19. století, aby vykonal pouť k hrobce jednoho svatého v Najafu, v Iráku. Nakonec se usadil v malé íránské vesničce Khumayn. Jeho okolí jej vnímalo jako někoho, kdo přišel z Indie. Přízvizko Hindi používal Chomejní nějakou dobu ve svých spisech. Krátce před vypuknutím slavné Islámské revoluce v Iránu v roce 1978 používal šáhův režim argument indického elementu v rodině Chomejního jako důkaz jeho nekompatibility s Íránem.

Otec Chomejního Sayyid Mustafa byl náboženským učencem. Pět měsíců po narození syna byl napaden a zabit na cestě útočníkem, jehož identita byla okamžitě známa, motiv však nikoliv. Zdálo se, že útočník nakonec nebude potrestán, a proto vdova po Sayyidovi, matka Chomejního, vzala malého syna do náruče a šla až do Teheránu, kde si vymohla pro vraha trest smrti. Brzo ztratil imám i svou matku, která zemřela v roce 1918. Odpovědnost za rodinu převzal jeho nejstarší bratr. S majetkovým zajištěním na tom nebyl nejlépe, jeho život byl poznamenán neustálými konflikty. Dostal se totiž do vařícího kotlíku mezi místními majiteli půdy. Jak sám říkal, byl jsem ve válce již od malička.

Po náboženské výchově v jeho okolí, kdy se v sedmi letech naučil recitovat celý Korán, se dostal do proslulého města učenců Qomu. A tam měl po legraci. Studoval tam islámské právo, ale spíše se zajímal o mystiku, gnózi a sufismus. Skládal básně a miloval svobodomyslného mystika Rúmího.

Pečlivě si však všímal politického dění okolo něj. Současný šáh, který byl potomkem jepičí šáhovské dynastie, již založil jeho otec, persko-arménský kozák v ruských službách, vysával zemi a její zdroje jako upír. Veškeré podstatné suroviny země hodlal vydat Britům a Američanům za hubičku. Jednalo se především o ropu, té má v současnosti Írán nejvíce na světě hned po Saudské Arábii a Venezuele.

Šáh prostřednictvím své tajné policie cvičené v Sovětském svazu nechal mučit a zabíjet jakékoliv oponenty režimu, zatímco se navenek tvářil jako západní reformátor. Není divu, že jeho hlavními nepřáteli se kromě Chomejního stali právě prodemokratičtí studenti univerzit.

Vzhledem k tomu, že Chomejní měl vrozený respekt ke starcům a jejich autoritě, přímo do politického dění sám nezasahoval a nestavěl se do pozice autority. Bohužel neměl jinou šanci než tak učinit, protože starým bardům se do ničeho nechtělo. Dřepěli v Qomu a ani nedutali.

Chomejní se tedy zhostil politického odboje sám a na vlastní účet, jen s tichou podporou některých učitelů a svých studentů. To šáha nenechalo chladným. Vyslal k němu svou tajnou policii a začal mu ničit život. Několik jeho studentů nechal zastřelit a Chomejního dokonce krátce uvěznil. Jeho odpor tím šáh nezlomil, právě naopak. Nepomohly ani výhružky smrtí. Chomejní ho za to nazýval trapným malým mužíčkem.

Šáh ho z nějakého mysteriózního důvodu nemohl zabít, a tak jej poslal do vyhnanství. Nejprve do Iráku, ale tam mu Chomejní připaloval půdu pod nohama, a aby šáh nezkolaboval díky odporu ze sousedství, poslal Chomejního do Turecka. Tam se Chomejní zdržel nějaký čas a nakonec skončil ve Francii v malé vesničce u Paříže.

Pobyt ve Francii: muslim, který slaví Vánoce

V této malé vesničce Neauphle-le-Château, na dohled od Versailles, spřádal Chomejní své revoluční plány. Pro místní lidi představoval záhadný muž s turbanem velký otazník. Když však nastaly Vánoce, které muslimové neslaví, vyslal své emisary, aby podarovali místní obyvatele. Na jeho působení místní dodnes vzpomínají. Dnes ho připomíná jen skromná tabulka v zarostlé neupravené zahradě, kam chodil meditovat. Ve Francii se Chomejní moc neohřál, šáhův režim se po bouřích v Íránu, vyvolaných na dálku seismickými vlnami vyslanými záhadným mužem v turbanu, zhroutil a šáh utekl do Egypta.

Íránci berou rukojmí pro Chomejního

Brzy po úprku šáha se Chomejní triumfálně vrátil. Vítaly ho davy milionů lidí. Ovšem záhy došlo k bizarní události, která šokovala celý tehdejší svět. Skupina studentů vtrhla na ambasádu USA v Teheránu s úmyslem potrestat Američany za jejich vměšování a paktování se s tyranským režimem šáha. Drželi je tam jako rukojmí přesně 444 dní. Ne však všechny. Ženy a černochy nechal Chomejní propustit na protest proti diskriminaci, které v USA tyto skupiny obyvatel musí čelit. Režim, který zavedl Chomejní, se zprvu zdál nadějný, měla to být kombinace demokracie s islámem. Taková islámská demokracie, jenomže člověk dobře míní, a lidé to neocení.

Záhadné fatální fiasko operace amerických protiteroristických sil Delta Force

Američané se během potupného obléhání jejich ambasády rozhodli k zoufalému kroku, k operaci Hnát Orla. Své nejlepší jednotky Delta a samozřejmě CIA vyslali k záchraně rukojmích. Jenomže kde se vzala tu se vzala přišla tajemná bouře a jeden vrtulník zcela zničila, transportní letadlo rovněž a pět dalších helikoptér příslušníci Delta Force, z nichž někteří zahynuli při nehodě, hrdinně zanechali v poušti a utekli.

Stejně tak když plánovali Američané zabít Chomejního, dali mu bombu do jeho oblíbeného tranďáku (kazeťáku), a ten den se nestalo nic závratného. Chomejní vyšel z bombového útoku nedotčen. Izrael se pro jistotu ani o něco podobného nepokusil. Kupodivu všechny ty prestižní vojenské jednotky, tlupy íránských zrádců a našeptávačů a moderní technologie v rukou jeho oponentů vůči starci v turbanu nezmohly vůbec nic, Chomejní zemřel ve věku 88 let na rakovinu žaludku v důsledku vyčerpání vlastního organismu.

Válka s Irákem a výbuch Černobylu

Když Chomejní nastoupil do své nově vytvořené funkce 1. nejvyššího vůdce Íránu (kromě něj byl v zemi i prezident), Saddám Husajn se rozhodnul, že povede s Íránem válku. Po celé funkční období úřadování byl Chomejní de fakto ve válečném konfliktu. Situace se chvílemi obracela na jednu a pak na druhou stranu. Žádná strana konfliktu ne a ne vyhrát a nakonec válka skončila patem.

Co ale velmi pomohlo Saddámovi, více než podpora Západu, byla podpora tehdejšího Sovětského svazu, který v té době vedl válku za kopečky v Afghánistánu. Chomejní si toho byl vědom a rozhodně mu to nedělalo radost. Na stranu Rusů se začaly hrnout starobylé perské, afghánské a cikánské kletby. Projevilo se to velmi zvláštně.

Výbuchem Černobylu, který již padl na vrub takzvaného reformátora Gorbačova. 26. dubna 1986 se otřásl sovětský i západní svět, ale vzhledem k tomu, že Gorbačov byl slaboch, snažil se situaci přede všemi utajit. Dokonce se v tu dobu promenádovaly davy v nedalekém Kyjevě na sportovní slavnosti přímo na dohled od atomového mraku.

Efekt na Sovětský svaz to však mělo fatální. Sověti nebyli v Afghánistánu úspěšní, vedli zde již bezmála 7 let patovou válku. Elitní ruské jednotky teď měli na práci něco jiného než střílet na odbojné Afghánce. Létat s helikoptérou k Černobylu. To hodně ovlivnilo další vývoj války, kde Rusové nakonec vyčerpali svůj už i tak děravý státní rozpočet a lidský potenciál.

Sovětský svaz mířil k nevyhnutelnému konci, k jehož ortelu se podepsal i záhadný muž s turbanem.Chomejní ještě stačil Gorbačovovi poslat 7. ledna 1989 dopis, kdy ho varoval před tenaty komercionalismu a ateismu. Byl to jediný písemný vzkaz Chomejního zahraničnímu politikovi, který kdy poslal. Doporučil v něm Rusům studium významných orientálních učenců jako byl Avicenna, Al-Arabí a al-Fárábí. Muže, které tehdy znal celý civilizovaný svět a kteří ovlivnili velkou měrou západní filozofii, vědu a medicínu.

V dopise napsal:

„Pane Gorbačove! Každému je jasné, že od nynějška se komunismus bude muset nacházet pouze v muzeích světových politických dějin, neboť marxismus nemůže uspokojit žádnou ze skutečných potřeb lidstva. Marxismus je materialistická ideologie a nemůže vyvést lidstvo z krize způsobené nedostatkem víry v duchovno, což je hlavní neduh lidské společnosti jak na východě, tak na západě“.

Dále řekl: „Hlavním problémem, kterému čelí vaše země, není soukromé vlastnictví, svoboda a ekonomika; vaším problémem je absence pravé víry v Boha“.

Gorbačov na dopis zareagoval vlažně tím, že vyslal svého člověka do Íránu, ale jinak jeho duchovní poselství zcela ignoroval. Současný prezident Putin se snaží paktovat s nynějším íránským režimem, který se od svého zakladatele Chomejního značně odrodil. Dnešní vůdci revoluce mají konta ve Švýcarsku a předvádějí se v safronových dresech na pódiích mešit, zatímco jejich příbuzní si užívají dovolenou na Trinidadu.

Kubánský revolucionář a diktátor Fidel Castro na návštěvě u Chomejního

Když tvůrce kubánské revoluce Fidel Castro navštívil Írán, chtěl mermomocí vidět, jak Chomejní žil a pracoval. Dočkal se pohledu na skromný byt s jedním gaučem a výhledem do malé zahrádky. Byl z toho perplex. On, který denně kouřil opulentní doutníky a zapíjel je luxusním karibským rumem. Když člověk dělá revoluci, tak aby z toho taky něco osobně měl, ne? Ale co z toho měl Chomejní, fakt netuším, pomyslel si zřejmě.

Dohra se šáhem

A jak tehdy dopadl šáh Muhammad Rezá Pahlaví, mimochodem držitel čestného doktorátu Karlovy univerzity a nositel českého Řádu Bílého lva? Po úprku do vyhnanství se ze svých ukradených peněz ze státní pokladny dlouho netěšil. Zemřel pár měsíců poté na progresivní leukémii. I jeho dostihly starobylé kletby, které se lepí na ty, kteří se dostávají do pozic, ve kterých nemají být. Assadova jepičí dynastie je toho nepochybným dalším epitomem.

Kletby, zatracení a prokletí dřímají a probudí se v příhodnou chvíli.

Pro Američany měl Chomejní ponížení a pro Rusy prohru. Co jeho dědictví skrývá pro ostatní svět, je zamlženo za nejasnými konturami, které se možná ještě vyjeví. Asketi si zpravidla nechávají nějaké to překvapení na konec. Narozdíl do bankéřů, průmyslníků, obchodníků a politiků, kteří jsou průhlední jako čínský papír a předvídatelní jako algoritmus elektrického zubního kartáčku, jsou tito záhadní mužové nečitelní a nezařaditelní.

Jako sám Chomejní. Možná, že kdyby se tolik nezabýval hloupými magickými vtipy, nemusel začít jako bezmocný školáček v Qomu, poté reformátor a tvůrce islámské demokracie, když islám tak nesnášel, která se mu stejně nepovedla a celý svět ho měl za blázna. A nakonec jako vyčerpaný modlící se stařík na smrtelné posteli, který netušil, co svými slovy a činy ve skutečnosti ve světě způsobil. Ono totiž virtuální hrátky s kouzly jako vystřižené ze zoroastrovské příručky pro mágy třetí kategorie mnoho dobrého nenesou nikomu, a vlastně ani nejsou zábavné.

Zdroje:

https://www.washingtonpost.com/archive/opinions/1980/03/23/the-shah-as-tyrant-a-look-at-the-record/218c6a8e-dcb7-4168-ac9c-8f23609f888f/

Dr. Hamid Algar. Imam Khomeini: A Short Biography. 1999. The Institute for the Compilation and Publication of the Works of Imam Khomeini.

https://iranwire.com/en/features/67636/

https://iranpress.com/imam-khomeini-s-historic-letter-to-gorbachev