Článek
Ale vzhledem k tomu, jak je čeština komplikovaná a košatá řeč, nám zároveň také sdělil ještě něco jiného. Sdělil nám, že Ústavní soud nikomu neslouží. Že je tak trochu plonkovní.
V kontextu toho, co řekl o pár vět dál, že totiž celá řada zákonů může být hloupých, nekvalitních nebo zbytečných, ale přesto ani v takových případech není podle něj důvod zásahu Ústavního soudu, nabývá na určité síle i druhý možný obsah jeho sdělení.
Podle mého soudu stojí i tento druhý výklad jeho vět za povšimnutí a za zamyšlení. Právo a právníci se živí tím, že různě vykládají různá sdělení, a proto i já si budu vykládat jejich sdělení různě. Protože právo není postaveno ani na spravedlnosti ani na realitě, ale na obsahu textu. Proto také Ústavní soud neřeší hloupost, zbytečnost nebo nekvalitu zákonů. Protože na to, aby je řešil, by se musel vyznat nejen v hlouposti, zbytečnosti a nekvalitě, musel by se vyznat navíc ještě v realitě, ve spravedlnosti a také v češtině. Podle mého názoru se ale Ústavní soud vyzná především v textu a v jeho možných výkladech. A na to, jakou prestiž a respekt a náklady taková instituce má a jaké místo zaujímá ve společnosti, je to dle mého názoru zatraceně málo.
Povšimla jsem si už dřív jednoho podivného prvku ohledně práva, že totiž právo podivným způsobem kopíruje realitu. Takovým raráškovským. Na mnoha místech se zákony s realitou potkávají, na mnoha místech ale pokřivují to, co bychom mohli považovat za přirozené. Z toho vyplývají ony známé případy, kdy někdo za vraždu dostane pár let, za drobnou krádež dva roky a za znásilnění podmínku.
Problém práva a právníků je v Česku podle mého názoru především ten, že jsou posedlí textem, místo toho, aby na prvním místě řešili skutečnost. A jak nám pan Baxa ukázal, podle mého názoru dokonce ani neumí kreativně a přesně pracovat s češtinou a spoléhají na to, že si věci vždy budou moci vyložit tak, jak se jim zachce.
Podle mého názoru pokud někdo dělá tak zodpovědnou práci, jako je posuzování lidí na základě výpovědí a zákonů, měl by být už v podstatě takový řečový kouzelník. Měl by se vyznat v rétorice a vyčerpávat maximálně možnosti řeči k tomu, aby věci vyjadřoval co nejpříhodnějšími způsoby. A to se panu Baxovi zrovna moc nepovedlo, naopak ukázal notnou dávku češtinářského neumětelství. Pokud jeho samotná řeč umožňuje takovéto dvojsmysly, a to je předsedou Ústavního soudu, jak asi s různými dvojsmysly pracují čeští soudci, jak si věci vykládají, když se sami neumí jasně a výstižně vyjádřit?
Jak říkám, čeština je řeč komplikovaná a složitá, plná dvojsmyslných a protichůdných výrazů, zrádných slovních spojení a rčení, stejně jako gramatických archaismů. Tento problém se například na Slovensku pokusil vyřešit Ľudovít Štúr kodifikací současné spisovné slovenštiny, ale podle mého názoru to nebyl dobrý nápad. Ono hrát si s takovou komplikovanou řečí plnou kdovíjakých skrytých vnitřních obsahů jako jsou čeština nebo slovenština může být dost nebezpečné a je vidět, že páni právníci si s ní rádi hrají, i když to zjevně moc neumí, a to i na nejvyšších místech.
A proto se pan Baxa, stejně jako svého času pan Ľudovít Štúr, svými výroky nakonec střelil do vlastní nohy. Tak snad má také svědomí, když ho podle Ústavy ČR má prý každý, a vyvodí z toho příslušné závěry. Aby to za něj odskákal někdo jiný by totiž nebylo fér.
A od toho tu přece soudy a právníci jsou, aby zajišťovali spravedlnost, nebo se mýlím?
Zdroje:
