Článek
Pokud pominu takové ty sranda akce, jako je televizní taneční a podobné události určené čistě pro zábavu, zjistila jsem, že po prozkoumání celého Česka musím konstatovat děsivou skutečnost, a tou je ta, že se v Česku vůbec nic neděje. Rozhodně ne nic zajímavého.
Do toho, že se něco děje, nepočítáme takové ty běžné věci, které lidé dělat musí. Že si jdou sehnat jídlo, někde něco vypěstují, vyrobí nebo prodají, postarají se o lidi kolem sebe, něco se učí nebo vymýšlejí, jak věci lépe zaonačit, to považuji za standard, kterého má dosahovat každá alespoň trochu normální společnost. Patří sem i to, že se lidé věnují nějaké stimulaci, jako jsou sporty nebo kultura. A pak také základní služby a zdravotnictví. Tak to se tady tak nějak děje. A to je taky všechno.
Rozumějte, vůbec netvrdím, že na výše jmenovaném je něco špatného. Kdyby tu tohle nebylo, asi by společnost patřila o několik desítek až stovek let zpátky. Ale připadá mi, že tak nějak jet pořád ve stejných vzorech není úplně dobré, a to je to, co se tu děje neustále. Pořád a pořád se to tu točí jako na kolovrátku. Už dlouho chci spolupracovat s nějakými chytrými lidmi na něčem opravdu zajímavém, co by mne když ne zrovna nadchlo, tak alespoň zaujalo, ale jediné, co mi tato společnost nabízí, jsou neustále stejné zajeté koleje, nudné až k zalknutí. A to mne vážně nebaví.
Ano, existují různé možnosti v zahraničí, ale osobně je nepřeceňuji. Mnoho z nich jsou jen zase naleštěné, stále stejné staré známé omezené možnosti, a pokud přímo neznáte terén nebo někoho, kdo ho zná, mohlo by vás stát zbytečně mnoho energie testovat, kde je něco opravdu zajímavého a kde se to tak snaží jen tvářit.
A Češi si tak rádi hrají na inovátory a lidi zajímavé a bohémsky neotřelé, že by tu člověk čekal nějakou tu zajímavou příležitost pro lidi s ne úplně typickými vlastnostmi, kteří mají co nabídnout. Ale ne. Ono tu není zhola nic, tedy nebo pokud jsem se nějak výrazně nepřehlédla. Při vyslání signálu do českého prostoru se vždy vrátí tak akorát taková dutá tupá ozvěna, která hlásí, že tu je člověk tak nějak víceméně sám, a co si sám nevymyslí, to nebude, a to mu z toho ještě okamžitě horda všetečků, kteří se sice nudí, ale sami nevymyslí zajímavého nikdy nic, zkusí oždíbat to nejchutnější. No není to děsivá a prekérní skutečnost?
Možná patříte do skupiny většinových lidí, kterým to věčné kolečko pořád sem tam, z jedné strany na druhou a zase zpátky, ten rytmus pořád a pořád stejných činností, šablony dané společností a zajetých kolejí vyhovuje. Ale zkuste si představit, že tu možná žijí i lidé, kteří jsou na tom jinak, kteří chtějí něco principielně nového. Dává jim tato společnost prostor? Podle mne vůbec žádný. Jen si vymýšlí, jak jim jejich možnosti něco zajímavého sdílet ještě utlumit a znepříjemnit a především veškeré snahy něco neotřelého s ostatními sdílet sebrat. Funguje to asi tak, že se tu lidé točí ve svých kolečcích a chtějí, aby bylo vše stále při starém, ale pokud se najednou pohne a objeví něco nového a netypického a někdo přijde s něčím neznámým, místo toho, aby dostal prostor, aby si to mohl rozvinout a našel jiné lidi, které to také zajímá a chtějí s ním spolupracovat, najednou se celé okolí a společnost jinak stále se vlnící ve stejném rytmu začně ze všech stran a sil po tom novém sápat jako nezavřená, hlava nehlava, naprosto bezohledně k tomu, že ona nic takového nového sama rozvíjet nechtěla a o takové aktiviy nestála ani nestojí, ale tomu dotyčnému, který s tím přišel, to tak naprosto pokazí a zkonzumuje mu z toho veškerou energii a náboj.
Tak takto funguje Česko a proto se tu nic zajímavého neděje. Bohužel sleduji, že tak začíná fungovat i společnost jinde, místo toho, aby lidé měli prostor přijít s něčím netypickým, se hory domestikovaných konformistů snaží udělat vše pro to, aby nic netypického, co nikdo nezná, nemohlo vzniknout, natož dýchat.
Věřte, že taková společnost spěje ke svému zániku, je totiž proti přírodě a proti principu rozvoje, který neúprosně probíhá celou historií nejen lidstva, ale i celé živé přírody. Společnost se dostala do slepé uličky tím, že přichází o svůj kreativní potenciál a místo toho, aby ho nechávala rozvinout, se na něm jen maniakálně živí. Pozice a společenské prostory, které by měly sloužit k rozvoji, kam patří i politické aparáty, tak místo svého určení slouží k dennímu pohodlnému vysedávání lidí, kteří mají kreativní invenci na bodu nula. A to nejen v Česku, i když Češi jsou epitomem halasného a teatrálního zajetého kolečka, které se sice snaží tvářit opačně, ale je v zásadě nesnesitelně konformě rigidní a zacyklené samo do sebe a svého stále stejného vnitřního nepohnutí. A ještě zkouší utahovat šrouby, aby ani špetka něčeho, co nemá veřejnost pod kontrolou, nikde neuniklo. To není vyspělost, to je úzkostná posedlost, a tou je dnešní společnost prorostlá skrz naskrz.
Co se s tím bude dělat? Těžko říct, ale vzhledem k tomu, že kreativní lidé mají se společností velmi špatné zkušenosti, spíš ji ještě víc a víc zaženou do jejího chorobně statického schématu, o který tak zoufale stojí, podle hesla „kdo chce kam, pomožme mu tam“, aby se ho přecpala natolik, že už to sama nevydrží a svou vlastní dynamikou a energií se ve své fádnosti a unylosti zhroutí sama do sebe a vybouchne.
To je asi jediná cesta, kterou lze takové společnosti naordinovat. Vše ostatní by totiž bylo na něčí úkor, a to si nikdo rozumný, kdo chce věci řešit a přinášet nová řešení, nezaslouží.
To ať se raději taková společnost vlastní tíhou zhroutí a roztrhá na cucky.
