Článek
Za účelem propagace názorů o tom, že Země není koule, si dnes lidé dokonce zakládají spolky.
Středověk jako dějinné období plné zaostalců? Ani omylem
Nejznámějším argumentem, který má dokázat, že středověk byl zaostalý, je ten, že lidé tehdy věřili, že Země je plochá. Je to stejný mýtus asi jako to, že tehdy upalovali čarodějnice. Obojí je do očí bijící nesmysl. Nejvíc čarodějnic se upálilo právě za novověku.
Přesto všeobecná představa panující i v některých univerzitních kruzích je, že do renesance lidé všeobecně věřili, že Země je plochá. A to jednoduše proto, že většina středověkých lidí přeci dala na pověry, neuměla číst a psát a bála se mocné církve, která tehdy připomínala něco jako gestapo. Naštěstí to zachránil Kolumbus. Nezmizel někde v propasti za hranicí Země, ale objevil Ameriku a tím tomu dal korunu.
Proč tolik současníků tak rádo věří tomu, že jejich předkové byli hlupáci? Asi se o tom potřebují ujistit, aby měli pocit, že jsou lepší lidi. Chytřejší než jejich předkové. Co když to ale není vůbec pravda? A ona opravdu není.
Představa o tom, že středověcí lidé jako celek věřili tomu, že je Země plochá, nemá žádnou oporu v historické realitě. Nemůžeme vyloučit, že si to někteří lidé mysleli, ale víme o zprávách, které jasně říkají, že ve středověku žili lidé, kteří veřejně vystupovali s názorem, že je Země kulatá, a byli součástí dokonce i církevní hierarchie.
Už staří Řekové a Římané tvrdili, že je Země kulatá
V Řecku panoval názor, že Země je sférického tvaru už kolem 6 stol. př. n. l. Aristoteles dokonce odhadoval průměr zemské koule. V prvním století n. l. římský učenec Plinius starší tvrdil, že každý se zkrátka shoduje na tom, že Země je koule. Středověcí učenci s tím souhlasili nejpozději podle záznamů od 7. stol. n. l.
V 7. století oficiální církevní zdroje tvrdily, že je Země kulatá
V 7. století n. l. došlo uprostřed „temného“ středověku k renesanci. Fakt nekecám, bylo to za království Vizigótů v Hispánii. A říká se tomu malá renesance nebo taky isidorská renesance. Pojmenovaná po Isidorovi, sevillskému biskupovi. Ten popsal svět jako kolo a v jeho díle De Natura Rerum dokonce tvrdil, že Slunce obíhá kolem Země a proto je na jedné straně Země tma a na druhé světlo.
Ve vrcholném středověku církevní VIP tvrdili, že Země je kulatá
Nemůže být blatantnější příklad než učení Tomáše Akvinského, jednoho z dost velkých teologů neřkuli potentátů tehdejší církve ve 13. století. Ve svém díle Summa Theologiae píše:
Fyzikové potvrdili, že Země je kulatá, svými metodami, astronomové to také potvrdili a to matematicky… ti první to prokázali experimentálně pohybem těžkých těles směrujících k centru.
Viktoriáni a romantici můžou za dezinformaci o ploché Zemi
Byl to Washington Irving, který poprvé v roce 1830 zmiňuje v učebnici historie představu, že středověcí lidé věřili v plochou Zemi, jako fakt. Romantici si holt museli nějak dokázat, že tráva v jejich období je zelenější než byla kdy jindy. Skočili jste jim na špek.
Renesance zpátečnictví
Éra skutečných duchovních bludů započala až renesancí. Bylo to v novověku, kdy byl upálen Giordano Bruno za to, že se točil. Jeho upálení mělo máloco společného s jeho názory na tvar Země. Spíše šlo o obrovskou frustraci z tehdejších poměrů, kterou Giordano Bruno neustále šířil kolem sebe, a tehdejší nadřízené orgány to prostě neustály a prdly jim nervy. A taky věřil špatným lidem. Jednu svou knihu věnoval „božskému Rudolfovi II.“, co k tomu říct víc.
Dnes žije možná víc myšlenkově zaostalých lidí než v samotném středověku. To, že někdo umí číst a psát, jej nekvalifikuje k tomu, aby tomu, co čte, rozuměl, a taky aby chápal, co vůbec píše. Často jsou to jen takové mechanické pohyby prstokladu na počítači, nic víc. O myšlenkových pohybech nemůže být řeči. Svědčí o tom četné analýzy komentářů na internetu a také fakt, že dnes oficiálně věří tomu, že je Země plochá, i přes všechny vědecké poznatky, které si mohou přečíst, stále více lidí.
Zdroje:
Fontaine, Jacques, Isidore de Séville: Traité de la nature; suivi de l’Épître en vers du roi Sisebut à Isidore, Bibliothèque de l’École des Hautes Études Hispaniques, 28, Bordeaux: Féret, 1960.
Tomáš Akvinský. Summa theologiae. 1937. Edice Krystal.
Giordano Bruno. Dialogy. 1956. SNPL.
