Článek
V České republice je přibližně 12.000 pěstounů, přičemž více než 2/3 z tohoto počtu tvoří takzvaní příbuzenští pěstouni. Český systém náhradní rodinné péče by se bez této skupiny pěstounů jen asi těžko obešel. A to i přesto, že právě tito pěstouni nejsou na své poslání nikterak připravováni a svoje životní rozhodnutí musí velmi často udělat během pouhých pár hodin, dní, maximálně týdnů. Takový je i příběh pěstounky z Prahy, která se během několika hodin rozhodla, že se ujme novorozené holčičky, narozené matce závislé na pervitinu. V podcastu 30 Minut Lajfu hovořila o tom, co jí k tomu vedlo, jak jí to změnilo život a co to udělalo s rodinnými financemi i příbuzenskými vztahy.
Jak se to stalo, že jste opustila dráhu manažerky ve finanční oblasti a stala se pěstounkou?
Ve stručnosti se stalo to, že se mi ozval bratr, kterého jsem asi osm let neviděla, protože žije na ulici a užívá drogy, že se jeho partnerce, také drogově závislé, narodí dítě, a že potřebuje abych mu pomohla. Volal ve čtvrtek a holčička se narodila v sobotu. Matka nechodila ani na žádné lékařské prohlídky, vše bylo strašně rychlé.
O jakou pomoc požádal?
Řekl mi, že budoucí maminka je závislá a že si miminko nemohou nechat. Že by byl rád, kdyby miminko měla lepší život a start do života. Byla jsem hrozně hrdinská a říkala jsem si, že to bude všechno hrozně jednoduché. Jenže nebylo.
Co se stalo?
Ukázalo se, že biologická maminka už jednu holčičku má. Holčičku, která je také v pěstounské péči. Důvodem je drogová závislost matky. Takže vše začalo nabírat úplně jiný směr a mně bylo jasné, že si Barunku nechám. Nemohla jsem v tom přeci to miminko nechat.
Takže jste se rozhodla si holčičku nechat?
Ano, rozhodla jsem se, že si ji vezmu.
Jak těžké to bylo rozhodnutí?
Měla jsem bezesné noci, protože jsem o tom nebyla hned úplně přesvědčená. To miminko jsem v podstatě neznala. Nevěděla jsem, jestli nebude postižená, jestli nebude mít nějaké vedlejší problémy. Ale otevřela se mi taková stará Pandořina skříňka. Ta byla o tom, že i já jsem vyrůstala bez mámy. A mně máma hodně chyběla.
Měla holčička po narození nějaké potíže?
Co se týká drogové problematiky, tak paradoxně pervitin jako droga je v uvozovkách to nejlepší, co se těm dětem může stát, protože třeba alkoholismus způsobuje degenerativní změny. Tam se může opravdu projevit i retardace. Heroin, tam ty děti zase mají strašné abstinenční příznaky a křeče. U holčičky se abstinenční příznaky projevovaly tak, že vlastně prakticky půl roku prospala a pořád blinkala. První půl rok byl skutečně velmi náročný.
Jak se na takové rozhodnutí dívala rodina?
Naprosto všichni mi řekli, že jsem se úplně zbláznila a že mi gratulují k tomu, že si jdu zničit život. Ale musím teda přiznat, že tady skutečně vyhrál cit nad rozumem. Ale nikdy bych to zpátky nevzala. Nikdy.
