Přijímačky a první pololetí na osmiletém gymnáziu. Ohlédnutí za rokem a půl

Jedním z faktorů, které jsme zohledňovali při stěhování z Prahy na venkov byla dostupnost čehokoli. Základní škola v našem městysu byla jedním z kladných bodů a byli jsme rádi, že nebudou problémy s umístěním do školy, jako musí řešit lidé v sousedních obcích. Zásadní je v tomto logistika, kterou u základní i střední školy nepodceňte, neboť vám může zlomit vaz. Každodenní dojíždějí, dovážení, vyzvedávání, odpolední koníčky se mohou rychle stát noční můrou každého rodiče i dítěte.

U základní školy s tím problém nebyl. Nastoupili jsme ze školky o rok později, což byla naše volba na doporučení učitelek v mateřské školce. Zpětně hodnotíme toto rozhodnutí za správné. Syn měl od začátku školy dobrý prospěch, více méně se dá říci, že bez velkého učení procházel školou s výbornými známkami. I přesto jsme se dostali do problémů a neobešlo se to bez návštěv dětského psychologa. Rok jsme čekali na termín a i zde platí, že jsme udělali dobře.

Situace se vyhrotila ve třetí třídě, kde nás zastihl Covid a s ním spojené uzávěry a distanční výuka. Přestože se třídní učitelka snažila jak mohla, přišly další problémy, opět řešené ve spolupráci s dětským psychologem. Současně přišly problémy, kdy si syn začal stěžovat na pomalost některých spolužáků, z čehož pramenila nuda ve škole a další problémy s chováním.

V září 2022 jsme nastoupili do páté třídy. Třídní učitelka nám doporučila, abychom pro syna zvážili přijímací zkoušky na víceleté gymnázium, o čemž jsme předtím nijak zásadně neuvažovali. Oba jsme vystudovali řádně celou základní školu. Po rodinné poradě jsme usoudili, že tím můžeme jen získat a zkusíme využít princip, že nemusíme ale můžeme. Dlouholetý prospěch našeho syna tomu byl také nakloněn. Syn je také spíš studijní než manuální typ.

S ohlédnutím k již zmíněné logistice jsme podali přihlášky na dvě osmiletá gymnázia v našem okolí. První, věhlasnější je v okresním městě, to druhé pak menším městě okresu, které ale máme blíže k domovu a autobusové spojení je vstřícnější. To byla naše první volba a cíl. Do i z obou škol ale bylo možné se ráno i odpoledne dopravit autobusem. Jinou variantu jsme nezvažovali.

Proti nám hrál silný ročník studentů z devátých tříd. Zatímco ještě o rok dříve, obě školy otevíraly v osmiletém studijním oboru dvě třídy, tedy cca 120 dětí, v našem roce přijímaček jsme se bavili o polovině, tedy jedné a jedné třídě. Celkem 60 míst s vědomím, že do okresního města se kromě dětí z okolí hlásí i nemalý dav z Prahy. Pokud byly naše informace správné, hlásilo se celkem několik stovek zájemců. V tomto jsem byl osobně skeptický a nepřikládal jsem situaci velké naděje, povzbuzení se mi dostávalo od manželky, která věřila v úspěch. Mám moudrou ženu.

Monitoring přípravných kurzů nás nepotěšil, ceny byly astronomické a hlavně, v říjnu již dávno zcela zaplněné a získat místo nebylo možné. V nouzi jsme to nechtěli vzdát a koupili dvě učebnice, přijímací zkoušky z českého jazyka a matematiky. Zatímco úlohy v češtině byly na první dobrou zvladatelné, s matematikou byl zásadní problém. Stavba a konstrukce otázek byla něco, s čím se syn ve škole vůbec nesetkal. Snažili jsme se dlouhé měsíce na jedné straně naléhat, aby se přípravě věnoval každý den, na straně druhé moc netlačit, abychom to nepřehnali. Zdůrazňovali jsme, že je to šance si zkusit oficiální zkoušku bez nutnosti uspět.

Cvičné testy se nám dlouhodobě nedařily na potřebný počet, přesto jsme měli v rukávu výraznou pomoc v podobě prospěchu ze základní školy. Spočítali jsme si, že i celkem slabý výsledek by v konečném součtu mohl pomoci. Proto jsme nic nevzdávali a až do termínu zkoušek se alespoň malinko připravovali z učebnic. Nutno dodat, že syn se přípravě většinou věnoval zcela sám a nenamlouvejme si, že by to bylo nějak intenzivně. Současně s u něj ale objevila vnitřní touha uspět a na novou školu se dostat.

První zkoušky jsme měli v našem cílovém ústavu, ale pocity z návratu nebyly nijak dobré, a to přesto, že celý proces proběhl v příjemném a klidném duchu. V následujícím termínu jsme vyrazili na zkoušky v okresním městě, které byly mnohem upjatější a oficiálnější což se projevilo i tím, že rodiče nesměly být v době zkoušet ve škole. Přesto první pocit byl lepší, než u zkoušky předchozí.

Po napjatém čekání byly výsledky. V našem cílovém ústavu jsme skončili třicátí pod čarou. V okresním městě jsme byli ještě níže, takže tam jsme odvolávání ani nezvažovali. Výsledky ukázaly, že přijímačky v okresním městě jsme zvládli lépe, ale odvolání jsme nakonec podali tam, kam jsme původně chtěli. A světe div se, s odvoláním jsme uspěli a na osmileté gymnázium se nekompromisním sítem dostali. Syn si zasloužil odměnu v podobě stavebnice, kterou si vysnil.

V červnu jsme byli pozváni na informační schůzku s vedením školy. Představila se nám třídní učitelka, někteří vyučující a přišel pan ředitel. Ihned upozornil rodiče, že schůzka byla určena rodičům a vykázal děti, které přišly s rodiči. Na tripartitu není škola nastavena, což někteří rodiče nesly nelibě. Já to uvítal, jsem konzervativní člověk.

„Jmenuji se tak a tak, jsem ředitelem tohoto ústavu a měřím 177 cm, což je to jediné, co si z této schůzky budete pamatovat,“ řekl na úvod ředitel. Měl pravdu, výšku si pamatuji doposud, jak se jmenuje, netuším. Moudrý pán. Byli jsme upozorněni, že s přechodem na novou školu přijde zhoršení prospěchu studentů, je potřeba v úvodu sladit znalosti na stejnou rovinu a nastavit kolektiv.

K tomu sloužil adaptační kurz, kterým syn zahájil svou novou životní etapu v září 2023. Třídenní společný pobyt v uzavřeném areálu bez mobilních telefonů zafungoval dobře, syn se vrátil spokojený a hlavně si hned našel nové kamarády. Trochu jsme se obávali ranního dojíždění autobusem, které do té doby neznal, ale i to se obešlo bez problémů. Tak jsme se stali gymnazisty. Zásadní je, že ve školní jídelně výborně vaří.

Je leden 2024 a první vysvědčení na kterém budou samé jedničky a dvě dvojky. Není si na co stěžovat, byť na další pololetí už nám přistála z matematiky doma i první čtyřka vůbec. Dělitelnost už prý ale díky tomu syn umí. Na nové škole si pochvaluje hlavně dobrý kolektiv a skutečnost, že jsou tam samé chytré děti a nikdo nezdržuje vyučování. Zpět lze přiznat, že kruté síto zkoušek přineslo své ovoce a má smysl, byť ty nervy bych nikomu nepřál.

Za nás se vše vydařilo, časová i nervová investice do přestupu na víceleté gymnázium vyšla. Až bude syn školu po maturitě opouštět, bude již dospělý, nejspíš vlastník řidičského průkazu a své životní směřování si už může nastavit sám. My jsme šťastni, že nebudeme muset řešit za čtyři roky, kam se vlastně dostane. S novou školou zmizely veškeré psychické problémy, se kterými se syn dříve potýkal. Má rád nově i tělocvik, takže nám ho stejně vyměnili, jinak se to nedá vysvětlit.