Článek
Terezie Brzková přišla na svět jako Terezie Jelínková v roce 1875. Pocházela z opravdu rozvětvené divadelnické rodiny. Otec Vilém Jelínek byl ředitelem kočovní společnosti a herečkami se staly i její sestry. Co jméno, to byl v rodině pojem- Otýlie Beníšková, Marie Spurná, Hana Vojtová (nevlastní matka Jaroslava Vojty). To vše byla velká jména, která měla v rodině. Terezie Brzková hrála odmala v představeních otcovy společnosti, do kamenného divadla nastupovala už jako zkušená a profesionální herečka.
Začínala ve Východočeském divadle v Pardubicích, pak se přesunula na sedm let do Plzně a v letech 1914-1919 zakotvila v Národním divadle v Praze. To, co jiní považují za vrchol své kariéry, ona brala jako přestupnou stanici. Bez zaváhání zase zlatou kapličku opustila a odešla zpátky ke kočovníkům, za svým druhým manželem. Příjmení Brzková získala poté, co si vzala za muže Josefa. Josef byl herec, kterého poznala u otcovy společnosti. Vzali se ještě v předminulém století, ale po čtyřiadvaceti letech manželství zemřel.
Terezie Brzková vlevo ve své hlavní roli.
Překonala osobní životní nástrahy a dostala se do filmu
Podruhé se herečka provdala v roce 1919 a osm let jezdila s kočovným divadlem svého nového muže Václava Zejferta. Začátkem roku 1927 se vrátila do Městského divadla v Plzni a jeho členkou byla až do roku 1939. Krátce poté, co znovu ovdověla, se rozhodla odejít na odpočinek. Objevil ji však film a přišla nabídka, která se rozhodně neodmítala. Režisér Otakar Vávra se chystal natáčet drama Kouzelný dům se Zdeňkem Štěpánkem a Adinou Mandlovou v hlavních rolích.
Proto ještě hledal další tři starší herečky, které by si zahrály sestry Balínovy. A tak našel právě Terezii Brzkovou. Znal ji z plzeňského angažmá a zdálo se mu, že pro roli senilní nahluchlé tetičky Anny bude ta nejlepší. A měl pravdu. Když posléze František Čáp pátral po představitelce babičky do filmového zpracování románu Boženy Němcové, měl původně zcela jiné představy. Nakonec na doporučení ostatních oslovil Terezii Brzkovou, která tuto roli ztvárnila v plzeňském divadle v roce 1938.
Posted by Jan Hřivňák on Wednesday, September 8, 2021
Moudrá, laskavá a lidská babička nesnášela děti
Jako babička byla moudrá, laskavá, velice ochotná a lidská. Závěrečný rozhovor umírající babičky s mladou Barunkou se ve válečných dobách stal národním manifestem, scénou, která všem vehnala slzy do očí. O tom, jaká babička byla doopravdy, by mohla vyprávět jedna z jejích vnuček Ivana, která se provdala za spisovatele Pavla Tigrida. Podle České divadelní encyklopedie měla Terezie Brzková z prvního manželství dvě dcery, a jedna z nich se dokonce stala herečkou.
Po válce si herečka zahrála v Pyšné princezně a roztomilou stařenku ztvárnila také ve snímku Byl jednou jeden král, kde prý odhalila pravou povahu. Měla totiž velký problém s Janem Werichem a přímo nenáviděla Vlastu Buriana. Jednak proto, že si v textech něco přidával, ale také proto, že ho vzal režim na milost, a to jí skutečně vadilo. O herečce se navíc tvrdí, že děti bytostně nesnášela a roli babičky hrála s odporem. Kolegové dokonce několikrát prozradili, že na děti ve filmu byla zlá a protivná, velmi často jim nadávala a také je pohlavkovala. Terezie Brzková zemřela v nedožitých 92 letech.
Zpracováno na základě:
