Článek
Vivien Leigh byla anglická divadelní a filmová herečka. Narodila se 5. listopadu 1913 v Indii. Bylo jí šest, když se rozhodla, že se stane herečkou. Svůj sen si o pár let později splnila. Než se tak ale stalo, stihla se jako devatenáctiletá v roce 1932 provdat za Herberta Leigha Holmana. Do filmového světa tedy nevstoupila pod rodným příjmením Hartley, ale už jako paní Leigh. Lehce pozměnila i své křestní jméno a z Vivian se stala Vivien. V titulcích jejího prvního velkého filmu Požár nad Anglií, který natočila v roce 1937, už diváci viděli její nové umělecké jméno.
Tehdy se změnil nejen její profesní, ale i soukromý život. Seznámila se totiž s charismatickým britským hercem Laurencem Oliverem, kterého potkala v jednom divadelním představení. Už tehdy prý věděla, že si ho jednoho dne vezme za svého muže. Oba byli zadaní a Vivien měla ještě malou dceru Suzanne. Přesto po představení proklouzla do jeho šatny, představila se a políbila ho na krk. Dvojice se nějakou dobu skrývala, kradla si pro sebe krátké chvilky a psala si vášnivé dopisy. V době této vztahové krize se u Vivien poprvé výrazně projevila bipolární porucha.
Herečka byla skutečně krásná. Proslavila se filmem Jih proti Severu.
Manžel nemohl se svou ženou vydržet
Laurence v jednom ze svých rozhovorů vzpomínal na situaci, kdy vstoupil do její šatny, a ona na něho začala bezdůvodně křičet. Pak najednou jako by někdo přepnul vypínač, byla zase normální. Vyděsilo ho to, ale rozhodně neodradilo. Zahráli si spolu ve filmu Na Větrné hůrce a pak přišla velká Vivienina chvíle. Zatoužila po roli Scarlett O’Hary v připravovaném snímku Jih proti Severu. Producent ji ale odmítl s tím, že je na postavu Scarlett příliš britská. Vivien to ale neodradilo.
Přestěhovala se do Los Angeles, aby byla producentovi nablízku a mohla ho lépe přesvědčit. Laurence jí tehdy posloužil jako spojenec a ona roli přes pár dobrých slov nakonec získala. Z filmu se stal jeden z nejúspěšnějších snímků všech dob a Vivien vynesl Oscara. V srpnu 1940 se konečně Laurence a Vivien vzali. Oběma se pracovně dařilo, ale Vivien trápily stále častější ataky bipolární poruchy. Když se naštvala, její hlas se změnil na tvrdý a chraplavý. Křičela, ale nikdy si to nepamatovala. Všichni v okolí se jí báli, protože nevěděli, jak s ní mají ve skutečnosti mluvit.
Začala trpět problémy.
Onemocněla tuberkulózou a spadla na úplné dno
V roce 1944 podlomila její zdraví tuberkulóza, o rok později zase při natáčení filmu Caesar a Kleopatra uklouzla na naleštěné podlaze a potratila. Ztráta dítěte ji doslova srazila na kolena. Trpěla nespavostí, někdy nekontrolovatelně křičela a nadávala, propadla také závislosti na sexu. Manželství pod náporem jejích problémů začalo skřípat. Vivien našla v té době novou lásku, která byla o několik let mladší. Manžel se nakonec stáhl do ústraní a čekal, že znovu přijde chvíle, kdy svou ženu začne milovat. Zklidnění, alespoň na čas, pomohlo jejímu životu znovu naskočit do pracovního procesu.
V roce 1953 dostala roli ve filmu Sloní stezka, ale následně se psychicky zhroutila a o svou roli přišla. Poté, co se tuto zprávu dozvěděla, se pokusila vyskočit z letadla. Skončila na psychiatrii a její život šel z kopce. Když v roce 1956 znovu otěhotněla, o dítě vzápětí přišla. Upadla do depresí a podivných nálad. Jednoho večera například běhala po ulici nahá. V roce 1960 se s ní manžel definitivně rozvedl. Její problémy sílily. Při natáčení filmu Loď bláznů napadla hereckého kolegu tak, že mu zůstaly jizvy v obličeji. V roce 1967 znovu onemocněla tuberkulózou a 8. července po pádu ve svém bytě zemřela. Bylo jí 53 let.
Zdroje: wikipedia.com, dotyk.cz, idnes.cz, brittanica.com
