Článek
S blížícím se koncem druhé světové války si vojenští představitelé hitlerovského Německa uvědomovali, že konec Třetí říše je neodvratitelný a jejich jedinou nadějí bylo přání vyvolání roztržky mezi spojenci a zapojení německých vojsk do bojů proti Sovětskému svazu po boku USA, Velké Británie a Francie. Na území Čech a Moravy měla být vytvořena údajná pevnost, kde měl být milionovou Schörnerovou armádou zastaven postup Rudé armády, přičemž bylo důležité, aby bylo zabráněno očekávanému povstání českého obyvatelstva, které bylo připravováno českým odbojem.
Následně 5. května vypuklo důležité a navíc jedno z nejvýznamnějších povstání v hlavním městě Praze. Česká národní rada vydala prohlášení o konci Protektorátu a o převzetí vládní a výkonné moci. I zde probíhaly nejdříve demonstrace, které však brzy přešly do otevřeného odporu. Povstalci v Praze i na celém území Čech a Moravy se zmocňovali zbraní, obsazovali pošty, železnice a důležité silniční křižovatky. K partyzánským skupinám se přidávaly tisíce povstalců z řad českého obyvatelstva, bývalí vojáci, četnictvo. Všichni měl stejný záměr, porazit nacistické Německo a získat svou zemi zpět.
Stačilo vydat jediné krycí slovo
Bod zlomu nakonec nastal 5. května. V ranních hodinách zahájil v češtině rozhlasový hlasatel Zdeněk Mančal svoji směnu slovy, že je sečteno a podtrženo. Veřejnost to pochopila jako vzkaz, aby vyšla do ulic. Policejní jednotka, která se odmítla zúčastnit protipartyzánské akce v okolí Můstku, byla povzbuzena. Hlavním městem se ozývaly falešné zvěsti, že americké jednotky jedou na Prahu a jsou již v okolí Ruzyně. Objevily se také zprávy, že se zastřelil nejznámější nacistický kolaborant Emanuel Moravec. Právě v této době aktivizoval bývalý československý legionář František Slunečko, známý pod krycím jménem „Alex“, síť svých konfidentů v policii, administrativě a zpravodajských službách.
V 11 hodin vydal rozkaz, aby se policejní jednotky věrné odboji připravily a následně obsadily strategické body po celém městě. Mezitím v budově Československého rozhlasu na Vinohradské vysílala skupina českých novinářů v češtině a odmítala umožnit svým německým kolegům vstup do studia. Aby obnovil pořádek, povolal německý ředitel rozhlasu Ferdinand Thürmer do stanice četu esesáků. Českoslovenští zaměstnanci však rychle odstranili všechny německé jmenovky a jednotka bloudila po proslulých komplikovaných chodbách budovy. Ve 12:33, kdy hudbu prořízly zvuky kulometů, vydali nyní zoufalí hlasatelé výzvu všem účastníkům povstání, aby jim pomohli. „Všichni přijďte k Československému rozhlasu, střílí se do Čechů! Přijďte co nejdříve. Vyzýváme české ozbrojené síly, české policejní jednotky. Všichni přijďte k rozhlasu. Pomozte nám!“
Lidé bojovali do posledních sil
Následovala klíčová událost povstání, známá jako bitva o rozhlas. Krátce po dvanácté hodině dorazila k budově jednotka českých policistů a pustila se do přestřelky s esesáky. Během bitvy se podařilo obsadit mnoho strategických bodů vyznačených na mapě Českou národní radou, která těsně před povstáním sjednotila odbojové skupiny. Okolí hlavního stanu generála Toussainta, Dejvice, Staré Město, Hrad, Letná a Černínský palác však byly příliš silné na to, aby se jich podařilo zmocnit.
V bojích o rozhlas bylo zabito devadesát českých bojovníků a více než sto jich bylo zraněno. Povstání vypuklo nejen v Praze, ale téměř na celém českém území, které do té doby ovládali Němci. Bitva o budovu Českého rozhlasu trvala celé odpoledne a zúčastnil se jí i seržant Walter, který spolu s železničáři, hasiči a dobrovolníky zahájil palbu z pistolí a pušek z protějších domů a podařilo se mu zničit německý vůz, který přijel na pomoc. Redaktor Mančal a jeho kolegové pokračovali ve vysílání po celou dobu bojů. Kolem 18. hodiny se Němci v rozhlase vzdali a složili zbraně a budova rozhlasu přešla do českých rukou.
