Vyhraje svoboda? Odolají zákonodárci vlivu morálních podnikatelů?

V tomto článku upozorňuji na široký soubor témat, které se aktuálně projevují kolem politického souboje o „manželství pro všechny“, jelikož se ale jedná o širší problém, začnu několika body, které později rozvinu.

Příští týden v rámci tohoto volebního období vyvrcholí snahy o přijetí návrhu zákona, který by umožnil uzavírat manželství i párům stejného pohlaví. Poslanecká sněmovna bude ale ve třetím čtení, kromě původního návrhu na zrovnoprávnění manželství, jednat i o několika návrzích, jejichž společným jmenovatelem je pojem „partnerství“ namixovaný s různou mírou rovnosti před zákonem. O tom, jak je celá diskuse o odlišném pojmenování tohoto institutu nesmyslná, jsem psal již dříve. Jak je vidět v níže přiložené grafice od Jsme Fér, jen původní návrh a návrh s přezdívkou „polomanželství“ ale pracuje s „narovnáním práv“, další návrhy jsou totiž jen „ukrajováky“, z nichž poslední vysloveně jen škrtá slovo „registrované“ z aktuálního a zcela nedostatečného zákona o registrovaném partnerství.

Celospolečenská diskuse a kampaň za přijetí rovného manželství v Česku probíhá již od roku 2018, přičemž si připomeňme, že první země, která manželství pro všechny zavedla, bylo Nizozemsko v roce 2001. Záhy následovaly další státy, které stejně jako Nizozemsko tímto institutem zpravidla nahradily dříve uzákoněné „registrované“ nebo „civilní“ partnerství. Níže se můžete podívat na aktuální mapu Evropy, přičemž přehledný popis událostí a vývoj, který k přijímání rovného manželství v těchto zemích vedl, popisuje článek na stránce spolku Queer Geography. Poslední zemí, která aktuálně umožnila manželství i párům stejného pohlaví, je Řecko. Jak uvidíte níže, je zcela jedno, zda je země převážně křesťanská, levicová, pravicová, konzervativní, liberální, malá nebo velká, na čem záleží, je především to, do jaké míry je odolná vůči vlivu tzv. morálních podnikatelů, kteří si z konfliktu a moralizování udělali svou hlavní výdělečnou činnost.

Politický boj ohledně manželství, ale také témata spojená s „genderem“ (např. v diskusích kolem istanbulské úmluvy, redefinice znásilnění, změny pohlaví transgender osob), téma sexuální výchovy ve školách a zejména v zahraničí též diskuse o zpřístupnění či omezení interrupcí, antikoncepce, asistované reprodukce, regulace náhradního mateřství, zrovnoprávnění žen, povolení či omezení rozvodů a regulace (běžné) pornografie všechny patří mezi klíčové arény tzv. morálního podnikání.

Morální podnikatelé jsou nejčastěji organizace nebo jednotlivci (mnohdy i odborníci a odbornice, již např. odpadli ze svých oborů). Charakteristické pro ně je to, že si jako předmět svého podnikání a výdělku vybrali právě některé z těchto témat, neboť ta mají moc v mnoha z nás velmi efektivně vyvolávat emoce a zároveň jsou pro většinu lidí příliš komplexní, jelikož k jejich plnému porozumění a uchopení by bylo zapotřebí orientovat se v medicíně, právu, etice, sociologii, psychologii atd. a to si vyžaduje prostor a úsilí, které jim jednoduše většina lidí nemá kapacitu věnovat. Taková konstelace pro morální podnikatele (ale také např. i pro dezinformátory) představuje lákavou příležitost pro zasévání pochybností, strachů, nejistot a ideálně pak přímo morální paniky napříč tématy, které v nás mají potenciál volávat emoce:

Ke všem těmto tématům si ale zároveň dokážeme i bez jakýchkoliv předchozích zkušeností či znalostí udělat názor, protože dokáží podnítit naše emoce, které jsou pak právě hlavním prodejním artiklem morálních podnikatelů, kteří tyto emoce mezi různými skupinami lidí doslova „dojí“, aby je následně přeprodávali či nabízeli jako „prodejní artikl“ v rámci svých často skrytých lobbistických kampaní a nátlakových strategií například přímo zákonodárcům, kteří často uvěří, že musí konat či zakročit.

Z tohoto důvodu v posledních letech též hovoříme o nárůstu významu tzv. morálních politik, kdy i celé politické strany (nejčastěji ty populistické, zdánlivě poslouchající "hlas lidu") formulují svůj program či kampaně kolem těchto moralizujících diskusí, jelikož témata, kolem kterých se dá široce moralizovat a jež mají potenciál polarizovat a zaměstnat společnost, též odvádějí pozornost od tradičních problémů (daně, mzdy, reformy, zdravotnictví atd.), které tyto strany řešit nedokáží. Není náhodou, že politiky proti LGBTQ+ lidem byly v posledních letech natolik agresivní právě v Rusku nebo v Maďarsku.

Když se ocitneme pod palbou argumentů morálních podnikatelů, nabydeme nejčastěji pocitu, že konáme správně, protože pochopitelně souhlasíme s tím, že je potřeba chránit práva dětí, zabránit tomu, aby s nimi bylo obchodováno, aby rodiče měli zachována práva vychovávat své děti podle svých hodnot, „aby ženy nepodstupovaly často potraty“, nebo proto, že se nám např. hnusí konzumace pornografie, zneužívání dětí atd. V posledních letech se navíc tyto skupiny hodně učily od skutečných neziskových organizací a lidskoprávních aktivistů. Převzaly řadu strategií, díky kterým stále rafinovaněji zastírají své morálně-podnikatelské motivy a vytvářejí dojem autentických „lidskoprávních“ subjektů. Cílem morálních podnikatelů ale není přispívat k tomu, aby se dětem dařilo lépe, aby měly větší práva, aby více dětí mělo přístup k výchově ve stabilních rodinách, nebo aby například ženy byly více chráněny před zneužíváním či se neocitaly v existenčním ohrožení. Nepomáhají ani rodinám bojovat s drogami, existenční chudobou a dalšími faktory, které je nejvíce ohrožují a které tlačí i na větší rozvodovost atd. Cílem těchto jednotlivců a uskupení je jen jednoduše prodávat své služby a rozdmýchávat společenský konflikt, který dále dokáží politicky monetizovat.

Jelikož politické a společenské působení morálních podnikatelů bylo shledáno jako významně efektivní v narušování akceschopnosti demokratických režimů, nebylo by rovněž překvapením, pokud by se potvrdily informace o tom, že tyto subjekty získávají financování ze zahraničních zdrojů či bohatých vlivových skupin, jejichž cílem může být snaha o podkopání akceschopnosti a fungování našich institucí a demokracie jako takové.

Ačkoliv jsou to morální podnikatelé a extremisté, již často zvolávají hesla typu „nová totalita“, „cenzura“, „genderová ideologie“ atd., jsou to právě tyto skupiny, které usilují o cenzuru a omezení rovnosti mezi lidmi. Společnosti, kde morální podnikatelé vyhrají, vás budou s větší pravděpodobností odsuzovat pro váš vzhled, věk, pohlaví, víru, zaměstnání, status, kompetenci atd. Má se ve společnosti cítit morálnější a hodnotnější rodina, která má tři děti? Která má dvě děti a chodí do kostela? Mají se cítit hůře osoby, které mají „jen“ jedno dítě, které je biologicky "vlastní"? Šťastné páry, které jsou většího věkového rozdílu, se mají cítit hůře než páry, které mezi sebou nemají věkový rozdíl? A co páry, které nemohly mít vlastní děti a tak prošly adopcí, mají se cítit méně hodnotně?

A můžeme směle pokračovat, mají si bezdětné páry připadat méně hodnotné? Má si matka samoživitelka myslet, že selhala? Mají se seniorské páry, které pečují o mladé dítě připadat špatně? A co rodiny, kde žijí lidé s postižením – chceme žít ve společnosti, kde jsou předmětem našeho moralizování a odsuzování? Máme nahlížet na páry stejného pohlaví jako na méně hodnotné? Takto si patrně můžete připadat, když se zúčastníte nějaké akce, kterou organizují morální podnikatelé, kde jste neustále předmětem hodnotových soudů a pokud nezapadáte do nějakého jejich ideového vidění, tak jste méně hodnotní, nebo vás budou litovat, což je vlastně to poslední, co potřebujete, protože vy se cítíte dobře a může vám vlastně ke štěstí chybět jen respekt ze strany druhých.

Jakákoliv rodina, kdokoliv, kdo přijde s dobrým úmyslem na kterýkoliv pride festival, tedy kdo se zúčastní duhového průvodu, bude na tomto místě vítán a respektován – nehledě na to, jakou má víru, jak vypadá, koho miluje, zda má nebo nemá děti, žije nebo nežije s nějakým znevýhodněním. Lidé na akcích, kde vlají duhové vlajky, mají prostor pro vzájemný respekt, pro rozmanitost, rozdílnost a uznání faktu, že každý jsme, jaký jsme. Je velkou mýlkou myslet si, že duhová vlajka někoho vylučuje, nebo že je jen pro LGBTQ+ lidi, všichni kteří jsou otevření ke vzájemnému respektu, se v ní najdou. Pokud sami nebudete druhé vylučovat, pak vás na takových akcích nikdo neodsoudí, nevyloučí.

Morální podnikatelé ale tyto prostory a akce znázorňují jako zvrhlé, deviantní nebo jednoduše nežádoucí, zejména před publikem, které již k těmto osobám chová nějaké předsudečné názory a které se jich nikdy neúčastnilo. Některá média pak také raději vytěží co nejvíce prokliků, když zveřejní nějakou senzační fotografii zcela okrajové skupiny zúčastněných, kteří nějak „vybočují“ např. tím, že byly v tento den oslavy rozmanitosti spoře odění nebo se v souladu se svými sexuálními preferencemi stylizovali do nějakého výstředního kostýmu. Většině ostatních ale nebývá věnována žádná pozornost. Je prokázáno, že pokud se s LGBTQ+ lidmi potkáte a seznámíte, pak vůči nim budete s podstatně menší pravděpodobností chovat předsudečné názory, jsou totiž jako vy – rozmanití, různí, mají různé osudy, různé práce, různé životy. Cílem morálních podnikatelů ale není, abyste se s nimi poznali, ale naopak aby takové akce ideálně zakázali a zabránili vám je tak poznat a tím zvýšili svůj potenciál vyvolávat konflikt a na něm založené emoce.

Morální podnikání má jediný cíl, manipulovat normy, moralizovat a těžit vaše emoce a tím produkovat zisk či vlastní vliv, např. při napojení na politickou činnost. Důsledky na společnost pak ale nedomýšlí, protože nejsou vlastním předmětem jejich zájmu.

Pokud jde o uzákonění manželství i pro páry stejného pohlaví, pak vně pochybného pole působnosti morálních podnikatelů neexistují odborné argumenty, které by vhodnost a potřebnost této změny zpochybňovaly. Tato relativně drobná systémová změna bude mít prokazatelný efekt na delegitimizování nesnášenlivosti vůči LGBTQ+ lidem, prokazatelně sníží tzv. strukturální menšinový stres a zlepší kvalitu duševního zdraví nejen LGBTQ+ lidí a mladistvých, ale všech (jelikož 5-10 % osob ve společnosti tvoří neheterosexuální lidé a ti jsou pak vašimi příbuznými a známými). To, zda bude váš syn nebo dcera mít možnost založit rodinu, zda budete babičkou nebo dědečkem, není ani tolik o nich, jako o tom, zda jim nebude společnost házet zbytečně klacky pod nohy.

Za korekturu děkuji Kateřině Panešové.