Článek
Nezvládnuté emoce, nebo promyšlená strategie? Filip Turek, kterého prezident Petr Pavel před časem odmítl jmenovat ministrem, se s touto porážkou nejspíš stále nevyrovnal. Ačkoliv oficiálně zastává pouze post zmocněnce, jeho ambice sahají mnohem výš. Sedí v ministerské kanceláři a opakovaně se pokouší zasahovat do vládních záležitostí.
Summit NATO jako rozbuška
Spor o to, kdo bude Českou republiku reprezentovat na klíčovém červencovém summitu v Ankaře, se stal pro Filipa Turka příležitostí k dalšímu ostrému výpadu proti Pražskému hradu. V diskusním pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News se Turek neudržel a otevřeně zpochybnil legitimitu prezidenta Petra Pavla jako lídra české delegace. Podle Turka prezident dlouhodobě nespolupracuje s kabinetem, a proto by v čele delegace měl stát výhradně premiér Babiš. Zašel však ještě dál, když hlavu státu de facto degradoval do role pouhého diváka.
Turek doslova prohlásil, že by prezident mohl na summit odcestovat maximálně jako společenský doprovod u večeře, čímž vyvolal vlnu nevole nejen u opozice, ale i u svých koaličních partnerů. Svou argumentaci opřel o tvrzení, že se Petr Pavel rozhodl sestoupit z Hradu přímo do politického kolbiště, kde údajně nehájí zájmy vládní koalice, ale vystupuje jako mluvčí opozice. Podle vládního zmocněnce je tak prezidentova účast na vrcholných jednáních Aliance zbytečná, či dokonce kontraproduktivní.
Tato slova však narazila na nečekaně tvrdý odpor u předsedy vlády. Andrej Babiš, který obvykle nechává své koaliční partnery z řad Motoristů volněji dýchat, tentokrát pocítil potřebu veřejně vytyčit hranice. Na tiskové konferenci po jednání vlády se od Turkových výroků distancoval a s nezvyklou strohostí mu připomněl jeho skutečné postavení v rámci státní hierarchie. Premiér zdůraznil, že o složení delegací a směřování zahraniční politiky rozhoduje kabinet, nikoliv úředníci.
„Pan Turek není členem vlády, takže o tom nebude rozhodovat. Já ten jeho názor nesdílím,“ prohlásil Babiš před novináři. Premiér tak dal jasně najevo, že Turkovy ambice mluvit do strategických otázek obrany a mezinárodních vztahů jsou přes čáru. Babišova reakce naznačuje, že ačkoliv mu spory s Hradem v některých ohledech vyhovují, nenechá si diktovat agendu člověkem, který se do vládních lavic snaží protlačit zadními vrátky.
„Nerozchodili to,“ rýpl si Babiš do frustrace Motoristů
Podle premiéra Andreje Babiše je současná agresivní rétorika Motoristů sobě výsledkem hluboké osobní křivdy, kterou si strana nese z doby sestavování vlády. Babiš se nechal slyšet, že Filip Turek ani předseda strany a ministr zahraničí Petr Macinka stále „nerozchodili“ rozhodnutí prezidenta Petra Pavla, který Turka odmítl jmenovat do čela rezortu životního prostředí, ani zahraničí.
Zatímco Petr Macinka otevřeně vzkazuje na Hrad, že hodlá proti prezidentovi bojovat brutálně a bez skrupulí, premiér se snaží situaci navenek mírnit a držet vládní obraz pod kontrolou. Chování Filipa Turka, kterého Babiš označil za člověka bez práva rozhodovat, mu však viditelně komplikuje politickou agendu.
Co si o sobě vlastně myslí?
Postava vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal se stala „problémovým dítětem“ Babišovy koalice, které svým vystupováním budí otázku: Kdo si Filip Turek vlastně myslí, že je?
Turek má jasně vymezený mandát: klimatická politika a Green Deal. Přesto má potřebu se vyjadřovat ke všemu – od jaderného odstrašování přes vnitřní fungování NATO až po geopolitické vztahy s Íránem. Tato všeobjímající aktivita dráždí nejen opozici, ale především partnery z hnutí ANO. Je logické se ptát, proč úředník pověřený emisními povolenkami radí premiérovi, kdo má vést delegaci na vrcholný summit Aliance. Turek se zkrátka do své role zmocněnce nevejde a neustále přetéká do témat, která mu nepřísluší.
Jeho vztah k prezidentu Petru Pavlovi navíc už dávno překročil hranici věcné kritiky. Turek stále nerozchodil, že ho hlava státu odmítla jmenovat ministrem, a tuto křivdu vnímá jako vyhlášení války. Místo odborné práce tak využívá každou minutu v televizi k tomu, aby prezidentovi jeho krok vrátil.
Turkovy výroky začínají připomínat neřízenou střelu. Korunu všemu pak nasazuje přirovnáním Viktora Orbána k Václavu Havlovi. Turek těmito slovy nejen uráží českou historii, ale vyvolává pochybnosti o svém elementárním politickém rozhledu. Zdá se, že mu jde více o šokující titulky než o budování vztahů se spojenci.
Co bude dál? Rozhodne květen
Klíčovým datem pro uklidnění situace – nebo její další vyostření – bude 20. květen. Právě po zasedání ministrů zahraničí NATO ve Švédsku hodlá vláda definitivně rozhodnout o tom, kdo v červenci poletí do Ankary. Jedna věc je však jistá už nyní: Filip Turek o složení české delegace rozhodovat nebude.
Andrej Babiš mu jasně vytyčil mantinely, za které ho jako premiér nepustí. Otázkou pro nejbližší týdny zůstává, jak dlouho bude šéf hnutí ANO ochoten jeho chování tolerovat. Turek sice přináší Motoristům pozornost, ale svými nevybíravými útoky začíná být pro Babišův kabinet spíše přítěží.
