Byla smrti Jiřího Hrzána nešťastná náhoda, nebo vražda?

Byl nejmladším synem v rodině táborského zahradníka. Od malička byl plný energie a pohybu. Na hřišti byl všude, kde se něco dělo: běhal, házel, chytal, kopal… Snažil se stihnout vše, co šlo. Jako by tušil, že jeho život nebude příliš dlouhý. Po gymnáziu toužil studovat herectví, ale první pokus ztroskotal. Přesto se jeho talent nemohl upřít. Slavný režisér Emil František Burian v něm spatřil velký potenciál a otevřel mu dveře do světa divadla. Ačkoli se musel ještě hodně učit, jeho píle a odhodlání ho nakonec dovedly až na DAMU. Bylo to jako zasadit semínko do úrodné půdy. Talent, zalitý tvrdou prací, začal rychle růst. Překonal i drobné překážky, jako byla mírná koktavost a problémy s vyslovováním. A tak se z mladého táborského kluka stal zkušený herec, jehož jméno se začalo objevovat na divadelních plakátech.

Po úspěšném absolvování DAMU se mladý a talentovaný herec ocitl v Pardubicích, kde se mu podařilo zaujmout diváky dynamickým ztvárněním postavy Villona. Jeho energie a odhodlání byly natolik nakažlivé, že si ho brzy všimli i v Praze. Vojenská služba sice na chvíli přerušila jeho divadelní kariéru, ale zároveň mu umožnila setkat se s budoucími kolegy z legendárního Činoherního klubu. Po krátkém působení v Ostravě přišla pro Jiřího Hrzána velká příležitost. Stal se součástí nově vznikajícího Činoherního klubu, kde se mohl naplno rozvinout jeho talent. Jeho první velká role sluhy Syra v inscenaci Mandragory byla doslova zjevením. Hrzánův pohybový talent a klaunské nadání vytvořily z této postavy nezapomenutelný charakter. Následovaly další výrazné role, jako například Dobčinskij v Revizorovi nebo ve hře Pension pro svobodné pány. V každém svém vystoupení dokazoval, že je nejen skvělým hercem, ale také mistrem pohybu a improvizace. Jeho klaunské vlohy mu umožňovaly vytvořit na jevišti jedinečné a nezapomenutelné postavy.

Jeho filmová kariéra odstartovala v roce 1967 rolí v komedii Svatba jako řemen, kde režisér Jiří Krejčík mistrně využil jeho přirozených vlastností. Hrzánovu naivitu a mírný řečový handicap proměnil v přednost, která ho odlišila od ostatních herců. Podobně trefné obsazení se objevilo i v dalších filmech, jako například Pane, vy jste vdova! nebo Slaměný klobouk, kde Hrzán navíc předvedl svou atletickou zdatnost. V komedii Drahé tety a já dokonce prokázal i svůj pěvecký talent. Přestože byl Hrzán často obsazován do komediálních a tragikomických rolí, dokázal, že má talent i pro drama. Ve filmech Nebeští jezdci a Hlídač ztvárnil vážné a komplexní postavy, čímž potvrdil svou všestrannost. Svou popularitu si upevnil i díky účinkování v televizních seriálech jako Byl jednou jeden dům nebo Píseň pro Rudolfa III., kde se ukázal jako talentovaný muzikálový herec. Nezapomenutelná zůstává také jeho role ve filmu Homolka a tobolka, kde se proslavil hláškou „To bude horor!“

Druhá polovina sedmdesátých let přinesla Jiřímu Hrzánovi jednu ránu za druhou. Nastupující normalizace mu postupně zkracovala prostor pro umělecké vyjádření. Hry, ve kterých hrál, mizely z repertoáru a jeho svoboda byla stále více omezována. Osudový zlom v jeho kariéře nastal po incidentu v Ostravě, kdy při riskantním lezení po fasádě hotelu spadl z římsy a utrpěl zranění. Tato událost se stala záminkou k tomu, aby byl propuštěn z Činoherního klubu. Zůstal bez angažmá a jeho herecká kariéra se začala přesouvat do televizních estrád a zájezdových vystoupení. I zde však předváděl svůj nezastavitelný talent a energie. Současně s tím se však ale zhoršoval jeho osobní život. Alkohol se stal jeho častým společníkem a sebekontrola mu stále více unikala. Přesto se na konci sedmdesátých let objevil ještě v několika filmech, jako například Blázni, vodníci a podvodníci nebo Prázdniny pro psa.

Osudnou se mu stala noc 22. září 1980. Při pokusu o riskantní výstup na fasádu domu v pražské Ladově ulici, aby se dostal ke své přítelkyni, spadl z pátého patra. Zranění byla příliš vážná a o dva dny později, 24. září, jim v nemocnici podlehl. Smrt talentovaného herce ve věku 41 let šokovala celý národ, zároveň ale vzbuzovala podezření, že mu k pádu někdo pomohl.

Jeho přítelkyní byla v té době herečka Hana Čížková, která se o Jiřím Hrzánovi nedávno rozmluvila pro magazín zeny.iprima.cz. „Na naše první rande nikdy nezapomenu. Přijel pro mě otřískaným trabantem a zeptal se mě, jestli bych mu nepůjčila na benzin. A takhle to chodilo v podstatě celý náš vztah,“ začala vyprávěním o své tehdejší lásce. Jiří Hrzán začal s Hanou Čížkovou randit v době, kdy byl ještě ženatý, což se ale nelíbilo jejím rodičům. A to i přesto, že spolu manželé již nežili. Podle serveru Čížková také tvrdí, že Hrzánovi k osudnému pádu z osmnácti metrů někdo dopomohl. Stejného názoru byl také dnes již zesnulý režisér Juraj Herz. „Jirka Hrzán lezl po fasádě do oken a jeho bývalá manželka mu prý neotevřela, když se tam chtěl dostat. A snad prý i zabouchla okna, když tam měl prsty. Spadl dolů a za pár dnů bylo po něm. To bylo strašné,“ řekl v rozhovoru s Těžkým Pokondrem na rádiu Frekvence 1. Juraj Herz v té době natáčel s Hrzánem film Buldoci a třešně, v němž měl roli mafiána Fofa. Herzova verze se však od oficiální liší nejen v okolnostech kolem pádu, ale i v osobě, za kterou měl Hrzán po budově lézt. Informace o tom, že se mělo jednat o jeho manželku, se donedávna nikde neobjevila. Podle serveru Dotyk měl Hrzán prý i pohmožděné klouby, což by nasvědčovalo tomu, že se mu někdo z tohoto světa pokusil pomoct. Jestli se Jiřího Hrzána pokusil opravdu někdo zabít, nebo šlo o nešťastnou náhodu, se ale už nejspíš nikdy nedozvíme.

Zdroje: Wikipedia, zeny.iprima, Frenkvence1, Dotyk,