Článek
Životní příběh Marie Antoinetty, poslední francouzské královny, je dramatickou ságou o přepychu, intrikách, nenávisti a osamělosti. Od bezstarostného dětství ve Vídni až po tragický konec na pařížském popravišti byla její existence bouřlivou cestou, která se navždy zapsala do historie. Zrozená do bohatství, ale předurčená k tragédii, se stala symbolem rozmařilosti i nevinnosti v době, kdy Francie stála na pokraji propasti.
Mládí v paláci a nešťastná svatba
Marie Antonie Josefa Johana Habsbursko-Lotrinská přišla na svět 2. listopadu 1755 ve Vídni jako patnácté a poslední dítě císařovny Marie Terezie. I když prožila dětství v kráse a komfortu císařského paláce Schönbrunn, její vzdělání bylo nedostačující. Mnohem více než studiu se věnovala tanci a hudbě pod vedením učitele Christopha Willibalda Glucka. Matka však pro ni měla jasný plán: upevnit křehké spojenectví s Francií sňatkem s budoucím králem.
Ve čtrnácti letech tak opustila vše, co milovala. Na hranicích obou říší musela podle tradice odložit veškeré své rakouské věci, včetně svého psíka. Z Marie Antonie se stala Marie Antoinetta. Svatba s tichým a nemotorným Ludvíkem XVI., který se vášnivě věnoval zámečnictví, byla slavnostní, ale nešťastná. Celých sedm let trvalo, než se kvůli Ludvíkovým zdravotním problémům a nedostatku vášně manželství sexuálně naplnilo. O to se nakonec postaral až Mariin bratr Josef, který přijel do Paříže a přesvědčil Ludvíka k menší operaci, která jeho problémy vyřešila.
První dítě, dcera Marie Terezie Šarlota, se narodila až po osmi letech manželství. Následovali dva synové a další dcera, která však zemřela jako nemluvně. O syna, Ludvíka Josefa, který se narodil jako druhý, přišla krátce před vypuknutím revoluce, ačkoliv byl vymodleným následníkem trůnu.
Madame Deficit a nenávist lidu
Nešťastné manželství a prázdnota života na francouzském dvoře přivedly mladou a energickou královnu k životu plnému rozmařilosti. Pořádala extravagantní plesy a hostiny, nakupovala drahé šperky a šaty, a především se oddávala hazardním hrám, ve kterých nechala nemalé jmění ze státní pokladny. Toto plýtvání jí vyneslo nelichotivou přezdívku Madame Deficit.
Největší pobouření vyvolala stavba venkovské vesnice ve Versailles, kde si nechala postavit statek s mramorovými žlaby a náčiním ze stříbra, aby si mohla hrát na venkovský život. To vše v době, kdy většina obyčejných Francouzů hladověla. Byla jí také neprávem přisuzována slavná věta: „Když nemají na chleba, ať jedí koláče,“ která se stala symbolem jejího údajného pohrdání lidem. Historici se dnes shodují, že nic takového pravděpodobně nikdy neřekla, a že se jednalo o revoluční propagandu.
Přestože náklady na dvůr tvořily jen desetinu státního rozpočtu a bankrotu Francie pomohlo spíše financování války za nezávislost amerických kolonií, stala se Marie Antoinetta v očích lidu ztělesněním všeho špatného.
Tajná láska, která měla zachránit krále
Uprostřed tohoto chaosu a nenávisti našla Marie Antoinetta útěchu v náručí jiného muže. Jejím milencem se stal švédský šlechtic a vojevůdce Hans Axel von Fersen. Byl pohledný, charismatický a věrný, což bylo přesně to, co v Ludvíkovi postrádala. Jejich vztah byl tajný, ale intenzivní. Vyměňovali si vášnivé dopisy a Fersen jí byl po boku i v době, kdy na královskou rodinu dopadl hněv revoluce.
Když se situace vyhrotila a revoluce nabírala na obrátkách, Fersen se pokusil o nemožné: zorganizoval útěk královské rodiny. V přestrojení za prosté občany se jim podařilo opustit Paříž, ale plán se nepodařil. Rodina byla dopadena ve Varennes a vrácena zpět do zajetí. Tento neúspěšný útěk znamenal definitivní konec naděje na záchranu monarchie.
Smrt pod ostřím gilotiny
Po popravě manžela Ludvíka XVI. v lednu 1793 zůstala Marie Antoinetta sama v pařížském vězení. Byla souzena na základě smyšlených obvinění z vlastizrady, krádeže a dokonce i incestu se svým synem. Během jediné noci, kdy čekala na rozsudek, prý její vlasy zbělaly hrůzou a smutkem, což je jev dnes známý jako Syndrom Marie Antoinetty.
Ráno 16. října 1793 byla bývalá královna odvedena na popraviště na náměstí Revoluce. Skica, kterou vytvořil malíř Jacques-Louis David, zachycuje její cestu na popraviště, kde se svázanýma rukama sedí ve vozíku pro odsouzené. Marie Antoinetta kráčela na lešení se statečností a grácií. Údajně omylem šlápla katovi na nohu a její poslední slova byla: „Pane, omlouvám se, neudělala jsem to schválně.“ O čtvrt hodiny později spadlo ostří gilotiny.
Skica Marie Antoinetty
Její tělo bylo po popravě odhozeno do společného hrobu se zbytkem rodiny, kde bylo zasypáno vápnem. Její milenec Axel Fersen na ni do smrti nezapomněl, nikdy se neoženil a sám zemřel tragicky, zlynčován davem ve Švédsku v roce 1810.
