Článek
Autor Alex mi svým příspěvkem o nabízené oschlé šunce připomněl mou dávnou zkušenost právě z pultu lahůdek jednoho řetězce, kde jsem několik sezón brigádně pracoval. Jako zaměstnanec jsem měl dokonalý přehled o tom, co si můžu bezpečně koupit domů a čemu se pro jistotu vyhnout.
Co není v akci, nekupovat
Každý vyhozený salám jsou ohromné ztráty, takže je pochopitelné, že se prodejce snaží prodat vše za každých okolností. Lidé, a především Češi, slyší na slevy. Zboží, které je v akci, tak logicky mizí z pultu výrazně rychleji, než jiné. Nemusel jsem se tedy bát pozřít prakticky cokoliv v akci, protože jsem měl jistotu, že to bylo nakrájeno a dodáno na pult doslova před chvílí. Horší to bylo s potravinami za běžnou cenu. Některé šunky, co nešly příliš na odbyt, rychle osychaly a doplňování na pult probíhalo vždy tak, že se staré a oschlé plátky proložily nově nakrájenými. Nebylo tak výjimkou, že v komínku, na první pohled svěže vypadající šunky, byla více než polovina plátků oschlá.
A co koupání párků v octové vodě?
Zaslechl jsem z vyprávění, že staré a nevábně zavánějící párky a klobásy se zachraňují koupáním v jarové, nebo octové vodě. Já osobně tomu příliš nevěřím a nikdy jsem toho svědkem nebyl. Pracoval jsem za svůj život ve dvou prodejnách lahůdek a ani v jedné se koupání uzenin neprovádělo. Neříkám, že se to nikde neděje, ale upřímně nevěřím, že by něco takového dokázalo vrátit život čemukoliv.
Žádné ztráty, i za cenu zdraví
Vybavuji si jednu nepříjemnou zkušenost s mou vedoucí, kdy jsme vedli spor ohledně neprodejné paštiky. Šlo o to, že jsem objevil plíseň na asi dvoukilové vaně s prémiovou paštikou. Ve chvíli, kdy jsem se ji chystal odepsat, mě vedoucí prodejny zastavila, že si takovou ztrátu nemůžeme dovolit, nožem z paštiky plíseň odkrojila a vrátila vanu zpět do prodejního pultu. Nevěřil jsem svým očím. S lehce oschlou, ale stále nezávadnou, šunkou jsem se ještě dokázal smířit, ale s plesnivou paštikou už ne. Vyjel jsem na svou vedoucí, jestli to jako myslí vážně. Odpověděla mi, že vedení společnosti nepřipouští ztráty a připisuje je na vrub poboček, takže o to nižší pak jsou naše prémie. Tímto argumentem mi celkem vyrazila dech. Nechci prodávat závadné zboží, ale když ho prodávat nebudu, připravím své kolegy o část už tak nízké mzdy.
Ani zbytky a odřezky, které vznikaly při krájení na kráječi, se nevyhazovaly. Vše se shromažďovalo a jednou za dva dny se z toho udělala obloha na pizzu. Nicméně tohle neberu jako něco špatného, spíše naopak. Na kvalitně surovin se nic nezměnilo, tak proč je nevyužít někde jinde.
Co jsem ale bral jako podvod na zákazníky, bylo přebalování sýrů. V jedné prodejně, kde se krájený sýr balil na menší balíčky, ve kterých byl vystaven v pultu, se po uplynutí doby spotřeby sýr jednoduše přebalil a nalepila se na něj nová cedulka s datem spotřeby. Sice je možné, že sýr i s takto uměle prodlouženou trvanlivostí byl stále poživatelný, ale kdo zákazníkům zaručí nezávadnost, prodavačka, která je přebalila?
Podobných méně, či více otřesných zážitků jsem za ty roky v prodejnách potravin zažil desítky. Je smutné, že se zákazník nemůže spolehnout už ani na tak jasnou věc, jako je například datum spotřeby.
Na pult jen z nouze
Přiznávám, že na pult s lahůdkami dnes občas zavítám, ale nakupuji na nich spíše z nouze a dobře si vybírám, co koupím. Už bych si neriskl vzít něco, co není v akci. Šunky, salámy a podobné lahůdky jsou bohužel potraviny, které rychle podléhají zkáze. Zatímco u balených potravin v regálu mám alespoň nějakou jistotu, že s nimi bylo zacházeno podle předpisů, u pultu lahůdek si nemůžu být jistý ničím.
