Článek
Když se poslanec hnutí ANO Tomáš Helebrant rozhodl na svých sociálních sítích sdílet „šokující“ video dehonestující prezidenta Petra Pavla, pravděpodobně se v duchu viděl jako hrdina digitálního odboje odkrývající temnou pravdu. Jenže to, co mělo být zdrcujícím zásahem do kreditu hlavy státu, se během pár okamžiků změnilo v čistou politickou tragikomedii. Ukázalo se totiž, že v honbě za lacinými body a „lajky“ může být touha uškodit politickému soupeři mnohem silnější než elementární schopnost ověřit si fakta. Pan poslanec se tak nechtěně stal hlavním hrdinou příběhu o tom, jak snadné je střelit se do vlastní nohy a u toho ještě stihnout vrazit dýku do zad svému vlastnímu stranickému šéfovi.
Scénář, který vypadl z dílny dezinformačního facebookového kanálu Česká kotlina, byl vymyšlen s až primitivní přímočarostí, na kterou se však v hlubinách internetu stále chytá překvapivé množství lidí. Recept je prostý: vezmete nevinnou fotografii usmívajícího se Petra Pavla z hokejového zápasu, kde se prezident v dresu ochotně fotí s fanoušky, dětmi a jejich rodiči, a k tomuto idylickému výjevu „přilepíte“ drsný audiovizuální prostřih. V něm herečka Bára Štěpánová s typickou vervou mluví o tom, že je „hnus“ fotit se s dětmi a zvířaty, protože přesně to dělali diktátoři formátu Adolfa Hitlera nebo Josefa Stalina. Nechybí ani silná slova o zlu, zbraních a manipulaci.
Pan poslanec Helebrant, místo aby si položil otázku, proč by zrovna Bára Štěpánová – známá svými vyhraněnými postoji – takto brutálně útočila na prezidenta, kterého v reálu podporuje, neváhal ani vteřinu. Video sdílel a k celému bizáru přidal vlastní, morálně rozhořčený komentář: „Tak brutální útok na prezidenta Pavla bych od Báry Štěpánové opravdu nečekal… Kritiku ano, ale přirovnání k Hitlerovi nebo Stalinovi je fakt silná káva.“ Doplnil to emotikonem klauna, aniž by tušil, že ten klaunský nos v tu chvíli nasazuje především sobě.
Kouzlo nechtěného aneb Archiv nelže
Celý vtip, a pro pana poslance Helebranta spíše pořádně studená sprcha, tkví v tom, že Bára Štěpánová ve videu o Petru Pavlovi neřekla ani popel. Dezinformační šikulové totiž sáhli hluboko do archivu a vytáhli rozhovor pro DVTV z roku 2017. Tedy z pravěku, kdy byl Petr Pavel generálem v Bruselu a o prezidentské kandidatuře nechtěl ani slyšet.
Štěpánová tehdy v rozvášněném interview mířila své hromy a blesky na úplně jiné cíle: na tehdejšího prezidenta Miloše Zemana a především na tehdejšího premiéra a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše. Právě o nich mluvila jako o „zlu“ a právě jejich zálibu v pózování s dětmi a zvířaty tehdy přirovnávala k praktikám historických diktátorů.
Pan poslanec tak v horlivé snaze „zatopit“ současné hlavě státu nevědomky naservíroval svým desítkám tisíc sledujících drsnou připomínku toho, co si o jeho vlastním politickém šéfovi myslí jedna z nejhlasitějších kritiček hnutí ANO. V politickém marketingu se tomu říká „vlastní gól“, ale v tomto případě jde o výkon mnohem vyšší úrovně. Tomáš Helebrant v podstatě v přímém přenosu vrazil dýku do zad svému nadřízenému a ještě u toho stihl morálně pohoršeně kroutit hlavou.
Poslanec, nebo šiřitel hoaxů?
Tato digitální minela není jen úsměvnou historkou o jednom nepozorném kliknutí. Otevírá totiž dvě poměrně zásadní a dosti znepokojivé otázky o tom, kdo vlastně rozhoduje o našich zákonech.
První možností je, že PhDr. Tomáš Helebrant, MBA, prostě „jen“ naletěl. Pokud však člověk s takovou řádkou titulů a zkušenostmi z vysokého managementu nedokáže identifikovat video, které už na první pohled křičí manipulací, je to na pováženou. Jestliže vás v digitálním prostoru „utáhne na vařené nudli“ průměrný facebookový troll z České kotliny, jak asi vypadá vaše analytická práce v Poslanecké sněmovně? Pokud pan poslanec nezvládne tak banální věc, jako je ověření kontextu jednoho videa, jak zodpovědně asi studuje složité legislativní tisky v Podvýboru pro migraci nebo ve Výboru pro evropské záležitosti?
Druhá varianta je pak mnohem závažnější. Pokud pan poslanec moc dobře věděl, že je video zmanipulované a že Bára Štěpánová mluvila o Andreji Babišovi, a přesto jej s lživým komentářem sdílel, dostáváme se do sféry vědomého klamání veřejnosti. V takovém případě nejde o omyl, ale o chladnokrevnou strategii, jak skrze dezinformaci pošpinit politického oponenta. Zde se nabízí otázka: Můžeme takovému člověku vůbec věřit jediné slovo? Má v zákonodárném sboru co pohledávat někdo, kdo pro pár levných politických bodů neváhá brutálně ohýbat realitu a parazitovat na lži?
Ať už byly úmysly Tomáše Helebranta jakékoliv, výsledek je pro něj tristní. Sdílením tohoto „škváru“ totiž nejvíce dehonestoval právě sám sebe a potvrdil, že v dnešní politice je pro některé důležitější rychlý útok než pravdivý argument.
Hlas lidu (a internetu)
Reakce veřejnosti na sebe nenechaly dlouho čekat a diskuse pod příspěvkem se stala dokonalou sondou do stavu české společnosti. Zatímco tvrdé jádro „tradičních“ fanoušků se do nastražené pasti chytilo i s navijákem a dál pod videem prezidenta častuje povinným repertoárem urážek o „loutkách“ či „zelených gumách“, stále větší část uživatelů si začala všímat do očí bijící absurdity celé situace.
„Pane poslanče, to video je sedm let staré a mluví o vašem šéfovi, gratuluji k postřehu,“ glosuje s ledovým klidem jeden z uživatelů a jeho komentář rychle sbírá desítky souhlasných reakcí. Další komentující už tak shovívavý není a trefně dodává: „Takhle vypadá práce profíka z hnutí ANO v praxi. Neověřit si vůbec nic, ale s o to větší vervou plivat na všechny strany. Je to smutná vizitka naší politiky.“ Internetová komunita zkrátka panu poslanci vystavila účet dříve, než stačil zareagovat kdokoli z jeho kolegů.
Zrcadlo, zrcadlo…
Tomáš Helebrant chtěl světu s okázalým morálním rozhořčením ukázat na „zlo a manipulaci“ u druhých. Místo toho se mu však podařil husarský kousek: v přímém přenosu nasvítil vlastní neschopnost (nebo v horším případě neochotu) rozlišit mezi objektivní pravdou a levným dezinformačním brakem.
V konečném důsledku tak sdílením tohoto video-paskvilu nedehonestoval Petra Pavla, ale především tu osobu, na kterou se každé ráno dívá do zrcadla. A jako vedlejší produkt svého digitálního tažení nechtěně „poděkoval“ i onomu pánovi z Průhonic, kterému tímto bizarním způsobem připomněl jeho vlastní nelichotivou minulost a slova, která o něm kdysi padla. Pokud tohle měla být ukázka moderní politické komunikace, pak pánbůh s námi a zlé pryč.
