Článek
V posledních letech se z regálů supermarketů téměř nedá utéct před výrobky s přívlastkem „proteinový“. Proteinový chléb, proteinový tvaroh, proteinové sušenky a mnoho dalších. Výrobci reagují na poptávku po „fit“ potravinách a sportovní výživě. Spotřebitelé mají pocit, že kupují něco lepšího, zdravějšího a vhodnějšího na hubnutí. Realita je ale často jiná.
Nedávno jsem v obchodě narazil na proteinový tvaroh. Cena byla výrazně vyšší než u klasického. Při pohledu na složení se ale ukázalo, že rozdíl v bílkovinách byl pouhé dva gramy na sto gramů tvarohu. Za více pěněz jste dostali prakticky to samé. Podobný princip funguje u většiny „zdravějších“ produktů. Marketingový přívlastek zvedne cenu, ale nutriční rozdíl zůstává malý.
Proteinový chléb: šest plátků za cenu celého bochníku
Nejviditelnější je to u proteinového chleba. Nejčastěji se prodává balený po šesti plátcích a jeho cena se běžně vyrovná celému bochníku klasického konzumního chleba. Na regálu vypadá lákavě – menší balení, vyšší množství bílkovin, někdy i hezká fotka se semínky. Ale co za ty peníze opravdu dostanete?
Na první pohled vypadá nabídka jasně: více bílkovin, méně „obyčejných“ sacharidů, větší sytost. Realita je složitější. Některé druhy skutečně obsahují až dvojnásobek bílkovin oproti běžnému celozrnnému chlebu. Zároveň s tím ale přichází i vyšší obsah tuku. Důvodem jsou přidaná semínka, rostlinné oleje a izolované proteiny, které výrobci do receptury dávají, aby číslo u bílkovin vypadalo působivě. Energetická hodnota tak může být výrazně vyšší. Zatímco klasický žitný chléb se pohybuje kolem dvou set kilokalorií na sto gramů, proteinové varianty běžně dosahují i přes tři sta. Ze dvou krajíců s avokádem a vejcem se pak snadno stane kalorická bomba, i když se na talíři tváří jako „dietní“ snídaně.
Co vlastně dělá ten chléb „proteinovým“? Výrobci obvykle sáhnou po směsi pšeničné mouky, hrachového nebo pšeničného proteinu, semínek, psyllia a občas i sójových složek. Izolované bílkoviny mají často hořkou nebo neutrální chuť, proto se do receptury přidávají sladidla a stabilizátory, aby byl výsledek pro zákazníka chuťově přijatelný.
Více bílkovin skutečně zvyšuje sytivost a pro někoho to může být výhoda. Jenže energie se počítá vždycky. Pokud ten samý chléb namažete pomazánkou, kalorie stoupnou výš než u obyčejného pečiva. A právě tady často končí představa o automaticky zdravější volbě.
Má to na tělo nějaký zásadní vliv?
Pro sportovce, seniory nebo lidi, kteří drží nízkosacharidovou dietu, může vyšší příjem bílkovin skutečně dávat smysl. Bílkoviny podporují pocit sytosti, pomáhají udržet svalovou hmotu a v některých případech usnadňují kontrolu chuti k jídlu. Když někdo trénuje intenzivně, zotavuje se po nemoci nebo zkrátka potřebuje víc stavebního materiálu pro tělo, proteinový chléb může být praktickým doplňkem. Pro běžného člověka, který jí pestře a střídá různé zdroje bílkovin během dne, je ale kvalitní celozrnný chléb s přirozeným obsahem bílkovin, vlákniny a minerálních látek zcela dostačující. Není nutné za každou cenu honit čísla na etiketě.
Důležitá je i kvalita těch bílkovin, ne jen jejich množství. Rostlinné proteiny, které se v těchto chlebech nejčastěji používají – hrachový, pšeničný nebo sójový – mají obvykle nižší skóre stravitelnosti a méně vyvážený aminokyselinový profil než živočišné zdroje. Metody, kterými se kvalita bílkovin hodnotí, ukazují, že pšeničný lepek a mnoho rostlinných izolátů dosahují nižších hodnot než vejce, syrovátka nebo maso. Tělo z nich prostě nevyužije tolik. I když tedy na obalu vidíte vysoké číslo u bílkovin, skutečný přínos pro organismus může být menší, než by se na první pohled mohlo zdát.
A pak je tu samozřejmě cena. Zatímco běžný bochník koupíte za čtyřicet až padesát korun, proteinový vyjde klidně na dvojnásobek. Většina lidí ho přitom kupuje z přesvědčení, že je automaticky zdravější a lepší. Z hlediska výživy to ale není vždy opodstatněné. Celozrnný bochník vám často dá podobnou službu za poloviční cenu a ještě k tomu obvykle obsahuje víc přirozené vlákniny a méně přidaných složek.
Trh s high-protein pečivem přitom roste. Globálně se odhaduje na miliardy dolarů a dál expanduje, protože výrobci dobře vědí, že přívlastek „proteinový“ prodává.
Má tedy proteinový chléb smysl?
Proteinový chléb může být zajímavým zpestřením jídelníčku, ale rozhodně ne zázračným řešením pro hubnutí ani pro každodenní stravu. Pokud vám chutná a bez problémů zapadá do vašeho denního příjmu energie, klidně si ho dopřejte. Jen je dobré vědět, za co vlastně platíte a jak celá tahle hra funguje.
Výrobci totiž tímto trikem často nejen výrazně zdraží výsledný produkt, ale zároveň si i zlevní výrobu. Pšeničný lepek, který se v proteinových chlebech používá nejčastěji, je totiž velice levná surovina. Přidává se právě proto, že na etiketě hezky zvedne číslo u bílkovin a zároveň dělá těsto pružnější a chléb nadýchanější. Zákazník tak dostane výrobek, který vypadá moderně, funkčně a zdravě. Výrobce má nižší náklady na suroviny, vyšší marži a celá transakce se tváří jako cesta ke zdravějšímu životnímu stylu.
A právě proto si často připlácíte především za pocit. Za pocit, že děláte něco lepšího pro své tělo, i když rozdíl v reálném přínosu bývá zanedbatelný. Lidé chtějí věřit, že malá změna v nákupním košíku přinese velké výsledky. A výrobci jim tu víru rádi prodají.
Zdroje: svět potravin, Data intelo, Food Label Maker, Bezpečnost potravin, EFIA
