Článek
Výuka sexuální výchovy se nijak zásadně za několik posledních dekád nezměnila. Děti se ve školách učí anatomii těla, kdy jim začnou růst chloupky, nebo jak se využívají různé druhy antikoncepce. Tyto informace jsou jistě důležité, avšak dítě na sexuální chování nikterak nepřipraví.
Některé školy nad rámec výuky pořádají semináře, na které pozvou externisty, kteří dokáží dětem nastínit témata, které nejsou v osnovách. To ovšem nestačí. Doba pokročila a je potřeba dospívající děti vzdělávat v tomto odvětví mnohem intenzivněji, aby se vyhnuly případnému zneužití a dokázaly se bránit potencionálnímu nebezpečí.
Uběhlo už pár let od doby, kdy jsem chodil na základní školu, ale pamatuji si, že nás sexuální výchova čekala v 8. třídě, na kterou navazoval seminář, jehož vrcholem byl kondom navlečený na banán. Samozřejmě pro život praktická lekce, avšak nedostačující. Výuka dnešních dětí je desítky let prakticky totožná, ačkoliv doba pokročila mílovými korky.
Na virtuální hrozby děti nikdo nepřipraví
První sociální sítě se objevily už před více než dvaceti lety. Díky nim se otevřel nový svět komunikace všem generacím. Ve virtuálních chatovacích místnostech se schází lidé, kteří chtějí poznávat nové přátele, získávat kontakty a nebo si jen tak poklábosit. Mezi těmito lidmi se často ale skrývají i tací, kteří mají i jiné úmysly, a to sexuálního rázu. Tzv. predátoři vystupují na internetu často pod falešnou identitou, ale není to pravidlem. Navážou kontakt s o generace mladším dítětem a vyžadují po něm intimní fotografie, videa, nebo dokonce osobní setkání. Dospělý člověk většinou ví, jak se zachovat, ale díte často nátlaku staršího podlehne a dělá to, co se po něm chce. Bohužel těchto predátorů není málo a jediná obrana proti nim je ignorace. Na toto téma je natočený velice zajímavý film V síti. Při jeho sledování vám bude běhat mráz po zádech.
Školy, respektive Ministerstvo školství tuto tématiku, která může dítě ohrozit na životě, v osnovách vůbec nemá. Rodiče často neví, s kým si jejich dítě píše a už vůbec ne, co si, s kým píše. Napadené dítě, které poslalo nějakou fotografii bývá vystaveno výhružkám typu „Jestli to někomu povíš, ublížím těm, co máš rád/a.“ Frustrované dítě před rodiči ze strachu mlčí a sžírá je pocit provinění. Jejich křehká duše pak může být poznamenána do konce života.
Porno je fikce
Další kapitolou je pornografie. Ačkoliv tomu rodiče málokdy chtějí věřit, i jejich dítě už vidělo ve dvanácti letech nějakou pornografii a možná ji sleduje pravidelně. Kromě morálního pohoršení tu dítěti nehrozí téměř žádné riziko. Problém může nastat v okamžiku, kdy dítě začne dospívat a žít sexuálním životem. Dospívající člověk, naplněný dojmy z hereckých výkonů pornoherců, může být zklamaný z toho, jak bude probíhat reálný pohlavní styk. Na toto téma se ve školách prakticky vůbec nevyučuje. Předpokládá se totiž, že jelikož je veškerá pornografie dostupná od osmnácti let, neměl by se k ní nikdo pod touto věkovou hranicí dostat. To ale platilo naposledy v dobách, kdy nejjednodušší cesta k pornografii byl časopis, nebo kazeta, ukrytá za závěsem ve videopůjčovně. Dnes se můžete během několika sekund proklikat na tisíce stránek s biliony hodin porna plných praktik, které nám mnohdy mohou připadat nechutné. Pokud ale na tyto materiály narazí dospívající dítě, může nabýt dojmu, že vše, co vidí, je skutečné. Může pak docházet k situacím, kdy je zaskočeno faktem, že lidé běžně se zvířaty sex nemají, stejně jako tomu bylo nedávno u jednoho učně z Brna.
Aktualizace je nutná
Současné osnovy pro výuku sexuální výchovy neodráží potřeby dítěte vůči společnosti a nepřipravují ho na střet s reálným životem a riziky, kterým může být vystaveno. Je proto na místě okamžitě změnit styl, a hlavně obsah výuky sexuální výchovy.
