Článek
V době, kdy jsem studoval střední školu, přivydělával jsem si převážně brigádami v supermarketech. Nějakou dobu jsem pracoval také na pultu lahůdek jednoho hypermarketu, konkrétně u masa. Říká se, že teprve až při práci s lidmi člověk pozná, kam až může sahat lidská hloupost. S jistotou můžu říct, že hodně hluboko.
Za své krátké působení za pultem s čerstvým masem jsem měl tu možnost poznat spoustu charakterů. Někteří byli vstřícní a milí, jiní velice drzí a někteří trochu nechápaví. Na jednu drzou a lehce nechápavou zákaznici ale vzpomínám dodnes. Jednalo se o postarší dámu, která doslova klamala vzhledem. Slušně oblečená s příjemným vzezřením. První dojem však rychle ochladl, když na mé: „Dobrý den, jaké máte přání?“ odvětila bez pozdravu: „Ukroj mi dva plátky tý krkovice, co máte v akci.“ Snažil jsem se řídit heslem Náš zákazník, náš pán. Takže poznámku o slušném chování jsem s těžkostí spolkl a šel krájet požadované dva plátky krkovice.
Dodnes nechápu, čím jsem si nezasloužil pozdrav a kdo dámě dovolil mi tykat. Nutno dodat, že nebyla jediná, kdo se mnou jednal jako s kamarádovým synem. Jakoby fakt, že jsem o několik dekád mladší, zákazníky zprostil zdvořilosti. Já bych si nikdy nedovolil prodavači v obchodě tykat jen proto, že je mladší. A to ani dnes, kdy už se postupně blížím k těm, co byli tenkrát o dekády starší.
Nicméně abych se vrátil k oné zákaznici. Krkovice, kterou jsem právě pro dámu porcoval, byla v akci jako krkovice s kostí. Z onoho kusu masa jsem tedy ukrojil a odsekl dva plátky i s kostí, zabalil do sáčku a položil na váhu. V tu ránu na mě paní spustila útočně: „Tu kost z toho snad vyřízneš, ne?“ Zaskočen otázkou i tónem jsem se snažil vysvětlit, že to nejde. „Za tuhle cenu je krkovice s kostí, takže ji z toho vyříznout nemůžu. A navíc, co bych pak dělal s tou neprodejnou kostí?“ oponoval jsem klidným tónem. Neodbytná zákaznice si však stála za svém, že chce kost odříznout. „Já tu kost ale nechci. Stejně jí doma vyhodím, tak jí vyřízni!“ Po několika minutách dohadování mi docházely nervy. Kost jsem odřízl, maso namarkoval a nechal paní s pocitem výhry odejít.
Uběhlo asi pět minut a mezi čekajícími zákazníky u pultu se objevila znovu ona dáma svírající dva plátky krkovice. Aniž by počkala, než obsloužím zákazníka, začala na mě řvát: „Proč jsou ty dva pátky tak drahý? Tady na ceduli je cena úplně jiná. Chci to za tuhle cenu, hned!“ Nenechal jsem se ale dámou rozhodit „Akční cena platí pro krkovici s kostí, vy jste mě donutila z těch vašich dvou plátků kost vyříznout, čímž se z nich stala krkovice bez kosti za dvojnásobnou cenu,“ Oponoval jsem nepříjemné dámě. „Vyřízl jsi to ale z masa, který bylo v akci. Dej mi to za tu cenu, jakou máte tady napsanou, nebo zavolám vedoucího,“ trvala si na svém postarší dáma. „Až vedoucí uvidí, že máte v tom sáčku krkovici bez kosti, myslíte si, že bude stát na vaší straně?“ odpověděl jsem jí přísným tónem. Náhle po mě letěly zabalené dva plátky se slovy „Tak si to strč do pr*.“ Paní se otočila a s hlavou vzhůru odkráčela. Ostatní čekající zákazníci nad jejím chováním jen kroutili hlavou.
Opravdu nechápu, co se některým lidem honí hlavou. Tato paní po mě de facto chtěla okrást obchod a mě do toho zatáhnout. Pokud někdo nechce akceptovat nějakou nabídku, tak nemusí. Ať si tedy nakoupí jinde, obcházet pravidla ale kvůli někomu nebudu.
