Článek
Vlastimil Brodský, přezdívaný „Bróďa“, patřil k nejvýznamnějším českým hercům 20. století. Jeho charismatický talent, osobitý humor a široký herecký rejstřík z něj udělaly miláčka publika i kritiky. Jeho život, plný slávy i osobních tragédií, dodnes fascinuje a inspiruje. Narodil se 15. prosince 1920 v Hrušově nad Odrou do úřednické rodiny. Oba rodiče byli vášnivými ochotníky, ale mladý Vlastimil se zpočátku k divadlu necítil. Snilo se mu o tanci a kariéře Freda Astaira. Po přestěhování do Prahy v 14 letech se s vervou vrhl do stepu a tancoval v nočních klubech. Teprve později se v něm probudila vášeň pro herectví. Navštěvoval soukromou hereckou školu E. F. Buriana a v roce 1941 debutoval na divadelní scéně. Jeho kariéra nabrala rychlý spád a brzy se stal vyhledávaným hercem na divadelních prknech i filmovém plátně.
Herec mnoha rolí
Filmová kariéra Vlastimila Brodského byla bohatá a pestrá. Objevil se v necelých stovce filmů, od komedií a pohádek až po dramaty a thrillery. Jeho herecký talent a charisma mu umožnily ztvárnit širokou škálu rolí, od charismatických padouchů až po obyčejné lidi s jejich radostmi a starostmi.
Jeho vůbec první počin na filmovém plátně byl v krátkometrážním snímku Bohema z roku 1944. Zahrál si v něm jako 24letý. Krátký komediální reklamní snímek ze zasněžené Prahy, kde Vlastimil Brodský v hlavní roli sochaře vytváří ve svém ateliéru sochu dívky, kterou hraje Marie Hütterová. Z televizních obrazovek ho ale především známe z filmů, jako Tažní ptáci, Na samotě u lesa, Světáci, Lucie, postrach ulice, nesmrtelná teta a mnoho dalších. Účinkoval v téměř pětistovce filmů, seriálů a krátkometrážních snímků.
Poslední role mu byla ušitá na míru
Svou poslední hlavní roli si zahrál ve filmu Babí léto, kde ztvárnil po boku své dlouholeté životní kamarádky Stely Zázvorkové věčně vysmátého staříka Františka Hánu, který se nehodlá smířit s usedlým životem ustaraného důchodce. Jako stále vysmátý snílek si s kamarádem (Ladislav Zindulka) vystřelují z prodejců nemovitostí. Předstírají zbohatlíky, kteří mají zájem o luxusní zámky. Jejich vtipkování doprovází průšvihy, se kterými přestává mít jeho manželka trpělivost.
Filmový příběh je sice smyšlený, ale okolnosti kolem něj jsou velmi úzce spjaty s životy hereckých protagonistů a při pohledu zpět z nich až mrazí. Vlastimil Brodský volal Ladislavu Zindulkovi okamžitě po tom, co obdržel scénář, aby mu oznámil, že si spolu zahrají. Telefonát končil slovy: „Budete hrát ale se Stellou sami, neboť já už v té době budu mrtvý“, čímž Zindulka narážel na svůj kritický zdravotní stav.
Závěrečná scéna, kdy postava důchodce Hána odlétá balónem, byla i splněným snem jejího představitele Vlastimila Brodského, který celý svůj život o letu balónem snil. Během natáčení filmu si plánoval, jak přesně by měl vypadat jeho pohřeb. Tvrdil, že natáčení scény s balónem se už nedožije a režisérovi ušetří dva dny natáčení, za které mu nebude muset platit honorář. Následně volal svým příbuzným, že už nebude žít déle než týden. Po dotočení poslední scény ironicky konstatoval, že se všichni sejdou opět za 14 dní na jeho pohřbu.
František Hána (Vlastimil Brodský) mluví ve filmu o tom, že nejlepší způsob dobrovolného odchodu ze světa je střelit se do srdce. Zhruba rok od uvedení snímku do kin Vlastimil Brodský skončil svůj život ranou do hlavy.
Večer před smrtí se náramně bavil
Českolipský lékař a hercův přítel Miroslav Čerbák strávil s Vlastimilem Brodským poslední den před jeho smrtí. Před lety se o tom rozpovídal pro deník Aha!
O sebevraždě mluvil Brodský často. „Vždy ale s dovětkem, že na to, aby to udělal, se má moc rád,“ vzpomíná Čerbák. „Zašli jsme s panem Brodským den před jeho smrtí na večeři do hostince. Nálada byla velice dobrá a družná. Bylo to obyčejné hezké povídání mezi lidmi, co se mají rádi. Povídání bez stínu tušení, že to je naposledy. Jsem přesvědčen, že ani Bróďa v té době nevěděl, co jeho i nás čeká,“ popsal Čerbák bezprostředně po tragédii.
Nálada se změnila až ve chvíli, kdy se Brodskému udělalo nevolno. „Takové stavy občas míval, takže jsme chtěli jít okamžitě domů. On ale trval na tom, že musíme nejprve dojíst,“ vzpomínal českolipský lékař. Po odchodu z restaurace zamířili všichni s Brodským do jeho chalupy. „Seděli jsme u něho ještě do půlnoci a pak jsme odjeli s mojí paní domů. To už pan Brodský v klidu spal. Zůstal s ním přes noc jen jeho řidič,“ vzpomíná Miroslav Čerbák.
Druhý den ráno odešel hercův řidič do obchodu pro snídani. Když se za půl hodiny vracel a vcházel do chalupy, ze zahrady se ozvala střelná rána. Brodský v tu chvíli padl k zemi. Doktor Čerbák, kterému řidič okamžitě telefonoval, přijel na místo dříve než záchranka, ale bohužel mohl už jen konstatovat: Bróďa je mrtev…
„Na co myslel to tragické ráno, se už nikdy nedovíme nebo až jednou někde nahoře. Znal jsem ale pana Brodského dost dlouho a dost blízce, abych mohl jen za sebe říct: byl to statečný konec statečného člověka,“ zakončil rozhovor českolipský lékař a hercův přítel Miroslav Čerbák.
