Z posvátné řeky Gangy se stal tichý zabiják. Voda v ní je plná fekálií a jedů

V hinduistické ikonografii není doprovodné zvíře bohyně Gangy, obávaná makara, zvoleno náhodou. Toto bájné stvoření, kombinující rysy krokodýla, slona a ryby, ztělesňuje nespoutanou povahu vody. Na jedné straně makara symbolizuje plodnost, vegetaci a životodárnou sílu, bez které by indický subkontinent byl jen vyprahlou pouští. Na straně druhé však představuje nezměrný děs z hlubin a nebezpečí, které řeka přináší v podobě ničivých záplav nebo dravců číhajících pod hladinou. Tato tisíciletá symbolika duality – tedy schopnosti život dávat i brát – se v moderní době dočkala kruté transformace. Zatímco dříve byl zdrojem strachu živý predátor, dnes je to neviditelný, toxický koktejl, který z „Matky Gangy“ činí tichého zabijáka.

Védské texty učí, že voda z Gangy je imunní vůči rozkladu a má schopnost očistit duši od nánosů karmy. Tato víra je v lidech zakořeněna tak hluboce, že pro miliony poutníků ve Váránasí zůstává řeka rituálně čistou, i když se v ní vznáší lidské ostatky a průmyslový kal. Vědecká data jsou však neúprosná. Tam, kde tradice vidí „nebeský nektar“, naměřili mikrobiologové koncentraci fekálních bakterií, která 150násobně překračuje limity pro bezpečné koupání.

Scéna, kdy věřící s naprostou odevzdaností nabírá do dlaní vodu zbarvenou splašky, aby z ní v rámci modlitby usrkával, je dokonalým obrazem současné Indie. Pro tyto lidi není Ganga zdrojem nemoci, ale zdrojem spásy. Bakterie jsou v jejich očích malicherností ve srovnání s věčností duše. Tato „mentální imunita“ vůči viditelnému znečištění však nese krutou daň v podobě statisíců dětských obětí ročně a vysokého výskytu rakoviny.

Řeka Ganga dnes funguje jako gigantický, nekonečný odtok pro vše, co moderní i tradiční Indie produkuje. Její tragédie tkví v tom, že je vnímána jako duchovně nezničitelná, což v lidech i průmyslnících vyvolává falešný pocit, že její vody dokážou pohltit jakékoli množství jedu. Každý den do jejího koryta vteče pět miliard litrů odpadních vod. Alarmující je skutečnost, že jen necelá čtvrtina tohoto objemu projde alespoň základním procesem čištění. Zbytek – tedy obrovská masa surových splašků, chemikálií a fekálií – končí přímo v místech, kde se o pár metrů dál rituálně koupají věřící.

V posvátných městech, jako je Váránasí, se řeka stává ústředním bodem „ekonomiky smrti“. Hinduistická tradice velí tělo spálit a popel odevzdat proudu, což má duši osvobodit z koloběhu převtělování. Ročně tak Ganga přijme popel z přibližně 32 000 těl. Tento rituál však naráží na sociální realitu: kvalitní dřevo na kremaci je drahé a pro miliony Indů finančně nedostupné. Chudí pozůstalí, kteří si nemohou dovolit dostatek paliva nebo služby profesionálních spalovačů, se uchylují k zoufalým řešením. Do řeky tak často putují těla jen částečně ohořelá, nebo v dobách epidemií a extrémní nouze dokonce mrtvoly zcela nespálené, zabalené jen do bílého plátna. Řeka, která má duše osvobozovat, se tak v materiální rovině mění v hřbitov.

Zatímco biologické znečištění je viditelné pouhým okem, mnohem zákeřnější hrozba přichází z více než tisíce průmyslových podniků lemujících břehy. Centrem této devastace je město Kanpur, proslulé svými koželužnami, které do vody bez zábran vypouštějí těžké kovy jako chrom, arsen a rtuť. Tyto látky se neodpařují, nýbrž se usazují v sedimentech a vstupují do potravního řetězce skrze ryby a zavlažování polí. Výsledky studií Indické rady pro lékařský výzkum jsou znepokojivé: populace žijící v povodí Gangy vykazuje nejvyšší výskyt rakoviny v celé zemi.

Znečištění plasty v Ganze také odhaluje naprosté selhání státní logistiky. Průměrný Ind vyprodukuje ročně pouhých 19 kg plastového odpadu, což je zlomek oproti 129 kg, které vyprodukuje občan USA. Přesto Ganga patří mezi deset řek, které do světových oceánů přivádějí nejvíce plastů. Důvodem není nadměrná spotřeba, ale absolutní absence systému svozu a recyklace odpadu v odlehlých oblastech i přeplněných slumech. Břehy řeky se tak stávají neformálními skládkami, kde se hromadí tuny jednorázových obalů. S příchodem každého monzunu pak tyto hory odpadu spláchne voda, čímž se z Gangy stává nekonečný dopravní pás, který sune indický odpad až do Bengálského zálivu.

Když premiér Nárendra Módí v roce 2014 odstartoval program Namami Gange, šlo o největší sanitární operaci v dějinách lidstva. S rozpočtem přesahujícím 4 miliardy dolarů a příslibem vyčistit veletok do pěti let se Indie pokusila o technologický skok přímo do 21. století. Symbolem této snahy se stala kampaň za vybudování 110 milionů toalet, která měla skoncovat s tisíciletou tradicí defekace na volném prostranství. Vládní rétorika vykreslovala obraz modernizované země, kde se posvátnost Gangy konečně snoubí s hygienickým standardem Západu. Tato „toaletní revoluce“ však narazila na zásadní systémový problém: vybudování latríny je sice rychlé a statisticky efektní, ale bez napojení na funkční kanalizaci a čističky odpadních vod se znečištění pouze přesunulo z polí pod zem, odkud dál prosakuje do spodních vod a přítoků Gangy.

Výsledek po deseti letech intenzivního budování je smutný. Původní termíny byly opakovaně posunuty a velká část toku zůstává podle ekologických měřítek biologicky mrtvá. Infrastrukturní projekty, jako je výstavba 5 211 kilometrů kanalizačních tras, narážejí na neúprosnou realitu populační exploze – Indie v mezičase předstihla Čínu v počtu obyvatel a nové kapacity čističek jsou často poddimenzované dříve, než se stihnou slavnostně otevřít. Vedle demografie však projekt podkopává i všudypřítomná korupce a byrokracie, které způsobují, že miliardy rupií mizí v neefektivních zakázkách a nedokončených stavbách.

Tragikomickým vyvrcholením rozporu mezi vládním PR a skutečným stavem vody se stal incident z července 2022. Hlavní ministr Paňdžábu, Bhagwant Mann, se nechal natočit, jak s vítězoslavným gestem vypil sklenici vody přímo z řeky Kali Bein, posvátného přítoku v povodí Gangy. Chtěl tím celému světu demonstrovat úspěch čistících prací a bezpečnost „posvátného toku“. Realita však na politický marketing nebrala ohled – o tři dny později musel být ministr narychlo hospitalizován s těžkou bakteriální infekcí.

Boj o Gangu není jen bojem o čistou vodu, je to test schopnosti Indie fungovat jako moderní, organizovaný stát, který dokáže ochránit své občany před důsledky vlastní víry i vlastního pokroku.

Zatímco se světová média právem soustředí na děsivé znečištění, v pozadí tiká ještě ničivější katastrofa: Ganga fyzicky mizí. Nejde jen o estetický úpadek, ale o bezprecedentní hydrologický kolaps. Kvůli tání himálajských ledovců, které jsou zdrojem řeky, a kvůli brutálnímu, nekontrolovanému čerpání podzemních vod pro průmyslové zemědělství klesl průtok na nejnižší úroveň za posledních 1 300 let. V letních měsících jsou již dnes některé úseky toku pro lodě neprůjezdné a kdysi hluboká koryta u Váránasí se mění v mělké tůně. Tento úbytek vody má fatální následek: čím méně vody v řece zbývá, tím vyšší je koncentrace toxinů.

Vědecké studie z Arizonské univerzity a indických technologických institutů varují před scénářem, který zní jako z apokalyptického románu. Do roku 2050 může až pětina z půl miliardy obyvatel povodí ztratit přístup k základním potravinám. Tradiční indická kuchyně postavená na rýži, pšenici a luštěninách je přímo závislá na závlahách z Gangy a jejích přítoků. Pokud hladina podzemních vod bude i nadále klesat současným tempem (od 70. let klesla o 50 %), nebude čím zalévat pole, která krmí Indii.

„Ganga je symbolem indické kultury, věčně se měnící, a přesto stále stejná,“ napsal kdysi první indický premiér Džaváharlál Néhrú. Dnes však tato slova zní spíše jako nekrolog. Současná Ganga je symbolem hlubokého indického traumatu – brutálního střetu mezi archaickou vírou a nekompromisní moderní realitou. Indie využila svou nejposvátnější řeku jako bezplatný kanál pro svůj ekonomický růst, ale nyní zjišťuje, že cena za tento pokrok může být likvidace samotných základů její civilizace.

Ganga dnes vyžaduje víc než modlitby a rituální koupele. Vyžaduje radikální vědecký management, mezinárodní spolupráci a především pokoru před limity přírody. Pokud se tato změna v myšlení neuskuteční v řádu nejbližších let, riskuje nejlidnatější země světa, že se její nejposvátnější symbol a „Matka všech Indů“ stane jejich hromadným hrobem.

Zdroje: Zoom, Obnovitelně, Peak, idnes, Wikipedia