Článek
Po přečtení názoru autora Rentisk mám potřebuje vyvrátit několik jeho domněnek. Hned na úvod popisuje hypoteční úvěr jako vydírání. Není ale z tohoto pohledu vydírání také nájemní bydlení? Důsledkem neplacení je v obou případech vykázání z domova.
Je pravdou, jak říká autor, že hypotečním úvěrem se člověk zaváže, většinou na 30 let, platit měsíčně značnou část výplaty bance. Zásadní rozdíl je ale v tom, že bydlíte v bytě, který vám koupila banka, zatímco v případě nájmu žijete v bytě někoho jiného.
Jistá svoboda v tom, že když budu chtít, přestěhuji se do jiného města, tu sice je, ale ta snad s bydlení ve vlastním zaniká? Napadlo vás třeba svůj byt pronajmout?
Co se výše měsíčních plateb za hypotéku týče, nemusí být ani zdaleka tak devastující, jak autor popisuje. Rozhodující je výše hypotéky a hlavně úrokové sazby. Pokud si dnes, kdy jsou úrokové sazby nad úrovní 5 %, půjčíte čtyři miliony korun, snadno se měsíčně připravíte o dvacet tisíc a více. Před pěti lety ale byla situace naprosto jiná. Ještě v druhé polovině roku 2021 byla průměrná úroková sazba pod jedním procentem, což v našem případě se čtyřmilionovou půjčkou znamená, že bance měsíčně posílám jen kolem deseti tisíc korun. Za takovou částku dnes solidní nájem ani neseženete. A kdo si v té době zafixoval úrok na deset let, má vyhráno.
Ani v případě vysoké úrokové sazby nemusí člověk zoufat. Kdo si zřizoval hypoteční úvěr v době vysokých úroků, musí fixovat naopak na co nejkratší dobu, protože je velká pravděpodobnost, že se do budoucna budou úroky snižovat. Pokud tedy letos platíte měsíčně bance přes dvacet tisíc korun, neznamená to, že byste za rok nemohli platit polovinu.
Ona jistota, kterou autor článku opovrhuje, je možná v českém prostředí zbytečně příliš vyzdvihovaná, ale přiznejme si, že mít alespoň vlastní bydlení, je v dnešní světě plném nejistot celkem oprávněná potřeba.
Nemoc, rozvod, nebo ztráta práce mohou potkat každého bez ohledu na to, jestli žije ve vlastním, nebo v nájmu. Výpadek příjmu je problém vždy. V článku je nájemní bydlení popisováno tak, že se vlastně nic neděje, když nájemník nezaplatí nájem. Autor nejspíš žije v nějakém jiném světě, než my ostatní. Nebo snad patří k těm, kteří po pár měsících přestanou platit nájemné a je těžké je vystěhovat? To bych se potom opravdu nedivil, že zavrhuje hypotéky. Bydlet zadarmo by se líbilo každému.
Autor článku také říká: „Radši si budu užívat život teď, než si ho celý odříkat a pak se dožít stáří v bytě, který mi stejně nic nevrátí.“ Důchody dnes nejsou žádná sláva a pokud někdo zásadně nezasáhne, zvyšovat se v poměru k průměrným mzdám určitě nebudou. Pokud je dnes slušné bydlení v nájmu za cenu celého průměrného důchodu, jak to asi bude vypadat za pár desítek let? Pokud si člověk nespoří, nežije ve svém, nebo nemá štědrého sponzora, lehký život ve stáří mít dozajista nebude. Takže abych odpověděl na otázku, zda je opravdu lepší se zadlužit na celý život, jen abych měl pocit, že je něco „moje“, říkám: Ano, je to lepší, ale musí se u toho trochu přemýšlet. „Moje“ totiž nemusí vždy znamenat žít ve stresu a strachu.
