Článek
Kdysi bylo vybírání jména pro dítě docela pohodovou záležitostí. Rodiče listovali kalendářem, vybírali takové, které by se jim líbilo. Jiní řešili, jestli se prcek bude jmenovat po dědečkovi, babičce nebo oblíbeném herci. Dnes se čím dál častěji řeší úplně jiná otázka: hlavně aby jméno nikoho neuráželo, nikoho neomezovalo a ideálně ani neprozrazovalo, jestli se v kočárku veze kluk, nebo holčička.
A tak se stále častěji objevují jména jako Alex, Robin, René nebo Luca, která prý sedí chlapcům i děvčatům. Někteří lidé to označují za přirozený vývoj společnosti, jiní za další z nekonečných experimentů, kdy dospělí zkoušejí své nápady na těch nejmenších – jen proto, že chtějí být o něco pokrokovější než ostatní rodiče na pískovišti. Děti, ze kterých se stávají zajatci těchto experimentů, přitom tradičně nemají možnost celý proces jakkoli ovlivnit. Jen pak musejí do nekonečna vysvětlovat spolužákům, proč se vlastně jmenují právě tak.
Když jméno přestává něco říkat
Jméno (a pak i příjmení) bylo po staletí jednou z prvních informací, které o člověku získáte. Neprozradilo samozřejmě všechno, něco však o svém nositeli mohlo říct – proto pak vznikla řada příjmení, která vzešla z povolání či místa rodiště. Dnes se tento přístup stává přežitkem. Objevuje se názor, že jméno by nemělo být spojováno s rodičem či prarodičem (dítě je přece samostatný jedinec, nikoliv něčí „klon“), ale ani s pohlavím – proto, aby se děťátko pak mělo možnost definovat samo bez jakýchkoliv „škatulek“.
Někteří jazykovědci upozorňují, že ve světě existuje řada genderově neutrálních jmen a že české matriky by se jim měly přizpůsobovat aktivněji, než je tomu v současnosti. Podle právních odborníků zákon navíc není tak jednoznačný, jak si některé paní na úřadech myslí, a řada matrik bývá při posuzování netradičních jmen přísnější, než je nutné. Výsledkem je směs různých výkladů, odvolání a administrativních tahanic, které rodiče rozhodně nečekali při výběru jména pro své dítě.
Matriky mezi zdravým rozumem a módními tendencemi
Úředníci se pak ocitají v poněkud nevděčné roli. Na jedné straně mají dbát na správné dodržování českých zákonů, na druhé straně čelí stále kreativnějším požadavkům českých rodičů. Jedni chtějí jméno převzaté z amerického seriálu, druzí dávají přednost skandinávské variantě, další hledají takové, které bude působit maximálně genderově neutrálně. Není divu, že občas vznikají spory o to, kde končí svoboda rodičů a kde začíná odpovědnost státu vůči svým nejmenším občanům. Právníci připomínají, že pokud je doloženo, že určité jméno ve světě skutečně existuje a používá se, nemají paní matrikářky žádné právo zbytečně hodnotit jeho vhodnost podle vlastního vkusu.
Jenže právě tady začíná známá česká disciplína: co jedna matrika bez problémů schválí, jiná může považovat za problém hodný několika razítek a několika týdnů či dokonce měsíců čekání.
Dospělí vedou kulturní válku. A doplácejí na to jejich děti
Celá debata přitom působí trochu zvláštně až úsměvně. Dospělí se přou o identitu, společenské trendy, jazyk i lidská práva, zatímco hlavní aktér celé kauzy mezitím řeší úplně jiné starosti – především dětskou koliku nebo správnou velikost dudlíků. Je otázkou, zda dítě opravdu stojí o to stát se symbolem společenské změny jen proto, že jeho rodiče chtěli být originální nebo držet krok s nejnovějšími kulturními směry. Není nic špatného na touze být originální. Jen by možná stálo za to občas trochu zapřemýšlet nad tím, zda vybíráme jméno hlavně pro dítě, nebo spíš pro vlastní pocit, že jsme světu sdělili svůj světonázor. Každá generace měla své módní výstřelky, ale některé z nich po čase zmizely stejně rychle, jako se objevily. Jméno však dítěti zpravidla zůstává celý život.
Že se pohled na jména mění, ukazuje i krok ministerstva vnitra, které v roce 2023 zveřejnilo seznam několika tisíc rodově neutrálních jmen uznávaných pro zápis do matriky. Vedle očekávaných jmen typu Alex se na něm objevují i takové kuriozity, jako Gabi, Ferda nebo Jura – tedy jména, která běžný Čech považuje za domácké či zdrobnělé podoby tradičních jmen či dokonce za přezdívky. Přesto jsou na seznamu ministerstva uvedena, protože v jiných jazycích jsou doložena jako oficiální podoby jmen mužských i ženských.
Alex Novák – občan(ka) budoucnosti?
Podobný vývoj i společenskou změnu můžeme pozorovat i u příjmení. Od 1. ledna 2022 mohou ženy v České republice bez jakýchkoli zvláštních podmínek používat nepřechýlenou podobu příjmení. Nováková se tak může stát Novak, aniž by musela dokládat cizí státní občanství nebo vazby do zahraničí. Pro jedny jde o vítanou změnu i zjednodušení beztak dost složitého byrokratického systému. Jiní v tom pozorují jen další krok k opuštění českých jazykových tradic. Ať už si o tom myslíme cokoli, změna je to významná.
Nabízí se ale lehce ironická otázka: co když se k nepřechýlenému příjmení přidá ještě genderově neutrální křestní jméno? Představme si člověka jménem Alex Novák. Z tohoto jména už nezjistíme téměř vůbec nic. Možná právě to je pro některé ideální stav. Jiní si zas povzdechnou, že jsme z jednoduché a zcela přirozené věci dokázali vytvořit hlavolam. Ale v konečném důsledku je to rozhodnutí rodičů a mají plné právo řídit se svým přesvědčením. Jen je úsměvné sledovat, jak společnost nejprve desítky let buduje systém, který má věci co nejvíce zpřehlednit, a nyní s podobným nadšením prosazuje přesný opak.
Kam až může tahle móda dojít?
Genderově neutrální jména sama o sobě svět nespasí, ale ani nezničí. Tento trend spíše znázorňuje, jak rychle se mění způsob, jakým přemýšlíme o identitě, rodině i jazyce. Samozřejmě každá doba má své módní tendence, mimo jiné i ve volbě dětských jmen – některé trendy vydrží desetiletí, jiné zmizí během pár let. Dnešní fascinace co největší neutralitou možná jednou dopadne stejně jako kdysi hromadné nadšení pro exotická jména, která dnes jejich nositelé často vysvětlují s omluvným úsměvem.
Možná se za dvacet let ukáže, že šlo o přirozený vývoj. A možná se budeme jen divit, proč dospělí vedli tak urputné spory o něco, co jejich potomka vůbec netrápilo – ani v dětství, ale třeba později v dospělosti. Jedno je ale jisté – každá nová generace rodičů je přesvědčena, že právě ona přišla na ten nejlepší způsob, jak své ratolesti co nejlépe připravit na budoucnost. Historie přitom poměrně často ukazuje, že děti by nejvíc ocenily, kdyby je dospělí alespoň někdy nechali být… obyčejnými dětmi.
Seznam použitých zdrojů:
