Článek
Vysoko v tibetských horách, jejichž vrcholy jsou vyšší než leckteré mrakodrapy moderního světa, se chystá svatba. Mladý muž – zdatný lovec a obratný pastýř – se chystá oženit s dívkou ze sousední vesnice. Nebere si ji ale sám, nýbrž společně se svými dvěma mladšími bratry. Pro většinu Evropanů by takové uspořádání působilo přinejmenším neobvykle. Pro mnoho Tibeťanů však představuje ideální podobu rodinného života.
Záhada jménem tibetská polyandrie
Bratrská polyandrie označuje formu manželství, kdy si několik bratrů vezme za ženu jednu dívku. Existuje celá řada teorií, vysvětlujících původ této tradice. Někdo tvrdí, že je to způsob, jak udržet rodový majetek pohromadě a ochránit rodinu před chudobou. Jiní, že polyandrie pomáhá brzdit růst populace. Pokud si tři bratři vezmou jednu ženu, narodí se méně dětí, než kdyby každý z nich založil vlastní rodinu. V drsných podmínkách tibetské náhorní plošiny by takový systém mohl pomáhat šetřit omezené zdroje. Ani tato teorie však není zcela přesvědčivá.
Nejpřesnější odpověď nakonec poskytli sami Tibeťané. Podle nich je hlavním smyslem polyandrie, že drží rodinu pohromadě – jak z ekonomického hlediska, tak i z hlediska mezilidských vztahů. Když bratři zůstanou pohromadě, mohou společně obdělávat půdu, starat se o stáda a násobit majetek, který zdědili po předcích. Pokud by si každý založil vlastní domácnost, pozemky by se rozdělily na menší části a každá rodina by riskovala postupné chudnutí. Pokud by zůstali pohromadě a každý by si přivedl vlastní ženu, nastalo by podle místních peklo na zemi. Každá matka by přirozeně usilovala o co nejlepší budoucnost pro své vlastní děti a soupeřila by s ostatními o půdu, dobytek i další rodinné zdroje. Taková rivalita by podle nich nevyhnutelně vedla ke konfliktům a postupnému rozpadu rodiny.
Polyandrie pomáhá předcházet všem těmto problémům. Jedna žena pečuje o všechny děti a bratři pracují společně ve prospěch celé rodiny. Z pohledu místních jde o systém, který sice nemusí působit romanticky, ale funguje.
Láska, intimita a každodenní život
Jak ale vypadá intimní život v takové rodině? Antropolog Melvyn Goldstein uvádí, že podle tradic manželka nejčastěji uléhá právě se starším bratrem, zároveň však musí věnovat pozornost i ostatním manželům. Praktickou výhodou je skutečnost, že místní muži bývají často mimo domov. Pasou dobytek, jezdí na trhy do větších vesnic, případně si občas přivydělávají u bohatších sousedů, takže organizace společného soužití není tak složitá, jak by se mohlo zdát.
Ve většině rodin funguje určitá forma střídání, aby se žádný z bratrů necítil zanedbaný či odstrčený. V ideálním světě by měla žena projevovat všem stejnou náklonnost a trávit s každým stejný počet nocí. Realita však bývá složitější, zvláště pokud je mezi bratry velký věkový rozdíl. V dokumentu Žena s mnoha manželi (Multiple Husbands) od National Geographic sami Tibeťané s jistou dávkou nadsázky přiznávají, že ideály jsou jedna věc, ale lidské instinkty a touhy – zcela druhá.
Ženy tu navíc mívají enormní množství práce. Ano, pro bratry je výhodnější mít jednu společnou družku, aby se ženy nehádaly o domácnost. V polyandrii však musí práci, kterou by si v jiné společnosti rozdělilo mezi sebou více manželek, vykonávat jedna jediná žena. Vaří, pere, udržuje pořádek, pečuje o zvířata a zpracovává zemědělské produkty. Hlavou rodiny je sice nejstarší bratr, ženy však mohou samy rozhodovat, se kterým z manželů stráví noc. Ba co víc – pokud některý z bratrů zůstává delší dobu odstrčený, Tibeťané to považují za jeho vlastní selhání, nikoliv za nespravedlnost ze strany oné ženy.
Podle místních názorů se o přízeň manželky musí holt snažit sám. Pokud se mu to nedaří, mohla dokonce zasáhnout tchyně a požádat snachu, aby vztahy s opomíjeným manželem zlepšila. Ani ta však nesměla na ničem trvat či ženu do vztahu se synem nutit.
Více manželů = více otců?
V tibetských polyandrických rodinách jsou děti považovány za společné potomky všech bratrů. I když některý z mužů ví nebo tuší, že nemůže být biologickým otcem (pokud zrovna byl na cestách nebo za prací), očekává se od něj, že bude dítě vychovávat jako vlastní. Rodinná soudržnost má pro místní obyvatele mnohem větší význam než genetika.
V některých komunitách děti oslovují všechny bratry slovem „otec“. Jinde je za otce považován jen nejstarší bratr, zatímco ostatní jsou oslovováni jako „strýčkové“. Podle řady antropologů daný systém posiluje jednotu rodiny a omezuje hádky o původ potomků a následné spory o dědictví. Přesto, jak se uvádí v dokumentu od National Geographic, ani zde není nebe bez mráčků a občas dochází ke konfliktům – většinou tyto spory pak musí vyřešit rada starších.
Stinné stránky polyandrie
Tento typ vztahu má pro místní řadu výhod (především těch ekonomických), má ale i řadu nedostatků. Představme si rodinu, kde je nejstaršímu bratrovi pětatřicet let, manželce třiatřicet a nejmladší bratr zrovna oslavil osmnáctiny. Jen těžko se dá očekávat, že tento vztah bude rovnocenný – žena si onoho mladíka pamatuje ještě jako malé dítě, které jí doslova vyrůstalo před očima. A tak jen těžko ho může vnímat jako plnohodnotného sexuálního partnera. Může však dojít i k opačné situaci, kdy žena začne dávat přednost nejmladšímu manželovi pro jeho sílu, vášeň i elán.
Bylo by proto přinejmenším pokrytecké tvrdit, že tyto společnosti neznají žárlivost. Zároveň je však potřeba podotknout, že se jí Tibeťané snaží předcházet. V dokumentu od National Geographic místní opakovaně přiznávají, že se na podobné věci možná dívají pragmatičtěji než lidé na Západě, ale emoce zůstávají emocemi. A ani stovky let stará tradice nedokáže lidské city a vášně zcela potlačit.
Cesta ke svobodě
A tak není divu, že zdaleka ne všichni chtějí v takovém svazku strávit celý svůj život. Stejně tak nikoho nepřekvapí, že touha osamostatnit se se nejčastěji objevuje u nejmladších bratrů. Jen si představte, že vás symbolicky „ožení“ spolu se staršími bratry už v dětství, a když dosáhnete dospělosti, je vaše manželka… no, slušně řečeno o mnoho let starší, ztrhaná prací a nekonečnou péčí o děti a domácnost. A tak je zcela logické, že někteří mladí muži hledají jinou cestu.
Nejčastěji volitelnou možností je zcela odejít od své rodiny a živit se jako řemeslník, například jako tesař nebo zedník. Případně se nechat najmout bohatší rodinou jako pastevec – ti většinu roku tráví mimo domov. Další variantou je pokus získat podíl z rodinného majetku. Většina rodinných příslušníků se však proti podobným záměrům staví s velkou nelibostí, a tak odcházející muž často dostane pouze drobnosti, třeba několik hrnců nebo jednu ovci. Existuje i třetí možnost – mladík se může přiženit do rodiny, kde je jen jedna dcera, a připojit se k jejímu hospodářství. V takovém případě se však zpravidla vzdává vlastního příjmení a stává se součástí nové rodové linie.
Osud neprovdaných žen
Každého asi napadne – vždyť „díky“ této tradici musí v regionu žít nespočet neprovdaných žen. Jaký osud je čeká? Zůstávají takzvaně na ocet? Je velkou ostudou být single? Zajímavý pohled nabízí oblast Limi v Nepálu. V roce 1994 zde neprovdané ženy v plodném věku tvořily přibližně 31% ženské populace. Jejich životní osudy byly různé, ale rozhodně nezůstaly na okraji společnosti a nebyly nijak zavrhovány.
Některé celý život žily s rodiči, jiné si zakládaly vlastní hospodářství. Další pracovaly jako služebné v bohatších rodinách nebo tkaly látky určené k prodeji. Část žen odcházela do buddhistických klášterů, kde se stávaly jeptiškami.
Je pozoruhodné, že mimomanželské vztahy tu nejsou zakázány ani nijak extra odsuzovány. Přibližně polovina neprovdaných žen v Limi vychovává děti jako samoživitelky. I bez manžela tak mohou pokračovat v rodové linii a mít vlastní rodinu.
Seznam použitých zdrojů:
National Geographic: Multiple Husbands
