Článek
Každý rok míří tisíce Haiťanů, ale i cizokrajných turistů, do městečka Ville Bonheur k proslulému vodopádu Saut-d'Eau. Na první pohled se jedná o tradiční náboženskou pouť, jakých se po světě konají stovky. Jenže zdejší obřady jsou natolik neobvyklé, že mnoha návštěvníkům připadají spíše jako relikt z minulostí než akce odehrávající se v moderním světě.
Poutníci sem přicházejí uctít Erzulii, bohyni lásky ve vodouském náboženství voodoo. Součástí obřadu je koupání v posvátném vodopádu, během kterého se účastníci svlékají a prosí nadpřirozené síly o zdraví, štěstí, lásku, ale také o děti nebo lepší budoucnost. Často však rituál nabývá mnohem kontroverznější podoby. Někteří účastníci totiž během obřadu navazují sexuální kontakty přímo během koupání a existují i názory, že tyto styky občas nejsou zcela dobrovolné. To vše se odehrává v bahně a ve vodě zabarvené krví obětovaných zvířat. Jak se vůbec podobná tradice zrodila a jak celý rituál probíhá?
Jak se z obyčejného vodopádu stalo posvátné místo
Vodopád Saut-d'Eau získal mezi Haiťany výjimečnou pověst už v 19. století. Tehdy se začaly šířit legendy o tom, že se na palmě rostoucí poblíž vodopádu byla spatřena bohyně lásky Erzulie. V kraji, kde se katolické tradice po staletí prolínaly s africkými náboženskými představami, podobné historky nebyly ničím výjimečným – avšak tentokrát se z okolí vodopádu stalo dosti svérázné poutním místo.
Haiti, vodopád Saut-d'Eau
Příběhy se množily a šířily se nejen mezi původními obyvateli, ale dostaly se i k místním statkářům a úředníkům. Zatímco většina z nich nevěnovala těmto báchorkám příliš velkou pozornost, francouzského kněze otce Lenouvela příběh značně znepokojil. Začal mít obavy, že rostoucí víra v nadpřirozené síly vodopádu povede mezi místními obyvateli k šíření pověr a možná i k nepokojům namířeným proti křesťanství i francouzské správě. Rozhodl se proto jednat rázně. Vydal se k vodopádu a nechal pokácet všechny stromy v okolí, aby zničil místo spojované se zázračným zjevením.
Podle místní legendy však následovala událost, která jeho snahu obrátila proti němu. Krátce po návratu do kostela se panu faráři udělalo zle a záhy nato zemřel. Místní obyvatelé si jeho smrt okamžitě vyložili jako důkaz, že posvátné místo skutečně chrání vyšší síly. Namísto potlačení pověr tak kněz nevědomky přispěl k jejich dalšímu šíření.
Ilustrační foto
A krátce nato navíc v okolí vodopádu začaly znovu vyrůstat nové palmy a stromy. Pro mnoho lidí to nebyl běžný přírodní jev, nýbrž další potvrzení nadpřirozené moci tohoto místa. Přesvědčení o nadpřirozené moci vodopádu sílilo a příběhy o jeho zázračných schopnostech se šířily po celém Haiti.
Kněz, který chtěl vyvrátit pověry, ale skončil stejně
Nějaký čas poté se objevil další duchovní, otec Cessens, který se rozhodl dokázat, že smrt jeho předchůdce byla pouhou nešťastnou náhodou. Věřil, že lidé přikládají běžným událostem mystický význam a že je třeba jejich přesvědčení vyvrátit.
Stejně jako otec Lenouvel se vydal k vodopádu a opět nechal pokácet nově vyrostlé stromy. Jeho zásah měl být důkazem, že se žádný trest z nebes konat nebude a že pověsti o nadpřirozené ochraně místa jsou neopodstatněné. Jenže ani tento příběh neskončil podle očekávání.
O několik měsíců později postihla otce Cessense mrtvice a pár dní nato zemřel. Ačkoli šlo pravděpodobně o tragickou souhru okolností, v očích místních obyvatel se jednalo o další potvrzení, že vodopád Saut-d'Eau není obyčejným místem. Po smrti druhého kněze už bylo téměř nemožné šíření pověr, báchorek a legend zastavit.
Paradoxně tak právě snahy církevních hodnostářů potlačit víru v zázraky měly přesně opačný efekt a všechny pověry ještě více posílily. O nadpřirozené moci vodopádu začali mluvit nejen obyčejní lidé, ale podle některých vyprávění i část katolického duchovenstva a bohatých statkářů, kteří byli událostmi kolem smrtí obou kněží hluboce zasaženi.
Tři dny víry, modliteb a voodoo
Od té doby se každoročně mezi 14. a 16. červencem u vodopádu koná slavnost Panny Marie Karmelské. Jde o třídenní festival, během něhož se prolínají katolické obřady s voodoo rituály. Právě toto spojení dvou zcela odlišných náboženských světů patří k nejcharakterističtějším rysům haitské kultury.
Součástí oslav je katolická eucharistie neboli svaté přijímání, ale také rituály voodoo zasvěcené Erzulii, bohyni lásky.
Bohyně lásky Erzulie
Na místo každoročně dorazí tisíce poutníků nejen z různých částí ostrova, ale i z jiných zemí. Festival není jen důležitou náboženskou událostí, ale i významnou společenskou akcí. Lidé zde přespávají, modlí se, zpívají a účastní se náboženských obřadů, které často trvají dlouho do noci. V atmosféře plné hudby, emocí a víry se hranice mezi běžným životem a duchovním světem stírají. Na konci festivalu se pak koná nejznámější a nejkontroverznější část celé slavnosti.
Koupel v krvi, extáze a vzývání k bohyni
Poutníci přicházejí k vodopádu a přinášejí kalabašu – nádobu na vodu vyrobenou z vydlabané dýně – a také různé dary určené bohyni Erzulii. Ještě před začátkem samotného obřadu místní šamani často obětují kuřata, husy či dokonce kozu. Krví zvířat následně pokropí vodu vodopádu, čímž má být místo připraveno na příchod poutníků. Teprve poté začíná hlavní část rituálu.
Ilustrační foto
Během koupání se někteří účastníci dostávají do stavu, který označují jako trans nebo posednutí bohyní Erzulií. Začnou hlasitě zpívat, vykřikovat nesrozumitelná slova, obracet oči v sloup nebo padat do vody a na kluzké balvany. Často přitom působí, jako by nevnímali nebezpečné proudy ani ostré kameny kolem sebe.
Ostatní poutníci se k těmto „posedlým“ ihned vrhnou a pokusí se využít údajné přítomnosti bohyně v těle nešťastníků – do ucha jim šeptají modlitby a prosby všeho druhu. Někdo žádá o dobrou sklizeň, jiní o zdraví pro rodinu, další o získání víza a možnost začít nový život ve Spojených státech. Pro mnoho účastníků představuje právě tento okamžik nejbližší kontakt s nadpřirozeným světem a vrchol celého náboženského zážitku.
Kontroverzní stránka festivalu
Právě během okamžiků náboženské extáze dochází k praktikám, které vzbuzují největší pozornost a vyvolávají nejsilnější kritiku. Některé páry zde totiž provozují různé sexuální praktiky – a to přímo ve vodě a před ostatními účastníky. Podle místních legend totiž Erzulie symbolizuje nejen lásku, ale také plodnost a sexuální energii.
Občas však muži, kteří tvrdí, že jsou bohyní posedlí, začínají obtěžovat ženy, které na vodopád dorazily bez doprovodu. Podle některých svědectví dívky tyto muže téměř nikdy neodmítnou, jelikož se obávají, že by tím mohly bohyni urazit či dokonce rozhněvat. Právě tato část tradice vyvolává mezi pozorovateli největší rozpaky a otázky.
Ilustrační foto
Místní pověry rovněž tvrdí, že voda z vodopádu podporuje plodnost. Proto na festival často přicházejí manželské páry, které touží po dítěti. Některé svobodné ženy zde zase hledají cestu, jak změnit svůj život nebo jak potkat toho pravého.
Součástí očistného rituálu je také odhození veškerého oblečení. Staré šaty symbolizují minulost, neštěstí a hříchy, kterých se člověk chce zbavit. Podle tradice by měly být ponechány ve vodě a už nikdy by je člověk neměl znovu vzít na sebe.
Ilustrační foto
Věříte na nadpřirozeno, magii a vyšší moc? Nebo patříte mezi ty skeptičtější jedince? Tak či onak, festival u vodopádu Saut-d'Eau patří mezi nejpozoruhodnější náboženské události Karibiku. Mimo jiné už proto, že je jedinečnou ukázkou toho, jak hluboce se zde prolínají katolické tradice, africké duchovní dědictví a víra v nadpřirozené síly – a to i ve 21. století.
Seznam použitých zdrojů:
