Článek
V dnešní době se Spojené státy americké rády prezentují jako kolébka svobody a rovnoprávnosti. Všichni ale víme, že mají ve skříni takové kostlivce, o jakých se jiným národům může jenom zdát. Mezi ta nejděsivější veřejná tajemství, o kterých se nemluví, patří bezesporu sexuální otroctví. Tisíce dívek a žen, černých i bílých, Afričanek, černošek, Indiánek i Asiatek byly legálně i nelegálně drženy jako sexuální otrokyně.
Ženy po generacích byly bez lítosti prodávány, znásilňovány a drženy v podmínkách, které modernímu člověku připomínají spíš horor než ani ne dvě stě let starý příběh. Byl to veřejně známý, zákonem schválený systém, nikoli součast stínové ekonomiky či podsvětí.
Dějiny Spojených států se v této oblasti nedají nijak ospravedlnit. Člověk by chtěl věřit, že šlo zkrátka o jinou dobu a jiný pohled na svět. Jenže nemluvíme o věcech, které se staly před několika tisíci lety (jako třeba otroctví ve starověkém Egyptě). Nikoliv – všechno se to odehrávalo před několika sty lety a křesťanská morálka ani církev v tom otrokářům nijak nebránily.
Naopak – daně z otroctví byly oficiálním příjmem a ty ženy…? Holt, ženy byly pouhým majetkem, prodávaly se na trhu stejně jako dobytek. Jejich těla byla investicí a nástrojem moci. A jak jsme již říkali, všechno se to odehrávalo pod dohledem církve a státu.
Z plantáže do ložnice: běžná praxe sexuálního vlastnictví
Sexualizované otroctví patřilo mezi základní kameny společenského a ekonomického života na jihu USA. Otrokyně tu nebyly jen bezplatnou pracovní silou – byly také sexuálním majetkem svých majitelů. Pán domu si běžně uplatňoval „právo“ na tělo otrokyně. A bylo zcela jedno, jestli byla vdaná nebo svobodná, těhotná nebo zrovna kojila, jestli jí bylo třicet nebo třináct. Zákony tomu nebránily – naopak, jelikož otrok neměl status svobodného člověka ani právní osoby, znásilnění otrokyně podle zákona vlastně neexistovalo.
Potvrzují to i archivní materiály, kde ve sbírkách zákonů nenalezneme žádný článek, který by pojednával o trestu za znásilnění otroků. Otroctví tak nebylo součástí pouze ekonomického systému – vytvořila se tu jakási sexuální kasta. Otrokyně byly de facto od dětství vystaveny neustálému riziku znásilnění. Jejich páni je často nutili k plození dětí. S počtem otroků se zvyšovala i pracovní síla. Mnoho otrokyň muselo rodit děti svým vlastním pánům. Tyto děti pak buď pracovaly na stejné plantáži, nebo byly prodávány – tak jako tak to bylo výnosné. A pokud by se žena pokusila své dítě bránit? Hrozilo jí zbičování, uvázání ke stromu na několik dnů nebo smrt.
Nucené rození dětí: otroci jako živá investice
V roce 1808 byl dovoz otroků do Spojených států oficiálně zakázán. Dalších několik let otroky do USA dováželi pašeráci, brzy však zjistili, že je to opravdu nevděčná práce. Hrozily jim vysoké pokuty a výnosnost byla opravdu minimální. Otrokáři však neustále potřebovali další a další pracovní síly – a tak začali „vyrábět“ vlastní otroky. Tak vznikla děsivá praxe známá jako slave breeding, tedy „chov otroků“. Otrokyně byly nuceny rodit jedno dítě za druhým. Někteří otrokáři se na plození sami podíleli (ano, úmorná to práce), jindy je „půjčovali“ jiným mužům k oplodnění. V některých případech musely ženy souložit s vlastním otcem či bratry. Pro otrokáře totiž zisk měl přednost před čímkoliv jiným.
Tyto praktiky nebyly ničím výjimečným, co by mohlo ve společnosti vyvolat odpor či pohoršení. Jednalo se o zcela běžnou praxi. Etnologové a historici se pak aktivně věnovali těmto „chovným farmám“: ženy zde žily v absolutní izolaci a byly neustále oplodňovány. Dítě tu nebylo štěstím ani požehnáním, ale produktem – a majetkem otrokářů, který měl znásobit jejich majetek a moc.
Fancy girls: otrokyně na sex s vyšší cenou
A pokud sex s obyčejnou dívkou z plantáží byl zcela běžnou záležitostí, de facto rutinou, byla tu i jiná sorta otrokyň. Říkalo se jim fancy girls – byly to „načančané“ otrokyně určené výhradně k sexuálním službám. Dívky pro toto „povolání“ se vybíraly už ve věku 8–10 let. Procházely přísnou selekcí, kdy otrokáři vybírali mezi všemi otrokyněmi jen ty nejkrásnější. Tyto ženy a dívky byly oblékané do jemných látek, byly namalované a napudrované a vystavovaly se jako zboží nejvyšší třídy. Většinou šlo o velmi mladé dívky – k sexuálním službám je nabízeli už od dvanácti let, někdy i dříve. A jejich cena byla samozřejmě mnohonásobně vyšší než hodnota běžného otroka na práci.
Majetní páni a statkáři si je pořizovali jako společnice, konkubíny nebo dokonce jenom sexuální hračky. V některých městech, především na jihu Spojených států, byly v provozu speciální trhy, kde se daly tyto „luxusní otrokyně“ zakoupit. Obzvláště nároční a vybíraví zákazníci si tu mohli dokonce „objednat“ otrokyni na míru. Největší oblibě se těšily ženy smíšeného původu – čím světlejší pleť, tím vyšší byla cena. A ano, ani v tomto případě křesťanská církev chování otrokářů nijak neodsuzovala.
Občanská válka: změna systému, ale ne mentality
Po válce Jihu proti Severu bylo sice otroctví oficiálně zrušeno, tradice sexuální dominance však zůstala. Tmavé ženy byly stále vnímány jako zcela dostupný sexuální objekt. A jelikož zákony už nepovolovaly otroky vlastnit, do hry vstoupily jiné systémy regulace vztahů mezi bílými a „těmi ostatními“: přísná segregace ve veřejných prostorách (dokonce i oddělené WC, místa v MHD atd.), kriminalizace, a dokonce i lynčování.
Pokud se tmavá žena pokusila mít vztah s bílým mužem – nebo si o tom aspoň někdo něco myslel – hrozilo jí vězení, ponížení nebo útok.
Ano, otroctví bylo zrušeno, ale stále fungovaly zákony proti „smíšeným manželstvím“ (anti-miscegenation laws) – byly účinným způsobem, jak nadále udržovat rasovou hierarchii. A pořád platilo, že bílá žena byla před zneužitím chráněna zákonem, zatímco ta tmavá byla mužům zcela k dispozici. A valná většina případů znásilnění černošek bílými muži se nikdy nedostala k soudu.
Panika kolem „bílého otroctví“: mravnost jako nástroj moci
Začátkem 20. století se ve Spojených státech rozrostla panika kvůli takzvanému „bílému otroctví“ – šířily se zvěsti, že nevinné bílé dívky jsou unášeny a nuceny k prostituci. A tak v roce 1910 vznikl zákon Mann Act, který zakazoval převážet bílé ženy přes státní hranice za „nemravnými účely“. Tento zákon byl ale mnohdy zneužíván – kriminalizoval třeba nemanželské vztahy, a především ty mezirasové, i když byly dobrovolné.
Zatímco veřejnost hystericky řešila bílé ženy v nebezpečí, tisíce žen afrického a asijského původu nadále mizely v systému nucené prostituce. V San Franciscu byly velmi oblíbené nevěstince, kde byly zneužívány čínské dívky, jež byly do USA přivezeny pod záminkou práce nebo vzdělání. Nezřídka šlo o děti.
Sexuální dominance jako systémový nástroj nadvlády
Když mluvíme o historii sexuálního otroctví v USA, nemluvíme o jednorázových případech nebo o několika obzvláště zvrhlých otrokářích. Jednalo se o promyšlený a organizovaný systém, který byl zakořeněn v americké ekonomice a mentalitě. Sexualita se stala prostředkem, jak udržet moc – nejen fyzicky, ale také společensky, psychologicky a kulturně. Důsledky tohoto systému můžeme pozorovat dodnes: ve společnosti i nadále funguje právní nerovnost, přetrvávají rasové stereotypy a mnoho předsudků, jež ovlivňují postavení žen i mužů.
A to je důvod, proč i po tolika stoletích musíme o těchto věcech mluvit. Sexuální otroctví v USA totiž není jen kapitolou v učebnici dějepisu. Je to důkaz toho, jak lze sexualitu proměnit v nástroj dominance. Dnes, kdy mluvíme o rovnosti a respektu, je důležité mít na paměti, že tyto hodnoty nebyly samozřejmostí – a že je musíme chránit, než nám je zase někdo sebere.
Seznam použitých zdrojů:
