Článek
V moderní době se čím dál častěji setkáváme s tím, že své sousedy téměř neznáme. Takzvaný „small talk“ (krátký rozhovor tzv. ze slušnosti) už se moc nenosí, pro mnohé se jedná o přežitek, pro někoho je to dokonce otravné. Naše životy čím dál víc probíhají online a reálné vztahy (třeba ty sousedské) jsou na bodu mrazu. A asi to k současnému životnímu stylu patří. Pokud nás sousedi neotravují, tak neotravujeme ani my je. Pokud jsou tišší, slušní a dobře vychovaní, tak nás nic víc nezajímá. I když jsou trochu zvláštní, tak co? Pořád je to O.K. Pokud teda doma v lednici nemají devět lidských hlav.
Zní to jako scénář nějakého hororu, jenže tenhle příběh psal samotný život. Ústřední postavou tohoto příběhu je mladý Japonec Takahiro Širaiši. Na první pohled tichý a ničím nezajímavý kluk. Ale na internetu fungoval jako „Twitter-killer“. Zabíjel mladé ženy, často ty, které trpěly nějakou psychickou poruchou nebo depresemi. A když ho policie konečně zatkla, tvářil se, že je mu to všechno jedno. A tenhle otráveně se tvářící mladík, který klidně mohl být váš známý, kolega nebo soused, se stal nejznámějším sériovým vrahem moderního Japonska.
Horor na Halloween
Celý ten příběh začal roku 2017, krátce před Halloweenem. Byť je to původně americký svátek, Japonci (hlavně mládež) ho mají hodně rádi. Rádi se převlékají a pořádají tematické párty. Jenže tentokrát policie nezasahovala u příliš hlučného večírku, ale v malém bytě v japonském městě Zama. Jejich cíl – starý panelák s malými bytečky. Ten Širaišiho měl pouhých třináct metrů a byl tam děsný puch. Důvod? V lednici policajti objevili… devět lidských hlav a více než dvě stovky kostí. Tento nález šokoval i opravdu zkušené a otrlé vyšetřovatele, kteří už viděli ledacos.
Haloween v Japonsku
Největší šok však přišel, když spatřili pachatele. Žádný šílený úchyl, satanista ani dvoumetrový hromotluk. Žádný Hannibal Lecter. Jenom obyčejný kluk. Širaiši. Měl 27 let, byl trochu bledší a trochu víc zpocený. Tvářil se hodně otráveně, jako by měl za sebou dlouhý a nudný den v práci. Zcela bez emocí policajtům ukázal na lednici a pronesl: „Je to tamhle.“
Jak se zrodil Twitterový vrah
Jak se z obyčejného kluka stala bezcitná stvůra? Těžko říct. Jeho dětství a puberta byly podle všeho zcela normální. Nebylo to špatné, nebyl však ani nijak zvlášť šťastný. Prostě průměr. Když už byl starší, tak se jeho rodiče rozvedli, jinak ale za celý život nezažil žádné větší trauma. Pedagogové ho popisovali jako klidného, i když nijak zvlášť výjimečného žáka. Bavily ho počítačové hry a konzole, taky sportoval, s učením ale tak trochu bojoval.
Ilustrační foto
Kamarádi ze školy si ho pamatovali i kvůli takzvané „hře na dušení“, kdy se děcka navzájem přidušovala až do bezvědomí. Je možné, že to byl první majáček. Na druhou stranu – tato prapodivná hra tehdy mezi puberťáky fakt „frčela“, a tak nebyl jediný, kdo tuto zábavu provozoval. Po škole se Širaiši pokusil dostat na vysokou. Neúspěšně. A tak se flákal, zkoušel všelijaké brigády, nikde se však neudržel příliš dlouho. Až skončil jako uliční lovec duší v tokijské čtvrti červených luceren. Lákal nezletilé dívky do prostituce. Jenže pak přišel Twitter.
Chci umřít. Jdeš do toho se mnou?
Širaiši si založil hned několik účtů. Používal jména jako @IWantToDie, @HangingPro nebo @Lonely. Měl jediný cíl – najít zranitelné dívky, které si na síti psaly o osamocení, smutku, depresích a chuti „celé to vzdát“. Psával jim s tím, že cítí to samé, že ani jeho už ten život nebaví. A že by mohli odejít spolu.
První z devíti obětí byla jednadvacetiletá Aoi. Trpěla depresemi a navštěvovala psychiatra, přesto se ale nemohla zbavit myšlenek na smrt. Širaiši ji okouzlil a přesvědčil, že by se s tím mohli poprat – spolu. Jejich vztah byl pro něj víc než jen pokus obrat a zneužít nešťastnou dívku. Víc než první vražda. Aoi byla první ženou, která mu (alespoň ze začátku) bezmezně věřila a ke které i on sám choval city – jakkoliv pokřivené.
Ilustrační foto
Aoi hledala někoho, kdo by měl pochopení pro její trápení. Širaiši ji okouzlil slovy o porozumění a blízkosti, sliboval i podporu – nebo také smrt. Nejdřív ale prý měli zkusit celé to zvládnout spolu. A tak hledali byt, kde by mohli začít znovu. Ona zaplatila zálohu, on jí slíbil šťastnou společnou budoucnost.
Nebyl to však začátek, ale konec. Širaiši přišel na to, že si Aoi píše s nějakým jiným klukem. A tak ho přepadla žárlivost. Ale také strach – že po něm bude chtít peníze za byt. Byl to pro něj zlomový moment. Všechny tyto pocity v něm vyvolaly hrozný vztek – pocit, který předtím skoro neznal. A tak se rozhodl dívku zavraždit. Její smrt Širaišiho hodně změnila – něco se v něm zlomilo. Ty ostatní vraždy už provedl bez emocí a bez výčitek. Aoi byla první a poslední, ke komu něco cítil. A taky jediná, jejíž smrt ho „trápila“. Možná dokonce celé dlouhé tři dny. A pak už ne.
Peníze, sex a násilí. Ale hlavně ty peníze
Během výslechu s policajty mluvil zcela otevřeně a upřímně, nesnažil se cokoliv zatajit nebo zamlčet. Po ženách prý chtěl v první řadě peníze. Až pak, časem, si uvědomil, že to zabíjení ho sexuálně vzrušuje. Po Aoi zavraždil jejího nového přítele Tihira – ano, přesně toho, se kterým si ta nešťastnice začala psát. Pak připravil o život dalších sedm dívek – byly to ženy mezi 15 a 27 lety. Pokud měly peníze, tak je po krátké aférce nechal žít. Třeba doufal, že se mu z nich podaří vytřískat další finance. A když ne, tak končily v mrazáku. S některými z nich chvíli bydlel. Ale pak stejně končily v mrazáku.
Část z nich otrávil whisky, do které přidal koktejl z různých prášků. Jiné udusil holýma rukama.
Ilustrační foto
Všechno si prý pečlivě plánoval. Oběti hledal na internetu, vybíral si ty, které psaly o osamocení, nepochopení a touze po smrti. Se slabšími, psychicky rozrušenými ženami mu to šlo snáz. Přesně věděl, jak na ně. Přesně věděl, co chtějí slyšet.
Sen o svatbě za mřížemi
Po zatčení a celou dobu během vyšetřování se Širaiši choval tak, jako by de facto o nic nešlo. Vypovídal bez emocí a bez lítosti. Jen výčet faktů. Mimo jiné uvedl, že celou dobu doufal, že najde ženu, se kterou bude bydlet a která ho bude živit, aby už nemusel do práce.
Ve vězení ho několikrát navštívil známý japonský novinář Tecuja Šibui, který o něm psal a snažil se přijít na to, co z něj udělalo monstra. Jenže při každém setkání před nim seděl úplně obyčejný kluk. „Byl jsem přesvědčený, že uvidím nějakého blázna či maniaka. Ale byl to zcela normální mladý muž, jako každý jiný. Mluvili jsme o zcela běžných věcech, říkal, že by se rád oženil,“ prozradil známý publicista. A ano, Širaiši si vskutku chtěl najít ženu a oženit se – ještě ve vězení. Hledal si snoubenku, co by byla ochotná ho ve vězení navštěvovat. A doufal, že se stihnou vzít ještě před jeho popravou. Inu, nestalo se.
Trest smrti? Budiž
Rozsudek smrti padl už před pěti lety, v roce 2020. Když v soudní síni zazněla slova o popravě, Širaiši se tvářil hrozně znuděně. Neprojevil lítost nebo soucit. Jeho právníci se během obhajoby snažili použít argument, že Širaiši pouze usmrtil ty ženy, které samy chtěly zemřít (o čemž opakovaně psaly na síti). A že se spolu prostě jen „domluvili“. Širaiši to ale popřel s tím, že žádná mu do očí neřekla, ať ji zabije. Jenom že kdyby je nechal naživu, mohly by ho žalovat za znásilnění, a tak on raději… no, však víte co.
Ilustrační foto
K naplnění rozsudku došlo ale až před několika dny, 27. června 2025. Takahiro Širaiši byl popraven oběšením. Bylo mu 34 let. V cele smrti strávil přes šest let.
Monstra a oběti. Poznáme je na první pohled?
Plyne z příběhu japonského kluka Takahira Širaišiho nějaké ponaučení? Snad jenom to, že nestvůry nemusí nutně vypadat jako nestvůry. Že člověk, kterého běžně potkáváme ve výtahu, může celé noci psát na internetu o smrti. A že ženy, které píšou, že chtějí zemřít, možná ve skutečnosti chtějí jen někoho, komu mohou věřit. Což je možná to nejnebezpečnější, co může být.
Seznam použitých zdrojů:
