Evropa pracuje na digitalizaci školství. Pojďme to tentokrát dělat efektivně

Pokud si ještě vzpomenete na časy pandemie covidu, jedno téma rezonovalo celým světem, včetně České republiky – digitalizace školství. Podle studie OECD z roku 2018 méně než 40 % pedagogů vnímá, že je připraveno používat digitální technologie ve výuce.

My už ale dávno nežijeme v dobách Marie Terezie, ale v Evropě 21. století. Že je potřeba školy modernizovat a digitalizovat, podtrhla právě nedávná pandemie, která řadu škol zaskočila naprosto nepřipravené.

V Evropské unii už od roku 2018 funguje akční plán digitálního vzdělávání, který má evropským školám pomoct digitalizaci dotáhnout do konce. Ten už pár let navíc reaguje i na situaci vzniklou pandemií, aby školy dokázaly v rámci digitalizace hladce reagovat na podobné extrémní situace.

Evropská komise do akčního plánu vkládá obrovské peníze. Problém ale spočívá v tom, že podle studie Evropského účetního dvora, u které působím jako zpravodaj, se řada projektů financovaných Unií nesetkává s kýženými cíli, především kvůli nedotažené strategii členských států a nedostatku dat na kontrolu implementace fondů.

Kvalitní vzdělání je základem pro budoucnost Evropy. Žáci by měli mít přístup k novým učebním pomůckám, internetu nebo technologiím tvořených open-source softwarem – tak, jak to zavádí například v Německu. Pandemie sice postup digitalizace urychlila, teď je ale na nás, abychom dohlédli na to, že jsou i zde evropské finance skutečně využity na původní, dobré účely.

Cílem akčního plánu, který nechala Komise vytvořit, je primárně doplňovat a podporovat opatření členských států při plném respektování jejich odpovědnosti za obsah výuky a organizaci vzdělávacích systémů. Především jde o zlepšení digitální gramotnosti, dovedností a kapacity na všech úrovních vzdělávání a odbornou přípravu pro všechny úrovně digitálních dovedností.

Zjednodušeně řečeno má digitální vzdělávání zásadní význam pro to, aby se studenti mohli lépe orientovat v moderním světě a mohli se lépe začlenit na trhu práce. Konkrétně jde například o digitalizaci škol, zajištění nového vybavení, zlepšení digitálních dovedností zaměstnanců školy a digitálních učebních materiálů na bezpečných platformách. Velkým milníkem má být především zajištění vysokorychlostního širokopásmového připojení škol na gigabitový internet, což má podle plánu nastat nejpozději do roku 2025.

Jak by se dala digitalizace školství dělat správně? Například v sousedním Německu vzniká jednotná platforma postavená kompletně na open source systémech s otevřeným zdrojovým kódem. Ta by se dala využít i v případě digitalizace školství, kde by sjednocovala veškerý evropský vzdělávací software.

Open source je totiž nutným předpokladem pro dosažení digitální suverenity a vyšší bezpečnosti, neboť poskytovatelé služeb momentálně často sídlí v zemích mimo EU a zpravidla mají mnohem slabší pravidla na ochranu údajů. Otevřený zdrojový kód by navíc snížil závislost a náklady – na úpravě softwaru se bude moct podílet prakticky každý, čímž se mnohonásobně zefektivní vývoj nových, kvalitnějších a levnějších systémů.

Česká republika z plánu jen za roky 2022–24 obdrží téměř 3,5 miliardy korun. Doposud z plánu podpořila už přes 15 tisíc škol: od těch mateřských až po gymnázia. Problém ale spočívá v tom, že ne všechny peníze jsou efektivně zužitkovány tak, jak bylo původně zamýšleno. Ze studie Evropského účetního dvora totiž vyplývá, že výsledky využívání peněz z fondů alokovaných na digitalizaci školství nejsou příliš veselé.

Prvky vyplývající z akčního plánu do svých strategií na digitalizaci navíc začlenilo jen několik členských států.

Kromě nedostatečné integrace akcí financovaných z EU do národních a regionálních strategií studie navíc zjistila řadu dalších slabin. Chybí jasná definice milníků a cílů na opatření, která mají být financovaná z akčního plánu, konkrétně z balíčku obnovy po pandemii.

Samotné školy se navíc nedostatečně zapojují do definování projektů financovaných z plánu, čímž také klesá přidaná hodnota celé akce. Školy totiž často akcemi financovanými z EU pouze nahrazují ty, které měly být financovány z národních zdrojů.

V poslední řadě přišlo zjištění, že gigabitové širokopásmové připojení skutečně využívá jen malá část škol. Velkou roli v tomto případě hraje nedostatečná infrastruktura, která školám neumožní gigabitový internet vůbec mít. Pravděpodobnost propojení všech škol na gigabitový internet je tak ve skutečnosti zatím prakticky nemožná.

Pokud se máme jako Evropa konečně ve školství přehoupnout do aktuálního století a dát našim studentům šanci se lépe rozvíjet a připravovat na nástrahy moderního světa, musíme digitalizaci školství co nejdříve dotáhnout. Jakožto člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu dohlížím na to, aby peníze byly co nejlépe a nejefektivněji alokovány tam, kde mohou pomoct. U školství to platí dvojnásob.

Především by proto Komise měla co nejdříve zapracovat na tom, aby znala jasná data o tom, kolik peněz z plánu na digitalizaci škol bylo doposud přispěno a kam putovaly. Členské státy by navíc měly samy podávat zprávy o pokroku v digitalizaci. Pokud neznáme data, těžko můžeme efektivně monitorovat důsledky naší práce.

Co je velmi důležité, Komise by měla vyzvat členské státy, aby v digitalizaci mezi sebou více spolupracovaly, a to včetně spolupráce se samotnými školami. Společně by mohly vytvořit jasnější definice cílů a strategií na digitalizaci škol a sdílet mezi sebou případné rady a řešení. Výsledkem by bylo efektivnější financování projektů digitalizace školství ze strany Komise a zajištění, že peníze budou skutečně efektivně zužitkovány.

V neposlední řadě by Komise měla zapracovat na pomoci vývoje společné digitální struktury, založené na systémech s otevřeným zdrojovým kódem. Příklady, jak to má vypadat správně, už máme. Teď je na čase je aplikovat po celé Evropě.