Můj život s Babišem – nazývá mne vlastizrádcem, sám se jako hokynář na všem snaží vydělat

Prozatím můžeme nanejvýše pouze hádat, jestli nepravomocný verdikt Pražského městského soudu o Babišově nevinně v kauze Čapí hnízdo skutečně pomohl jeho volebním preferencím v probíhající prezidentské volbě. Jakkoliv se už ale soud rozhodl, my jeho dosavadní verdikt musíme respektovat. A to i přes to, že naprosto opačný názor zastává celá škála evropských orgánů a institucí – od Úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) po Evropskou komisi.

A skutečně – veškeré Babišovo počínání, ať už jde o Čapí hnízdo, praní špinavých peněz na nákup zámku ve Francii, nebo letitý střet zájmů, vzbuzuje celou řadu otázek, na které zatím neznáme právně opodstatněné výsledky.

Ačkoliv je kauza Čapí hnízdo podle dosavadních závěrů české justice diskutabilní, Babišův střet zájmů za dob jeho vlády je do očí bijící. Pokud má někdo moc přerozdělovat dotace a zároveň vlastní firmy, které ony dotace pobírají, jde o střet zájmů. Tečka.

Zatím se ale zdá, že jediný, kdo význam slovního spojení „střet zájmů“ trvale odmítá pochopit, je sám Andrej Babiš. Naše cesty se poprvé významněji protnuly dokonce už v roce 2018, kdy se mnou chtěl tehdy ještě premiér v demisi spustit disciplinární řízení. Proč? Jako člen delegačního výboru Poslanecké sněmovny jsem si totiž ve Švédsku dovolil konstatovat viditelný fakt, že jako premiér je Andrej Babiš ve střetu zájmů. Pravda holt asi bolí.

Ostatně, s Piráty jsme o problémech Andreje Babiše mluvili ještě za dob, kdy byl „pouhým“ ministrem financí. Už tehdy se Babiš jako jeden z nejmocnějších Čechů, který měl pod palcem celé ministerstvo financí, vyjímal na našem volebním autobusu vedle známých tváří šmelinářů a korupčníků, jako byl například David Rath. Své místo si zasloužil především kvůli vyšetřování úřadu pro boj proti korupci (OLAF), který začal v roce 2016. Bohužel, trestní stíhání Babiše bylo v roce 2019 přerušeno.

Bylo to teprve po přesunu do Evropského parlamentu, kdy jsem dostal do rukou skutečné nástroje, skrze které bych střet zájmů nejznámějšího českého oligarchy skutečně mohl začít řešit. Stal jsem se členem výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT), kde se mi podařilo vedle už tehdy profláklé tváře dotačního podvodníka Viktora Orbána upozornit i na Andreje Babiše a jeho Agrofert – tou dobou už ve svěřeneckém fondu.

Jen několik měsíců po mém vstupu do výboru CONT má dosavadní práce po zveřejnění auditu Komise k Babišovi vyvrcholila uspořádáním mise našeho výboru do České republiky. Cílem mise bylo především zjistit, jak v České republice funguje systém rozdělování dotací a zda odpovídá evropským standardům. Co ale znělo poměrně jednoduše, se v přítomnosti Andreje Babiše naprosto zvrhlo.

Tehdejší premiér České republiky se prakticky zachoval jako malé dítě a plánovanou schůzku s naší delegací shodou náhod na poslední chvíli zrušil. Mezitím se mu podařilo všude do médií (které z velké části vlastní) roztroubit, že jsem vlastizrádce, který jedná proti zájmům České republiky. Kdo by to byl řekl – dohlížet na to, jestli evropské peníze skutečně končí u českých občanů a jejich projektů a ne v kapse jednoho chamtivého oligarchy, se mi jako vlastizrádná činnost nezdá.

Závěr naší mise byl přesto docela očekávatelný. Ano, Andrej Babiš skutečně byl jako premiér České republiky ve střetu zájmů.

Své pozice ve výboru CONT jsem mezitím naplno využíval pro vyvýjení tlaku na Evropskou radu a Komisi, aby Babišův střet zájmů nejdůležitější evropské orgány začaly brát vážně. Nebyly to pouze peníze českých daňových poplatníků, ale i Evropské unie, které kvůli expremiérovi nenávratně zmizely. Pokud vezmeme v potaz příjmy Agrofertu mezi lety 2017 až 2021, kdy byl Andrej Babiš premiérem, jeho společnosti si v tomto období přišly na téměř 9,5 miliardy korun.

A co víc, evropský systém vyplácení dotací funguje na tzv. principu předfinancování. Členský stát, v našem případě Česká republika, nejprve žadateli vyplatí dotaci ze státního rozpočtu a teprve poté žádá peníze z kasy Evropské unie. A tady začíná problém.

Spolu s kolegy z frakce jsem proto mnohonásobně apeloval na předsedu Rady Charlese Michela, aby příště už nepřizval Andreje Babiše k žádnému z dalších nadcházejících vyjednávání o budoucím rozdělování evropských peněz.

Každý rok jsem se navíc jako stínový reportér účastnil udělování absolutoria, takové finanční uzávěrky evropským institucím. V každém znění absolutoria pro Radu jsem do seznamu doporučení zahrnul paragraf o tom, aby se Rada začala zabývat střetem zájmů premiérů, především pak Andreje Babiše.

Výsledkem celé té náročné mravenčí práce v Evropském parlamentu a mise do České republiky se nakonec v polovině roku 2020 stala rezoluce Evropského parlamentu o Andreji Babišovi, na jejíž tvorbě jsem se se svým týmem přímo podílel. Evropský parlament tehdy v drtivé většině rezoluci přijal a potvrdil, že Andrej Babiš skutečně je ve střetu zájmů. Zas a znovu, potvrzeno.

Podporu rezoluci vyjádřily všechny velké frakce Parlamentu včetně Renew Europe – frakce evropských liberálů, které je Babišovo ANO součástí. Co dodat – Babišův střet zájmů byl tak do nebe volající, že znechutil i jeho evropské spojence. Nedivím se.

Rezoluce dala Babišovi jasně na vybranou – buď rezignuje na pozici premiéra, nebo se vzdá svých majetků okolo Agrofertu. Především to byla ale výzva Radě a Komisi, aby začaly konečně jednat.

V dalším roce se nám podařilo v Evropském parlamentu protlačit ještě druhou rezoluci o střetu zájmů Andreje Babiše. Podpořilo ji 505 europoslanců, proti bylo pouhých 30 a 155 se zdrželo. Evropa ze společných peněz přes to všechno nadále přímo financovala českého premiéra a oligarchu, zatímco její odezva na nesčetně upozornění, že tak skutečně dělá, byla neskutečně pomalá. Zatímco se celá Evropa během covidu potýkala s mnoha problémy, Babiš dál bohatnul a namísto státníka působil spíše jako hokynář, co se na celé situaci snaží vydělat.

Střetu zájmů tehdejšího premiéra se nadále od poloviny předminulého roku začal věnovat Úřad evropského veřejného prokurátora (EPPO), jehož spuštění jsem spolu s kolegy léta prosazoval. Narozdíl od OLAFu a dalších institucí má totiž pravomoce případné zneužití evropských peněz nezávisle vyšetřovat a stíhat. A to Evropa potřebovala jako sůl.

Evropská komise mezitím jasně rozhodla, že je Andrej Babiš od roku 2017, kdy se stal premiérem, ve střetu zájmů. České republice proto hrozila masivní pokutou v řádu stovek milionů, pokud situaci nevyřeší. Navíc nám i hrozilo, že Komise pozastaví vyplacení 180 miliard korun z fondu obnovy po pandemii – něco, co se teď skutečně stalo v Maďarsku nebo Polsku.

Babiš přes to všechno odmítal situaci řešit a stále se proti Komisi ohrazoval, čímž vystavil Českou republiku řadě dalších pokut. Jak by to dopadlo, jsme se ale bohudík nedozvěděli – Babiš totiž neobhájil svou pozici premiéra a stal se řadovým poslancem, čímž se střet zájmů prakticky vyřešil.

Na závěr se vracíme zpět do přítomnosti. Andrej Babiš, dnes známý především svojí kandidaturou na prezidenta v probíhajících volbách, je znovu „pouhým“ poslancem. Agrofert a značnou porci českých médií ale stále vlastní dál. Česká republika na jeho střet zájmů ještě stále doplácí a pravděpodobně ještě doplácet bude. Ministerstvo pro místní rozvoj například teď nemůže školám, statku i kraji vyplatit 40 milionů korun. Je dost možné, že Babišova minulost dožene i jeho samotného.

Žijeme dnes ve světě, kdy největší národní dotační podvodník o sobě tvrdí, že je naprosto čistý. A to přes všechny evropské soudy a rezoluce, které hovoří naprostý opak. Samozřejmě i v případě českých soudů zde platí presumpce neviny. Co už ale expremiérovi nemůžeme vyčítat, jsou důvody, proč na pozici českého prezidenta prostě nepatří. Část z těch důvodů, konkrétně 17, jsem shrnul na svém webu https://protobabis.online.

Přes všechny neduhy ale můžu s nadšením říct, že se nám přes všechny ty klacky, které nám Babiš léta mistrně házel pod nohy, podařilo mnohé dotlačit skutečně daleko. Andrej Babiš skončil po mnoha letech trestního stíhání u soudu. Výsledky jsou zatím sice diskutabilní, ale nejsou ještě ani zdaleka finální. Záleží na žalobci Šarochovi.

Zatímco v českém rybníčku se může ať už nešťastným soudním zpracováním evropských pravidel, tak vlivem Babišova mediálního impéria zdát, že Babiš má už vyhráno, není to ani zdaleka pravda. Zatím nám nezbývá nic jiného, než nadále pracovat na tom, aby evropské a české zákony fungovaly tak, aby podobné dotační podvodníky a šmelináře skutečně dokázaly odpovědně trestat.

Na evropské úrovni nepřestanu poukazovat na mezery v systému přerozdělování společných dotací, který potřebuje značně modernizovat. Jak v Evropě, tak především i v České republice.

Už je na čase, abychom konečně zřídili transparentní rejstřík konečných příjemců evropských dotací, skrze který uvidíme, jestli peníze skutečně končí tam, kam byly přiklepnuty. Zároveň potřebujeme digitalizovat systém přerozdělování a žádání o dotace tak, aby byl co nejvíce přehledný. Zamezili bychom nechtěným akvizicím evropskými oligarchy.