Článek
Když si dnes čteme či posloucháme jakákoli česká média s tematikou energie, vyvalí se na nás propagace soukromé výroby elektřiny ze solárních panelů jako prý vhodného nástroje privátního řešení energetické krize. Navíc je to spojeno s obrovskými dotacemi, které samozřejmě platí všichni spotřebitelé v cenách elektřiny, dnes asi dvě koruny z každé spotřebované kilowatthodiny. Tyto emisní výnosy spravované dotačně velkoryse (z cizího přece krve neteče) lidoveckým ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem činí asi 50 miliard a obřím deficitem ztrápený český státní rozpočet s nimi nesmí disponovat kromě podpory zelené ideologie. Tak stanovila politika EU, které se tato i minulá vláda ČR podvolily.
Do roku 2010 se v důsledku velkoryse nastavených a státem garantovaných výkupních cen elektřiny ze solárů včetně inflační doložky postavilo asi 2000 MW solárních elektráren. To je pro představu výkon podobný jaderné elektrárně Dukovany. Dnes se tato výkupní cena elektřiny ze solárů blíží 16 Kč/kWh. I když později stát na solární zisk uvalil 26procentní daň, přijde nás všechny daňové poplatníky tato solární elektřina do roku 2030, kdy garantované výkupní ceny (ve formě POZE na regulované složce ceny elektřiny) skončí, na 800 miliard korun. To je zdaleka největší tunel do veřejných financí po Listopadu 1989. Za těžké miliardy nám tyto solární zdroje ve studeném lednu nedodají ani jedno procento tolik potřebné elektřiny.
Ovšem solární lobby se na základě greendealové ideologie Bruselu a podvolených národních vlád oklepala a znovu si prosadila obří podporu těchto nestabilních, přerušovaných a ve svém důsledků neekonomických zdrojů. V posledních dvou letech tato kapacita narostla a blíží se 3000 MW, přičemž podle informací společnosti ČEZ Distribuce je pod smlouvou o připojení kapacita další kapacita přes 12000 MW. Čeští spotřebitelé se nechali pobláznit reklamou, jak si se státními dotacemi (což je logický nesmysl, protože vše se platí z daní lidí a firem) mohou ušetřit „až 70 %“ roční spotřeby elektřiny.
To je čirý nesmysl. Instalační solární firmy, z nichž řada vyrostla jako houby po dešti s vidinou obřích zisků, k nimž dotace jako dodatečný zisk láká snad nejvíce, prodávají předražené čínské panely, střídače a nesmírně drahé trakční baterie. Tisíce podvedených klientů firmy Malina Group, za níž zůstal dluh 1,5 miliardy, by mohly rozhořčeně vyprávět. Místo aby se maximálně a velmi ekonomicky bez nehorázných ziskových marží a zbytečných dotací stavěly solární systémy designované výhradně na podporu denní spotřeby domu/bytu, jsou Češi masírováni klamavou nabídkou, že přebytky výhodně prodají do sítě a budou si dotovat svou spotřebu ze záložních baterií. Vrcholných úspěchem solární lobby jsou legislativní normy o tzv. komunitní energetice či projektech typu „vyrob si ze solárů proud na chalupě a pošli si ho domů třeba do bytu v Praze“.
I velkému byznysu nakloněný energetický expert a šéf strategie poradenské firmy EGÚ Brno Michal Macenauer v článku pro Seznam Zprávy vlastně konstatoval, že celý koncept je jen šidítkem na lidi, aby se za komunitní energetikou schovaly miliardové zájmy dotační solární lobby. Macenauer 1. 7. napsal: „Politiky mezi tím obcházejí zástupci zájmových skupin, kteří tlačí na co nejvýhodnější podmínky zapojení fotovoltaik a komunit do sítě. Ve 100 procentech případů ale tyto výhody navýší náklady ostatním, těm bez fotovoltaiky a bez komunit. Lobbisté například požadují, aby se posílání elektřiny přes distribuční síť neplatily poplatky. Náklady na provoz sítě se však paradoxně vlivem instalací fotovoltaiky a provozu komunit budou navyšovat o desítky procent.“
Drtivá většina běžných českých spotřebitelů složité problematice energetiky nerozumí a oprávněně se spoléhá na členy své vlády a parlamentu. Přestože o tom autor tohoto komentáře opakovaně píše (zde, nebo tady), zajímalo to dosud jen pár set čtenářů. Nakonec ale lidé ostře reagují, až když se to dotkne přímo jejich peněženky (viz tento autorův komentář, který si přečetlo na Seznamu Medium přes 360 tisíc lidí a tisíce čtenářů komentovaly). Ale ouha, když se i z pera státotvorného energetického poradce z renomované poradenské firmy EGÚ Brno nyní dovídají, že čeští představitelé se nechali opět zlobbovat zájmy solárních oligarchů. Protože i přes velkorysé dotace placené pohříchu z kapes i daleko chudších spoluobčanů je nutno solární instalace spolufinancovat statisícemi korun, tyto zdroje jsou samozřejmě výsadou bohatých Čechů. Celé to píár kolem komunitní energetiky je jen vytíráním zraku oklamaných, neinformovaných a naivních občanů.
Takže pokud se i tito bohatí Češi nedají zlákat na nesmyslně velké solární projekty a hlavně ne na využívání vysoce prodělečných baterií, pak skutečně elektřinu od jara do podzimu na spotřebě domácnosti racionálně ušetří. Na rozdíl od prudce rostoucích cen distribuce nic ovšem na dodávkách do sítě nevydělají, protože stále více lidí bude v solárech ve stejném letním období vyrábět nadbytek elektřiny, takže cena se dostává až do záporu (platí se i za odběr!). Ti velcí mají dokonce zajištěnu kompenzaci za to, že nesmí při přebytku vyrábět. Je to jako kdyby si na Máchově jezeře vedle sebe otevřelo totožné stánky s buřty 20 provozovatelů a hloupě doufalo v pěkné zisky. Ovšem ostatní, tedy většinou chudí a obyvatelé nájemných bytů ve velkých domech, solárníkům tyto úspory zaplatí.
Všichni známe v Česku tzv. efekt voda: Čím více lidi vodou šetří, tím více platí. Proto do menší spotřeby vody se musí započítat stálé fixní náklady výroby a úpravy vody, kanalizace a čištění, správy sítě, údržba, personální náklady i zisk vodárenských společností. U elektřiny je to ale podstatně horší. Z asi 17 miliard kWh spotřebovaných v českých domácnostech ročně mohou ti bohatší od jara do podzimu ušetřit do budoucna i 10 miliard kWh, pokud tedy budou jejich zdroje připojeny do sítě, což je značné nejisté a může to být spojeno pro stát se žalobami na zmařené investice. Protože místo dosud desítek velkých centrálních zdrojů se nyní hlavně v podobě fotovoltaik stavějí tisíce, možná až statisíce nespolehlivých a přerušovaných solárních zdrojů.
Jak ve své analýze popsala státní firma ČEPS, náklady na zvýšení kapacity sítě a do jejího špičkového počítačového řízení v podobě investic distributorů a firmy ČEPS kvůli těmto občasným zdrojům energie spočítala na 400 miliard korun. To samozřejmě budou muset všichni promítnou do koncových cen elektřiny. Ostatně v sousedním Německu, která je v šíleném nasazení solárních a větrných zdrojů (nyní přes 140 000 MW s cílem 400 000 MW do roku 2030) vzorem pro české zelené politiky a dotační lobbisty, je správa a řízení sítě 2. nejvyšší položkou v německé ceně elektřiny. Kolik si pak Češi připlatí za elektřinu? 2, 3 či 5 Kč za každou kilowatthodinu navíc?
Když půjdete k soukromému ševci, za ručně dělané boty zaplatíte klidně i 10 000 korun. My jsme se obrazně řečeno pod vlivem ideologie světlých zelených zítřků rozhodli, že velké výkonné továrny, jako je Baťův Zlín, nepotřebujeme, obnovíme tisíce malých, a navíc dotovaných ševců. Nic na tom nemění skutečnost, že nyní v létě jsou ceny elektřiny příznivé. Až se zima zeptá, kde máme stabilní zdroje, zcela jistě je ani kvůli zimní nefunkčnosti (a pochopitelně každou noc) mít v solárech nebudeme, protože si navíc zřejmě vinou emisních poplatků do tří let slepě zavřeme uhelné elektrárny daleko dříve, než – a pokud se stavem českých financí vůbec – budeme schopni do 40. let postavit novou flotilu jaderných elektráren. A deficit a drahota elektřiny by zavřely brány průmyslu v ČR.
Nedávno Energetický regulační úřad, který stanovuje právě regulované složky ceny elektřině s důrazem na distribuční náklady, oznámil, že v závislosti na požadovaném příkonu bude měnit tarify velkoodběratelům. V příštím roce přijdou na řadu domácnosti a zřejmě není daleko doba, kdy budou tarify rozděleny podle spotřeby v letním a daleko energeticky náročnějším a dražším zimním období. Autor by se vsadil, že stát se stále rostoucím hrozivým deficitem rozpočtu od příštího roku spotřebitelům jako letos v podobě převzetí platby za solární a podobné zdroje a rostoucí náklady na síť v cenách elektřiny už nebude moci nic platit. A nakonec se v Česku můžeme dočkat i toho, že v zájmu zachování sociálního smíru budou dotované solární zdroje nakonec také zdaněny.
