Článek
Ve škole je hned několik kolegů, se kterými – mám dojem – vycházím, a ke kterým chovám respekt pro jejich práci. Ale obzvlášť v úctě mám kolegyni Ivanu, fyzikářku. Je to zkušená dáma nejen věkem, ale především tím, že ona skutečně umí učit, ba dokonce vyvolat zájem o předmět i u notorických salámistů.
Jednou vzpomínala na své dětství – když ona usedala ještě do lavice, a ne za katedru – začaly děti nosit náramkové hodinky. To bylo trnem v oku některých kantorů a školy nošení hodinek zakazovaly. Protože kontrolování uplynulého času během hodiny bylo považováno za neslušné.
Dnes už jsou hodinky na zápěstí naprostou samozřejmostí, dokonce učitelé chápou, že žáci si díky hodinkám kontrolují, kolik času uplynulo a kolik jim zbývá na vypracování písemky.
Uběhly desítky let a v epicentru rozepří se ocitla jiná zařízení: mobilní telefony. Vedou se diskuze na téma, co je výchovnější? Dětem a mládeži mobily ve škole zakázat nebo povolit?
Ano, stává se, že se dítě začučí do nekonečného proudu minutových videí a přestávka uteče jedna dvě. Dítě si nestihlo ani dojít na záchod, ani se připravit na hodinu a učiteli leze na nervy, když to napravuje na začátku hodiny. Reálná a pochopitelná situace.
Jenže moderní doba přináší i nové aplikace a někteří učitelé si uvědomují, že mobil je nástroj, který se dá občas využít i při výuce. A nejen při výuce, pokud dětem výuka cizích jazyků ve škole nestačí, zapnou si doma zelenou sovičku.
Teď si představte, že už jsou na trhu chytré brýle. Zatím pouze pro majetnější, ale tak to vždy začíná a postupným prorůstáním celou populací to končí. Stačí si počkat, až firmy začnou prodávat zlevněné verze produktů. Tato technologická novinka prozatímním stavem výrazně zatřese.
Jako učitelka oceňuji, že s chytrými brýlemi by mohla přijít možnost, že sotva vyslovím do prostoru třídy větu „nalistujte si stranu dvacet, cvičení dva“ AI v zařízení zareaguje na hlasový pokyn a pink! Všem ve třídě se otevře soubor s učebnicí či pracovním sešitem přímo před jejich zraky. Ta efektivita, ta úspora času! Méně čekání, až se zorientuje aspoň polovina třídy. Žáci s poruchou pozornosti budou jistě chvíli zaskočeni, že jim doprostřed zcela jiné aktivity přistálo pravopisné cvičení, ale tím dřív se budou schopni přidat ke zbytku třídy.
Na druhou stranu se zvýší nárok na sebedisciplínu žáků, protože dnes, když dítě nedává pozor, je to zjevné a člověk ho napomene. S brýlemi na nose budou děti zvenku působit, jakože sledují výklad a nedělají blbosti, ale jejich pozornost bude upřená na něco, co si zobrazí brýlemi. A učitel to podle pohledu nepozná. Komu uteče výklad a nedožene učivo domácím zopakováním, ten dostane špatnou známku.
Proto bych – býti ředitelkou základní školy – uvažovala o plošném zákazu chytrých brýlí pro první stupeň. Mladším žákům zůstanou pomůcky typu elektrická tabule, do středověku se vrátit nechceme, ale v tomto věku by se žáci měli učit žít v přítomném okamžiku a uvědomovat si realitu s jejími hranicemi. Navíc učitelé, jako komunita, potřebují čas si zvyknout na nová zařízení ve třídě. Pořádně ani nevíme, jak zareagují na život s brýlemi starší žáci, natož ti mladší. Všechno má svá pro a proti. Zde budeme obojí teprve postupně objevovat.
Jak to pozoruji, vsadila bych se, že tak dlouho budou školy přemítat, jak se vlastně postavit k mobilům, až je doběhne přítomnost a žáci začnou do školy chodit s chytrými brýlemi a headsety na virtuální realitu. Koloběh diskuzí se roztočí nanovo.
