Článek
Člověk by si řekl, že český národ, který konzumuje reality show nejrůznějšího typu již od roku 2005, bude v dnešní době dostatečně nasycen až znechucen. A ono tomu tak k mému osobnímu překvapení není. Okoukané formáty se stejnými nebo podobnými tématy už se sice nechytají - a tak už nemá český divák kupříkladu možnost špízovat pošahané lidi „ve vyvolené vile“ nebo v domě „velkého bratra“. Ale jakmile přijde některá z komerčních televizí s něčím novým, opět je oko mnohých k obrazovce jako přilepené.
A tak tu máme další lidovou zábavu TV Nova v podobě třinácti enormních tlouštíků, kteří se dobrovolně vystavují před kamerou a pro mrzký peníz se neváhají vystavit ponižování a zesměšňování. A zvědavě se nechávají okukovat částí našeho národa, která si v tom z nějakého mě nepochopitelného důvodu libuje. A k tomu ještě daní „soutěžící“ riskují zdravotní problémy naprosto nepřirozeným a odstrašujícím stylem hubnutí. Vědomky či nevědomky? Toť otázka. Odborníci na výživu a ztrátu váhy to jistě nebudou, to by se asi do takového stavu morbidní obezity nedostali a nebo by si sami pomohli.
Jistě, jde jim nejspíše také o to shodit přebytečná kila, ale na první místo v jejich hodnotovém žebříčku to nespíš nevypadá. A to je právě celé špatně. Podle odborníků, kteří nad tímto konceptem kroutí hlavou jako já, se totiž většina silně obézních lidí pomalu vůbec stydí vylézt na ulici nebo si třeba sednout do MHD, prostě být vůbec mezi lidmi. A čelit v lepším případě pohoršeným pohledům, v horším i posměšným komentářům nebo urážlivým poznámkám.
Natož aby pak někdo takový ještě vylezl před televizní kameru a ukazoval se plošně veřejně. Čili účastníci i této hubnoucí relace nejsou reprezentativním vzorkem naší populace, ale jako obvykle specifičtí lidé, kteří zpravidla nic moc nedokázali, mají kamerové a televizní choutky, spornou sebehodnotu a notnou dávku potřebného exhibicionismu k předvádění. Možná si někteří ani nedokázali uvědomit, do čeho lezou a co budou muset podstoupit. A toho využívají televizní štáby, aby nachytali potřebný počet oveček, či v tomto případě spíš pokusných králíků v tlustém lidském těle. A vyrobili pár dalších zbytečných celebrit.
Mnohý divák si nejspíš při pohledu na úspěšně ztracená kila řekne, že ten veškerý televizní kolotoč zafungoval a že takto se tedy má hubnout. Však to vidím na vlastní oči, tak to tak musí přeci být. No, ne vše je tak jednoduché, jak se zdá. A hlavně, způsob zhubnutí prezentovaný touto show je jakoby jste se podívali na špičku nosu. Shodit morbidní váhu během pouhého roku a způsoby, jakými to dělají účastníci Extrémních proměn, je totiž cesta do pekel.
Když to na začátek zjednoduším a shrnu, není zase tak těžké si uvědomit a logikou pochopit, že to, co jsem nabíral mnohdy desítky let, nemohu prostě shodit za jeden rok. Tedy mohu, jak dokazují soutěžící. Ale s následky, které nevyhnutelně přijdou a odborníci se shodují, že u drtivé většiny tímto způsobem kila shazujících lidí. Extrémně přísná dieta místo pozvolné a doživotní změny jídelníčku, extrémní pohybová zátěž místo vyrovnaného a postupně narůstajícího tréninku a psychický tlak a ponižování není pro tělo absolutně nic dobrého a žádný příčetný člověk z oboru by nikomu nic takového nedoporučil.
Nehledě na psychická traumata, která si mnozí účastníci všech reality show odnášejí. Zrovna nedávno vyšla v médiích zpráva, která uvedla, že jeden soutěžící ve Výměně manželek spáchal sebevraždu a soud potvrdil, že za to mohli lidé z daného pořadu. A druhý příklad je můj vlastní kamarád, který po jedné kulinářské reality show čelil vážným psychickým obtížím. Detaily se můžete dočíst v mém dalším článku ZDE. Jistěže netvrdím, že všichni účastníci reality show končí na práškách nebo pod drnem, ale mnoho z nich má k tomu podle mého názoru a pozorování slušně našlápnuto.
Nyní odbočím, ale k praktickému příkladu z praxe, jak má hubnutí, obzvláště z morbidních měr, vypadat. Vezmu to lehce zeširoka. Před asi třiceti lety jsem jako čerstvý gymnazista odjel na výměnný studentský pobyt do Německa. Na starost nás měla i jedna místní učitelka ve věku asi padesát pět let, s perfektní figurou a váhou tak padesát šedesát kilo maximálně. Jeden spolužák, můj kamarád, se do ní „zaláskoval“ a vysekával jí každé ráno komplimenty. Až jednoho dne se k nám posadila a svěřila nám svůj příběh.
Ještě před čtyřicítkou totiž vážila nějakých 180 kilogramů. Měla za sebou nespočet podobných pokusů, jaké nyní podstupují lidé v show TV Nova a vždy to dopadlo podobně. Sice razantně zhubla, ale rozhodila si metabolismus, měla fyzické zdravotní obtíže a psychické problémy a do roka vše nabrala zase pěkně zpátky nebo dokonce ztloustla ještě více. Jednoho zlomového dne se pořádně naštvala, spojila se se skutečnými odborníky mimo televizní kamery a senzacechtivé pokleslé zábavy a pod jejich dohledem začala shazovat. Trvalo jí to sedm let!
A tak to ale bylo naprosto v pořádku a správně. Držela se schválně na váhovém úbytku pouhé maximálně dva kilogramy za měsíc. Jen tak lze totiž zcela minimalizovat až vyrušit tzv. jojo efekt, kterému teď dozajista budou čelit naši televizní „extrémně proměnění“. Jen kdyby je tak znovu televize ukázala za další rok, kolik z nich si váhu udrželo…ale to už asi neuvidíme.
Zpátky k naší „Frau Lehrerin“. Co se týče jídelníčku, byla jí nasazená postupná dieta. Nepředstavujte si ale v tomto případě pod slovem dieta nesprávně něco drastického, omezujícího a nepřirozeného. Slovo dieta má správný význam jako způsob stravování. A paní učitelka se postupně a nenásilně naučila správně se stravovat. A hlavně získala jídelníček a návyky, které nemá problém dodržovat doživotně a bez pocitu odpírání. Zjednodušeně prostě zkrouhla sacharidy a hlavně jednoduché cukry, snížila příjem tuku, kde se zaměřila na konzumaci toho rostlinného a navýšila ovoce, zeleninu, zrna, prostě vlákninu. Dopřávala si ale prakticky vše, co měla ráda. Prostě jen měnila tučné uzeniny za šunku, omezila maso a jedla jen libové, u tučných sýrů, které milovala, snížila porce nebo si našla sýry nízkotučné, které jí taky chutnaly. A tak podobně.
A co se týče pohybu, začínala opět postupně a pozvolna, jako s jídlem. Až po zhruba půl roce, kdy už byla schopná leccos udýchat, najela na plný režim, který u ní spočíval v každodenním plavání v bazénu, hodinka stačila. Plus rychlá chůze, jak a kde to jen šlo. Běh na dlouhou trať se jí vyplatil. Dalších mnoho let, než jsme ji poznali, si váhu bez problémů udržela a pokud ji přeci jen do budoucna potkalo nějaké přibrání, tak jistě ne rychlé a razantní, jako v případě zkratkovitých řešení a následného jojo efektu.
Sedm dlouhých let, řeknete si možná znechuceně. Ale to je prostě dlouhodobá a správná investice s trvalým úspěchem. A vedle si na misku vah položte jeden rok za výše popsaných podmínek a obtíží. A nalomené zdraví, psychika a ztracená kila zase brzy zpět. Tak jakou to má cenu? Jakou cestu byste si vybrali?
Každý jsme nějaký a každý se zabavíme jinak. Když už se tedy bavíte těmito pořady, ok, respekt, vaše věc. Ale zůstaňte jen u bavení. A neberte si z toho příklad, pokud jste sami obézní a hledáte cestu, jak z toho ven. Rychlé cesty vedou zpravidla do pekel.
PS.: Nejjednodušší a nejsnáze ovlivnitelné je vůbec morbidně nepřibrat. Pokud na sobě vidíte nějaká ta kila navíc, řešte to včas a odborně. Čím déle to necháte plavat a čím více naberete, tím větší potíže budete mít kila shodit a dost možná se vám to nikdy nepodaří.
Anketa
Autorská úvaha opřená o vlastní odborné znalosti výživy, praktické zkušenosti lidí z mého okolí a názory odborníků:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/225411058090118/
https://www.youtube.com/watch?v=bPM2FZsKz7E&ab_channel=DVTV
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-zivotni-styl-hubnuti-myty-262246
https://www.nzip.cz/clanek/1499-jak-zdrave-hubnout
