Článek
Musím se přiznat, že jsem nikdy necvičila. Tedy dobrovolně, povinné hodiny tělesné výchovy nepočítám. Udatně jsem odrážela útoky kamarádů, známých a kolegů, kteří mě bombardovali svými dobrými, leč nevyžádanými radami.
Navíc nikdy neopomněli dát k dobru nějaké to zranění. Zápěstí z volejbalu, koleno z fotbalu, kotník z lyží, záda ze squashe, krk z jógy a tříslo z běhu. Mně při gaučingu nic takového nehrozilo.
Nejsem líný člověk, jen se opravdu hodně nerada potím u cvičení a raději si vezmu knížku na čtení nebo nějaké věci na tvoření.
V poslední době jsem ale na sobě začala pozorovat, že pohyb opravdu začínám potřebovat. Ani nevím, jak jsem se přehoupla do věku, kdy už tělo nezůstává hubené samo od sebe, ale bobtná i při pouhé myšlence na pohár se šlehačkou. Když jsem se pak příšerně zadýchala u zavazování tenisek, uznala jsem, že se sebou musím začít něco dělat. Ale co?
Možností by bylo začít navštěvovat fitness centrum, ale tam je spousta zrcadel a vážně nepotřebuji vidět svůj zpocený červený obličej ze tří stran najednou.
Z internetu se v poslední době stala líheň 28denních výzev. Ať už se jedná o hubnutí, zpevnění, vytvarování postavy nebo prostě jen posílení svalů. Je to všude. Neustále se na mě sypou slečny v upnutých legínách a podprsence, které se ladně vlní do rytmu hudby, opírají se o zeď nebo předvádí roztodivné gymnastické cviky. Titulky hlásí, jak jednoduché a zaručeně účinné to je. Jednou jsem tedy takovéto cvičení zkusila. Sotva jsem si sedla na zem, už jsem měla na zádech kocoura a obličej mi oblizoval pes.
Upřímně obdivuji každého, kdo má natolik silnou vůli, aby sám sebe donutil k pravidelnému cvičení doma, kde se z kredence ozývá tichý hlásek sušenky s čokoládou a ovladač od televize sám skáče do ruky. Já takhle silnou vůli nemám, potřebuji se k něčemu jasně zavázat, abych se pak donutila to dodržet.
S tímto mi pomohla jedna úžasná kolegyně, která se mi zmínila o cvičení pro ženy, kam chodí několikrát týdně. Nejprve jsem váhala, ale zástava dechu u obouvání bot mě přiměla zkusit jednu hodinu. Skvělá kolegyně neváhala a vzala mě s sebou na zkušební hodinu.
Byla jsem nervózní tři dny předem a v hlavě si přemítala různé scénáře, jak ta hodina může skončit. Vesměs všechny mé představy končily tím, že omdlím.
Vyklepaná jako ratlík jsem se dostavila na první hodinu do sálu Obecního domu. Moje nervozita ještě stoupla poté, co jsem dostala Overball, podložku a posilovací gumu. Nechápala jsem, jak to všechno stihneme použít, byly jsme tam přeci jen na hodinu.
Pochopila jsem s prvním setem cviků za doprovodu po čertech rychlé hudby. Po dvaceti vteřinách ze mě lilo. Po půl hodině jsem nevěděla, čí jsem. Byla to pro mě šílená změť cviků a pohybů doprovázených snahou alespoň trochu stíhat tempo.
Když jsem viděla, jak se snaží všechny ostatní, nevzdávala jsem se a snažila se dál. V hlavě se mi začaly honit myšlenky o tom, že se asi nedostanu domů, protože mě přestávají poslouchat nohy a patrně nebudu mít dost síly k sešlapávání pedálů v autě. Taky jsem přemýšlela nad tím, zda bych prostě mohla zůstat ležet na podložce až do další hodiny cvičení.
Chvílemi jsem nevěděla, jestli dřív cvičit nebo si otírat pot z čela. Chápu, že to není úplně nejlepší téma, ale když skoro uděláte provaz po uklouznutí na kaluži vlastního potu, přičemž slyšíte jasné prasknutí nitě ze zadní části legín, začíná se z toho stávat docela fajn historka.
Jediné mé štěstí bylo, že paní cvičitelka byla skvělá a příjemně nás hnala celou hodinu od jednoho cviku k druhému. Neměla jsem tak čas uskutečnit dezerci. A nakonec jsem, i přes zcela propocené oblečení a ručník, byla ráda, protože jsem se cítila skvěle. Endorfiny se vyplavily a já se usmívala jako měsíček na hnoji, i když mě bolela každá část těla. Dokonce i ta, o které jsem nevěděla, že může bolet.
Dnes mě čeká další hodina a mám pocit, že nohy mě bolí už předem, ale i tak se těším. Nezírá na mě tisíc zrcadel, nemusím si ošlapávat zeď. Motivují mě výkony ostatních žen a přátelská atmosféra.
Věřím, že každý si nakonec najde svoji cestu, jako ve všem. Pokud tedy přemýšlíte o cvičení, ale bojíte se, jako já, neváhejte a zkuste to. Možná to nevyjde, ale možná najdete partu fajn lidí, a nakonec to bude věc, na kterou se budete těšit.
