Článek
Jednání Moskvy s Brity a Francouzi končí nezdarem
Po flagrantním porušení mnichovské dohody Hitlerem 15. března 1939 se vlády v Londýně a Paříži snažily o vytvoření protiněmecké fronty uzavřením spojenectví s Moskvou. Jednání však postupovala vlažně a nesla se v duchu oboustranné nedůvěry mezi Brity a Sověty. Navíc panovala vysoká neochota Polska, pobaltských států, Rumunska a Finska přijmout jakékoli sovětské záruky. Varšava a Bukurešť nadále kategoricky odmítaly umožnit průchod Rudé armády přes svá území pro případ německého útoku na Francii. Stalin neměl valné mínění v ochotu Západu postavit se aktivně Němcům a navíc ho podezříval z toho, že se snaží Hitlerovu agresi přesměrovat proti němu, což byla do jisté míry pravda. Postupem času si Kreml uvědomil, že západní velmoci mu nemůžou nabídnout více než Hitler.
Podezření Hitlera ve Stalinův židovský původ
Führera vážně znepokojovalo, že možná uzavírá smlouvu s člověkem s židovskými kořeny. Před cestou do Moskvy proto zaúkoloval Ribbentropa, aby byly při jednání pořízeny fotografie vládce Kremlu. Poté detailně studoval Stalinův obličej, především ušní lalůčky, které měly údajně prokázat židovství. To se nakonec nepotvrdilo, tudíž mohl být Hitler klidný. Samotný Stalin z pořízení fotografií žádnou radost neměl, protože se obával negativních reakcí ze světa. Když byl krátce po německém přepadu Sovětského svazu zajat jeho nejstarší syn poručík dělostřelectva Jakov Džugašvili, na popud Hitlera mu byla z úst důstojníka rozvědky položena otázka, zdali Stalinova manželka byla Židovka. Ohromený Jakov odpověděl, že nikoli.
Další zajímavosti:
- Poslední britsko-francouzsko-sovětská jednání proběhla ještě krátce před příletem Ribbentropa do Moskvy. Vojenská delegace složená z britského penzionovaného admirála Reginalda Draxe a francouzského generála Aimé Doumenca dorazila 11. srpna beze spěchu lodí do Leningradu a bez písemných pověřovacích listin nebyla schopna cokoli zaručit. Místo konkrétních kroků měla prodlužovat jednání tak dlouho, jak to jen bude možné, a vyhnout se odpovědi na otázku, zda Polsko souhlasí s průchodem Rudé armády v případě války s Německem. Jednání v Moskvě byla nakonec 21. srpna odročena na neurčito a neměla už být nikdy obnovena.
- Paktu předcházela vzájemná obchodní a úvěrová dohoda podepsaná v Berlíně 19. srpna 1939. Sověti tím měli během sedmi let získat výhodnou půjčku 200 milionů říšských marek na nákup německých továrních zařízení, strojů a lodí. Splácení sovětskými surovinami mělo začít v roce 1946.
- Pakt z 23. srpna způsobil šok nevídaných rozměrů hlavně v Londýně a Paříži. Hitler si v onen den zapsal do deníku: „Světová senzace. To je tedy něco! Patří jim to, teď mají, co chtěli. Ale my také. Teď máme Polsko přesně tam, kde jsme je chtěli mít. Obě velmoci našly společnou řeč a u toho už zůstane děj se co děj. Je to základní kámen, na kterém se dá stavět. A já stavět budu!"
- Sovětská invaze do Polska 17. září 1939 proběhla den poté, co vstoupilo v platnost příměří s Japonskem po bitvách o Chalkhin Gol na Dálném východě. Následně odtud došlo k přesunu 200 tisíc rudoarmějců na západní hranice země.
- Litva, která sousedila s Východním Pruskem, byla původně určena do německé sféry vlivu, avšak druhý tajný protokol, schválený v září 1939, přidělil Litvu Sovětskému svazu. Němci si ponechali jen malé území kolem levého břehu řeky Šešupė, označované jako „Litevský pás“.
- K oficiálnímu odhalení tajného protokolu paktu došlo až po válce během Norimberského procesu, ale spekulovalo se o něm už dříve. O dohodě Němců se Sověty na rozdělení východní Evropy psal již 25. srpna 1939 New York Times. Sovětský svaz kategoricky odmítal existenci tajného protokolu až do prosince 1989, kdy jej zveřejnil a odsoudil Michail Gorbačov.
- Krátce po dobytí Polska se Hitler zeptal velitele XIX. armádního sboru Heinze Guderiana, jak přijali vojáci pakt se Sověty. Generál po válce napsal: „Na to jsem mu mohl odpovědět jen to, že my v armádě jsme si oddechli, když nás koncem srpna zastihla zpráva o uzavření paktu. Získali jsme pocit, že jsme si uvolnili záda, a byli jsme šťastní, že budeme ušetřeni obávané války na dvou frontách, která nás v minulé válce zničila. Hitler se na mě velice udiveně podíval a měl jsem pocit, že ho má odpověď neuspokojila. Neodpověděl však a opustil téma. Teprve mnohem později jsem zjistil, že Hitler choval k sovětskému Rusku velmi hluboké nepřátelství. Patrně čekal, že uslyší o mém úžasu, že se snížil k dohodě se Stalinem.“
- K prvnímu porušení paktu došlo na přelomu června a července 1940 po sovětském vpádu do rumunské severní Bukoviny, čímž Moskva přesáhla dojednanou sféru vlivu. Stalo se tak jen několik týdnů poté, co se zhroutila Francie. Hitler, opojen velkým vítězstvím, příliš nenamítal.
- Od ledna 1940 do června 1941 Německo obdrželo od SSSR 1,5 milionu tun obilí, 100 tisíc tun bavlny, 2 miliony tun ropných produktů, 1,5 milionu tun dřeva, 140 tisíc tun manganu, 20 tisíc tun chromu a značné množství dalších životně důležitých surovin. Druhá strana měla na oplátku obdržet námořní křižník, plány bitevní lodi Bismarck, těžká námořní děla, desítky nejmodernějších letadel Luftwaffe, lokomotivy, generátory, turbíny a další vybavení.
- Když v srpnu 1942 navštívil Moskvu Winston Churchill, Stalin se mu snažil objasnit sovětský postoj ze srpna 1939 následovně: „Nabyli jsme dojmu, že britská a francouzská vláda nejsou pevně rozhodnuty jít do války, kdyby bylo Polsko napadeno, ale doufají, že diplomatické seskupení Británie, Francie a Ruska Hitlera odradí. My jsme si byli jistí, že ne.“
- Joachim von Ribbentrop byl v rámci Norimberského procesu odsouzen k trestu smrti a 16. října 1946 oběšen. Vjačeslav Molotov jej přežil o celých 40 let, když zemřel v roce 1986 ve věku 96 let. Až do konce života odmítal existenci tajného protokolu.
- Ještě v roce 2009 ruský prezident Vladimir Putin označil v dopise pro polský deník Gazeta Wyborcza pakt Molotov-Ribbentrop jako „nemorální“. V roce 2015 už smlouvu označil za triumf Stalinovy diplomacie. Dne 17. září 2021 ruské ministerstvo zahraničí připomnělo 82. výročí sovětské invaze do Polska příspěvkem na Twitteru, který ji popsal jako „osvobozovací kampaň“.
Prameny:
CHURCHILL, Winston, S. Druhá světová válka. I. díl. Blížící se bouře, 1992, Lidové noviny
CROZIER, Brian. Vzestup a pád sovětské říše, 2004, BB/art
GUDERIAN, Heinz. Vzpomínky generála, 2009, JOTA
KEEGAN, John. Adolf Hitler. Deníky, 2013, BVD
ROBERTS, Geoffrey. Stalinovy války. Od světové války ke studené válce (1939-1953), 2008, BB/art
SNYDER, Timothy. Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem, 2013, Paseka
