Článek
Švýcarsko neponechává nic náhodě
Ačkoli si Švýcarsko zakládalo na své neutralitě, události ve střední Evropě z konce 30. let jeho obyvatele značně znepokojovaly. Obavy, že zemi zastihne stejný osud jako Rakousko a Československo, byly zcela na místě. Pokus malé nacistické strany Národní fronta o spojení s Třetí říší ale skončil neúspěšně. Další šok způsobila smlouva o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem z 23. srpna 1939. Švýcaři se rozhodli jednat a hned o pět dní později se sešlo Federální shromáždění, aby zvolilo generála jako jedinečnou hodnost pro případ války nebo národní nouze. Zároveň Spolková rada povolala částečnou mobilizací dalších 80 tisíc vojáků. 30. srpna došlo ke zvolení generála Henriho Guisana, který dostal rozkaz ochránit nezávislost a územní integritu Švýcarska.
Henri Guisan zvolen generálem Švýcarska, 30. srpen 1939
Dne 1. září 1939 začala v Evropě válka německým přepadením Polska. Na to generál Guisan okamžitě reagoval vyhlášením všeobecné mobilizace a povoláním 430 tisíc mužů do zbraně a dalších 200 tisíc k pomocným službám. Zatímco Londýn s Paříží stále vyjednávaly o dalším postupu, švýcarská armáda už byla připravena v obranných pozicích. Jednání západních mocností, které sice válku Německu vyhlásily, ale Varšavě fakticky nijak nepomohly, Bern nepříjemně překvapily. Během pěti týdnů se obrana Polska zhroutila a nastal relativní klid. Švýcarští muži na hranicích znatelně chyběli v průmyslu, a tak byli v listopadu částečně odvoláni zpět. Konfederace začala postupně cítit tlak obou válčících stran na to, aby si vybrala své místo. Na jedné straně bylo Švýcarsko závislé na dodávkách uhlí z Německa, výměnou za odkup zabaveného zlata za švýcarské franky. Na straně druhé mělo Švýcarsko politicky blíže k západním mocnostem, kam dodávalo řadu svých kvalitních produktů včetně oblíbeného 20 mm protiletadlového velkorážního kulometu koncernu Oerlikon.
Bylo zjevné, že pokud mělo Německo zaútočit na Francii obejitím Maginotovy linie, nabízely se pouze dva směry, a to přes země Beneluxu, nebo právě Švýcarsko. Kolem Basileje by se jednalo o krátkou vzdálenost a konfederace by německé tankové kolony těžko mohla sama zastavit. Generál Guisan se proto začátkem roku 1940 tajně vydal do Francie, kde si prohlédl tamní obranná opevnění a s druhou stranou dohodl slib, že v případě německého napadení Švýcarska pošlou Francouzi na pomoc tři své divize. 9. dubna přišly další zlé zprávy, když Wehrmacht vpadl do neutrálního Dánska a Norska.
Německo-švýcarská „letecká válka“
I když se těžiště bojů o Francii nakonec nacházelo daleko na severu, neznamenalo to, že by válka do Švýcarska nedolehla. Opakovaně totiž docházelo k narušení vzdušného prostoru ze strany letounů Luftwaffe. Během šesti týdnů bojů se tak stalo nejméně ve 193 případech. Proti německým strojům startovali švýcarští stíhači a docházelo k občasným srážkám. Od 10. května do 17. června tak Němci ztratili 11 svých letadel, oproti třem domácím. Švýcarské letectvo mj. disponovalo nakoupenými Messerschmitty Bf-109, takže se v souboji několikrát utkaly německé stroje, z čehož byl údajně Hitler vzteky bez sebe. Když došlo 4. června k sestřelu německého Bf-110, rozzuřený Hermann Göring nařídil jako odvetu vniknutí 32 těchto letadel nad švýcarské území.
Švýcarský Messerschmitt Bf-109
Pod narůstajícím tlakem Berlína nakonec švýcarské letouny přestaly útočit na německé a v pohotovosti zůstaly pouze obsluhy protileteckých děl. Vztahy s Německem se dále přiostřily, když se Němci dozvěděli o tajné dohodě Švýcarů s Francouzi ze začátku roku. Navíc držel Bern v zajetí osmnáct německých pilotů. Berlín pohrozil zastavením uhelných dodávek do země a ještě tentýž den putovali letci domů. Později nechal Göring za trest vyslat do Švýcarska sabotéry, aby zničili tamní vybraná letiště, ale byli zajati dříve, než se zhostili svých úkolů.
Pevnost Švýcarsko a německo-italské plány na její dobytí
V červnu 1940 vstoupili do války na straně Němců Italové, a kromě krátké hranice s vichistickou Francií se tak Švýcarsko ocitlo v téměř úplném obklíčení. Zemi zachvátila velká nervozita a skepse. K uklidnění napříč armádou došlo po setkání generála Guisana s důstojnickým sborem 25. července v Rütli. Velitel ve slavné řeči nařídil svým mužům, aby bojovali do posledního dechu. Zároveň Guisan představil novou strategii odporu, tzv. Národní pevnost. Plán znamenal postavit novou linii opevnění v nejhornatější části země a rozmístit zde 80 % armády. V případě napadení by se obyvatelstvo z průmyslových oblastí na severu stáhlo do této pevnosti, v níž by je jejich vojáci bránili. Tento krok by se dal charakterizovat heslem „Raději zkracovat, než se nechat zotročit.“ Brzy nato Guisan ve svém projevu národu pronesl: „Někteří se ptají, zda se dokážeme ubránit. Pokládat si takovou otázku není hodno Švýcara ani vojáka. Ten, kdo si ji klade, si neuvědomuje naši sílu a kvalitu naší výzbroje. Nebere v potaz přírodní hodnotu naší vlasti, jedinečné možnosti odporu, které nám skýtá naše země, tak bohatá na překážky, na úkryty a na hory.“
Trojice švýcarských vojáků při průzkumu horského terénu
Německých plánů k napadení a obsazení Švýcarska vzniklo v letech 1940-1941 hned několik, ale k finální realizaci měly poměrně daleko. U operace „Tannenbaum“ se počítalo s podpůrným italským útokem na jižní průsmyky a následné společné okupaci země. Plány „Zimmermann“ a „Wartengau“ už měly být čistě německou záležitostí. Útok z více směrů s daleko větším počtem moderních zbraní a vzdušnou nadvládou představoval pro Němce nespornou výhodu. Švýcaři se naopak mohli opřít o výhodný terén s množstvím přírodních překážek a obranných postavení a vysokou morálkou jejich vojáků. S určitými návrhy na ofenzivu proti Švýcarsku přišli samostatně i Italové. Je zajímavé, že Němci s Italy si uvědomovali skutečnost, že na území Švýcarska se nachází na 50 tisíc internovaných Francouzů a Poláků, kteří do země ustoupili v červnu 1940 i s výzbrojí. Švýcaři sami chtěli tyto muže odsunout ze země, protože by tím uvolnili jeden a půl divize, která byla vázaná jejich ostrahou. Existovala však i varianta, že by se tito muži sami zapojili do boje na straně Švýcarů v síle minimálně jedné divize.
Němci a Italové nakonec nezaútočili na Švýcarsko z mnoha důvodů. Obě země byly postupem času vázány na jiných bojištích a na toto angažmá jim nezbývalo dostatek sil. To platilo zejména po útoku na Sovětský svaz. Vedle toho panovaly obavy z draze vykoupeného vítězství. Švýcarsko pro Třetí říší rovněž představovalo vhodné místo, kde se zbavit zlatých rezerv ukořistěných z okupovaných zemí. Generál Henri Guisan opustil svůj post 20. srpna 1945 a dodnes je ve Švýcarsku považován za národního hrdinu.
Prameny:
FAGGIONI, Gabriele. Tajné operace Wehrmachtu. Útočné plány z let 1935-1945
KREIS, Georg, MEYER, Werner. Dějiny Švýcarska
TV dokument Švýcarsko a 2. sv. válka: Skutečně případ neutrality? (Francie, 2020)
