Článek
Za měřením inteligence souzených nacistických vůdců stál kapitán americké armády Gustave M. Gilbert, který během soudního procesu zastával funkci vězeňského psychologa. Bedlivým sledováním chovaní a častými rozhovory se snažil odhalit všechny jejich zrůdné vlastnosti. K provedení samotných měření došlo ještě před 20. listopadem 1945, kdy byla zahájena soudní jednání. Gilbert za přispění psychiatra podplukovníka Douglase Kelleyho použil německou verzi americké metody Wechsler-Bellevue pro dospělé, která se lišila ve slovní zásobě a všeobecných vědomostech. První část se skládala z verbální části, která zahrnovala zapamatování číslic dopředu a zpět, řešení jednoduchých početních příkladů, obecné vědomosti a zodpovězení toho, čím jsou si dvě věci podobné. Následovala performační (názorová) část, jenž obsahovala převedení čísel na symboly, seřazení obrázků, aby dávaly smysl příběhu, sestavování obrazců z kostek podle předlohy a doplnění toho, co schází na konkrétních obrázcích.
Hodnoty inteligenčního kvocientu se považují za nadprůměrné při čísle vyšším než 110. Výsledku 110 až 129 dosahuje asi 20 % populace. Vysokého nadprůměru 130 až 139 disponují asi 3 % lidí. Hodnoty nad 140 už psychologové označují jako genialitu. Výsledky mezi souzenými nacisty byly naměřené následovně:
- Hjalmar Schacht - 143
- Arthur Seyss-Inquart - 141
- Hermann Göring - 138
- Karl Dönitz - 138
- Franz von Papen - 134
- Erich Raeder - 134
- Hans Frank - 130
- Hans Fritzsche - 130
- Baldur von Schirach - 130
- Joachim von Ribbentrop - 129
- Wilhelm Keitel - 129
- Albert Speer - 128
- Alfred Jodl - 127
- Alfred Rosenberg - 127
- Konstantin von Neurath - 125
- Walther Funk - 124
- Wilhelm Frick - 124
- Rudolf Hess - 120
- Fritz Sauckel - 118
- Ernst Kaltenbrunner - 113
- Julius Streicher - 106
Jelikož aplikovaná metoda počítala se snižováním průměrné inteligence se zvyšujícím se věkem, u části obžalovaných byly hodnoty upraveny koeficientem. U starších 60 let (Papen, Raeder, Neurath, Schacht, Streicher, Keitel a Frick) se tak připočítalo 15-20 bodů. V případě Rudolfa Hesse je hodnota IQ pouze odhadovaná, protože se nenalézal v ideálním psychickém rozpoložení a panovaly i obavy, že předstírá duševní poruchu. Robert Ley mezi měřenými osobami nefiguruje, protože 25. října 1945 spáchal ve své cele sebevraždu. Výsledky byly dány k dispozici zajatým Němcům, kteří se jimi poté navzájem konfrontovali. Franz von Papen celé měření popsal jako nejpříjemnější okamžik svého zajetí.
Z výsledků psychologických testů vyplývá, že kromě Juliuse Streichera disponovali souzení nadprůměrným IQ. Za jejich vypracováním stála otázka legislativy, posouzení způsobilosti účastnit se soudního procesu, ale i obyčejná zvědavost. Hodnoty předčily očekávání řady těch, co lavici obžalovaných vnímali jen jako spolek Hitlerových loutek. Jak Gilbert napsal, úspěšní lidé v politice, průmyslu, vojenství, ale i na poli zločinu, mají zpravidla vysokou inteligenci. Ta však nemá nic společného s charakterem nebo morálkou. Ve spojitosti s extrémními důsledky nacismu musí být proto posuzováno i působení společenského a historického dění na konkrétní osobnosti.
Prameny:
GILBERT, Gustave M. Norimberský denik
HEYDECKER, Joe J., LEEB, Johannes. Norimberský proces
