Odvolaný děkan Ševčík vynechá nadcházející volby

Miroslava Ševčíka odvolal rektor Vysoké školy ekonomické z funkce děkana Národohospodářské fakulty na konci minulého roku. Bylo tedy třeba vypsat volby nové. Po průtazích je akademický senát fakulty vypsal až po třech měsících. Minulý týden skončilo předkládání návrhů kandidátů. Objevili se dva - Zdeněk Chytil a Pavel Řežábek. Miroslav Ševčík na soupisce chybí.

Tato dvě jména jsou dobrou zprávou pro ty, podle nichž Miroslav Ševčík vedl fakultu dobře, a špatnou zprávou pro ostatní. Oba dva jsou totiž jeho dlouholetými blízkými spolupracovníky. Pavel Řežábek je dlouholetým členem vědecké rady fakulty. Zdeněk Chytil dokonce fakultu vedl jako děkan v letech 2018-22 poté, co Miroslav Ševčík již nemohl potřetí kandidovat. Byl ve funkci netypicky jen jedno období, díky čemuž se mohl Miroslav Ševčík po čtyřech letech vrátit do funkce. S jejich působením jsou tak spjaty nejen úspěchy fakulty, ale i její problémy (viz článek Odvolaný děkan Miroslav Ševčík má další problém).

Blízkost spolupráce může souviset s největší akademickou kauzou Miroslava Ševčíka, která se odehrávala před deseti lety. Oba současní děkanští kandidáti tehdy Miroslava Ševčíka podpořili. O co šlo?

Miroslav Ševčík byl děkanem poprvé. Manažersky se mu nedařilo. Fakultě začaly klesat počty zájemců o bakalářské studium a několik let po sobě šlo o nejhorší pokles na celé škole. Fakultu začali opouštět kvalitní vyučující. Akreditační komise navrhla fakultě omezit akreditace.

Hlavní potíží ale bylo chování Miroslava Ševčíka na akademické půdě, kvůli kterému čelil návrhům na rezignaci, případně odvolání rektorem. Namátkou šlo například o tato obvinění:

Studenti fakulty nosili protestní placky (viz fotografii na začátku článku). Akademický senát VŠE přijímal výzvy proti jeho chování. Tehdejší rektor Hindls ani pozdější rektorka Machková ale odvolání děkana nenavrhli.

Srovnání této staré kauzy s kauzou nedávnou vytváří paradoxy. Porušování zákona a etiky na akademické půdě nebylo vnímáno jako dostatečný důvod k odvolání děkana, ačkoli šlo přímo o jádro práce akademického funkcionáře. O deset let později bylo důvodem k odvolání veřejné vystupování, jež má vztah k náplni práce volnější.

Podobným paradoxem je volání po svobodě slova. Část veřejnosti dnes vnímá Miroslava Ševčíka jako bojovníka za svobodu slova a domnívá se, že čelí útlaku. Před deseti lety to byl přitom on, kdo byl kritizován za pošlapávání svobody slova a za útlak studentů a pedagogů.

Do této řady paradoxů pak dobře zapadají i blížící se volby. Děkana fakulty volí akademický senát fakulty. Ten je také volen (učiteli a studenty). Ale volby do senátu se letos konají až dva dny po volbě děkana. To znamená, že nového děkana bude volit starý senát, jehož složení odpovídá situaci před čtyřmi lety a který vždy bezvýhradně podporoval Miroslava Ševčíka.

Autor pracuje na Anglo-American University.