Článek
Vtip z oné doby – Američan v Praze se ptá. Na co je ta fronta? Odpověď. Na banány. Zakroutil hlavou a řekl. To bych si je raději koupil.
Bydlení pro všechny
Bydlel jsem s manželkou a třemi dětmi v 1+1. Byt jsem dostal, až když jsem šel dělat práci, kterou jsem dělat nechtěl, protože byla zdraví škodlivá. Kdyby nebyla revoluce, byl bych dnes mrtvý. Moji kolegové umírali v 65 letech. Dělal jsem v ČKD a pracovní podmínky byly vražedné. Svářeči dýchali křemík ze strusky, ale silikóza nebyla u nich nemoc z povolání. Dýchali jsme kysličníky těžkých kovů. Kolega odešel do důchodu a za dva roky jsme dostali parte. Praskly mu plíce a udusil se. Mé děti mají kde bydlet. Je to drahé, ale vydělají si na bydlení a nemusí si kvůli tomu ničit zdraví. Nevím o žádné rodině, která by bydlela s rodiči v malém bytě. Tenkrát to bylo v Praze a ve velkých městech běžné. S byty se kšeftovalo. Do osobního vlastnictví se byty neprodávaly, ale bylo možné si koupit na černo dekret na byt. Když je něčeho dostatek nemůže existovat černý trh. S byty se kšeftovalo, protože jich byl nedostatek.
Měli jsme vše, co jsme potřebovali
Citace – černý trh se utváří pod vlivem, nařízení a zákazů. Socialistické řízené hospodářství. Ano, měli jsme, co jsme potřebovali. Ale nechodili jsme nakupovat, ale shánět. To, co lidé nepotřebovali, toho bylo dost. To, co chtěli, bylo nedostatkové a museli jsme to shánět, nakupovat na černém trhu, nebo v Tuzexu. Neříkalo se, „koupil jsem si“. Říkalo se, „sehnal jsem“. Nakupovali jsme Bony od veksláků, abychom si mohli v tuzexu koupit to, co je dnes běžně k dostání. Takto nakoupené zboží bylo předražené, a tudíž bylo dražší než zboží, které je dnes běžně k dostání. Na telefon jsem v novém bytě čekal 5 let. Na dovolenou jsme mohli do Maďarska, Polska a NDR. Do Jugoslávie byla nutná výjezdní doložka a tu nedostal každý a na západ bylo nutné získat devizový příslib. Koruna nebyla směnitelná a s penězi, které jsme si mohli vyměnit, bychom na západě umřeli hlady. Museli jsme nakoupit valuty na černo a riskovat, že je neprovezeme. Když jsem se poprvé dostal na západ s divadelním zájezdem, nemohl jsem uvěřit tomu, jaký je rozdíl v životní úrovni u nás a tam. I v chudém Portugalsku se měli lidé lépe než my. Na auta byl pořadník a čekalo se na něj i několik let. Já na něj neměl. Cestovali jsme vlakem, protože lidé auta většinou neměli. Vlaky byly o víkendu nabité tak, že jsme stáli v uličce i na záchodě. Jak to, že jsou dnes sídliště plná aut, a to zde nebydlí bohatí lidé? Byl jsem na dovolené na Menorce, s cestovkou 50+. Je to cestovka pro seniory. Bylo nás plné letadlo.
Nebyla nezaměstnanost, bezdomovci, drogy
Nezaměstnanost nebyla, protože každý musel mít razítko v občance, že má práci. Pracovat se nemuselo, stačilo, že jsme byli zaměstnaní. Měli jsme povinnost pracovat a říkalo se tomu právo na práci. Ale právo není povinnost. Stejné to bylo s právem volit. Slovo volba znamená, že se mohu rozhodovat mezi více možnostmi, ale tenkrát byla jednotná volební kandidátka. Nebylo z čeho volit a pokud někdo odmítl volit, měl problémy. Takto si často soudruzi pletli pojmy. Právo bylo povinnost a volba nebyla z čeho. Opravdová nezaměstnanost je, když vystudovaný člověk, aby se uživil, musí dělat manuální práci. I za komunistů dělali manuální práci lidé, kteří měli vysokoškolské vzdělání. Stát jim totiž určil, co smí a nesmí dělat, a tak tito lidé pracovali často jako topiči v kotelně. Herci, zpěváci, spisovatelé měli zakázáno vykonávat povolání, které by je jinak dobře živilo a oni museli dělat podřadné práce, protože na to, aby se živili rukama neměli kvalifikaci. V 70.letech museli lidé, kteří byli něčím výjimeční, projít tak zvanými prověrkami. To znamenalo, že museli souhlasit s tím, s čím nesouhlasili, jinak by nemohli dělat to, co uměli a museli by dělat to, co neuměli. Dnes jsou lidé na pracáku a za ně musí dělat Ukrajinci a lidé z jiných státu, protože ti se doma opravdu mají špatně. Jsou mezi nimi i vysokoškoláci. Tomu se dnes říká nezaměstnanost. Manuální práce je dost, ale makat rukama se dnes nikomu nechce. Řemeslo dnes již nemá zlaté dno. Já byl 5 x nezaměstnaný, udělal jsem si rekvalifikaci a dostal jsem dobře placenou práci. Stát, kde manuální práce dělají přistěhovalci, protože lidé v tomto státě dělat manuálně nechtějí, má vysokou životní úroveň. Je tomu tak všude na světe a dnes již i u nás. Bezdomovci nebyli na ulici, ale v kriminále. Drogy a narkomani byli. Čeští narkomani se naučili vařit pervitin z běžně dostupných léků, které obsahují efedrin. Inu, zlaté české ruce.
Bezplatné školství a školy
Školství a zdravotnictví nikdy nebyly zadarmo, to je iluze, a komunistická lež, které lidé dodnes věří. Stát žádné peníze nevydělává. Aby nám mohl něco dát, musí nám to nejdřív vzít. Tomu se říká daně. Nic nebylo zadarmo. Jen hlupáci tomu do dnes věří. Komunisti, aby mohli rozdávat, bohatým brali a chudým dávali. Ale v první řadě dávali sami sobě. Neptali se, proč jsou ti bohatí bohatí a ti chudí chudí. Vyvolali v chudých závist a ti pak volili komunisty. Takto se dostali k moci. Chudí, ale neumí hospodařit. Proto jsou chudí. Být bohatý znamená se umět o své bohatství postarat. Pokud to bohatý neumí, o své bohatství přijde. V tom je spravedlnost. Ve státě, kde jsou lidé hodně bohatí, jsou lidé méně chudí, něž jinde. Chudoba v Americe je jiná než jinde. Chtěl bych se mít tady tak, jak se mají chudí tam. Je to proto, že v Americe je hodně hodně bohatých lidí, a tudíž je bohatý i stát. Díky tomu, že komunisti vše bohatým vzali, zchudli jsme všichni. Komunisti tvrdili, že nejdůležitější jsou pracující. Ale to je blbost, které věří jen hloupí lidé dones. Něco vyrobit, nebo udělat, se naučí většina lidí. Ale vymyslet co vyrobit a jak to prodat s co největším ziskem, pracující neumí. Proto se živí prací a ne podnikáním. Chudí stále závidí bohatým, ale nevědí, že čím budou bohatí bohatší, budou oni méně chudí. Chudí chtějí, aby stát rozdával, ale nevědí, že aby stát mohl rozdávat, musí to někomu vzít a chudým není co vzít.
Za léky na předpis se neplatilo, ale některé léky vůbec nebyly, a pašovaly se a prodávaly na černém trhu hodně předražené. Třeba inzulín. Byl nedostatkový, a tak se sním kšeftovalo. Pokud dnes nejsou některé léky k dostání, mohu si je objednat v zahraničí. Tenkrát se pašovaly a byly předražené. Dnes si můžeme vybrat školu státní, nebo si zaplatit školu soukromou. Skoro všichni mají dnes auto. Bohatí mají auta drahá a chudí levná, ale mají ho skoro všichni. Aaaa… o tom to je.
Vyráběli jsme si vše sami a kvalitně
Naprostý nesmysl. RVHP byla organizace, která rozhodovala o tom, kdo co smí vyrábět. Co jsme vyrábět nesměli, museli jsme nakupovat ve státech RVHP, kde to vyrábět směli, i když to bylo nekvalitní. Museli jsme dovážet zboží, o které nikdo nestál. Příklad kolo Ukrajina. Nikdo ho nechtěl, ale prodávalo se tu. Naše Favority šly na vývoz a byly nedostatkové. Vše, co jsme vyráběli kvalitní, bylo na vývoz a zde to bylo nedostatkové. V Tuzexu se prodávalo i některé naše vývozní zboží. V ČKD lokomotivka jsme vyráběli lokomotivy pro Sovětský svaz. Po revoluci je nikdo nechtěl, a tak ČKD zkrachovalo. Dnes je tam O2 aréna. Kdyby naše výrobky byly kvalitní, byly by prodejné a z našeho průmyslu by se nestala montovna. Za první republiky byl náš průmysl konkurenceschopný a byli jsme na tom lépe než většina států na západě. Pak přišlo znárodnění a přestala být konkurence. Stát je špatný podnikatel. Náš průmysl byl znehodnocen státním plánováním. Chyběla inovace. Naplánovalo se to, co nikdo nepotřeboval a chybělo to, co bylo potřeba. Doporučuji zhlédnout seriál Inženýrská odysea. Tam je dobře vidět, jak náš průmysl zaostával za výrobou na západě, kterou neřídil stát.
O svobodě
Žili jsme v režimu, který deklaroval diktaturu proletariátu, třídní nenávist a podle toho se choval k lidem. Zvířata v zoologické zahradě se také nemají špatně, ale ti, co vedou ZOO, rozhodují o všem, co smí a nesmí. Rozhodují o kvalitě jejich života, a tak jsme žili my. Byli jsme jako zvířata v ZOO, měli jsme co jíst, měli jsme kde bydlet, ale o tom, co budeme jist a jak budeme bydlet, rozhodovali o nás bez nás. Na dobré časy vzpomínají jen ti, kterým nevadilo žít v ZOO. Nemuseli se rozhodovat, někdo rozhodl za ně a jim stačilo poslechnout. Na hranicích byly ostnaté dráty nabité elektrickým proudem a minové pole. Ne proti těm, kdo chtěli ze západu přijít k nám, ti mohli přejít hranici volně a byli vítáni. Měli valuty. Ostnaté dráty byly proti těm, kdo tu žít nechtěli. Jiřina Štěpničková se pokusila odejít se 4letým synem. Dostala za to 15 let. Po 10 letech dostala milost za to, že nechtěla žít v ZOO. Lidé stále věří tomu, co se tenkrát psalo v Rudém právu, jak se zde máme dobře a jak se ti na západě mají špatně. Říkali jsme, televize lže, jak když Rudé právo tiskne.
Ekologie
Byl pojem, který komunistům nic neříkal. Vzduch, řeky, lesy, vše bezohledně ničili a bylo jim jedno, v čem lidé žijí. To že všude hlásali, jak se máme dobře, byly jen lži, kterým někteří lidé do dnes věří. 100 x opakovaná lež, se pro některé lidi stává pravdou
Jak to, že všude na západě je dnes vyšší životní úroveň než ve všech státech, kde vládli komunisti. Žádám ty, kdo budou kritizovat tento článek, aby mi odpověděli na tuto otázku. Nezajímá mne tvrzení, zajímá mě, co na toto odpovíte.
