Článek
Ves Lestkov necháváme za svými zády, brzy i dost hluboko pod sebou. Na necelém kilometru jsme si totiž usmysleli „povyskočit“ z nadmořské výšky 399 metrů do pozice, již od mořské hladiny dělí 548 metrů. Důvod je jasný: hrad Egerberk.
Vstup do hradu, jehož jméno bylo odvozeno od německého názvu řeky Ohře, působí až nečekaně monumentálně. Kamenné pozůstatky paláců, půlválcové věže, hradeb hradního jádra a části opevnění druhého nádvoří naznačují, že gotická stavba byla ve své původní podobě opravdu rozsáhlá. Vrcholové partie jednoho z nápadných kopců v relativní blízkosti řeky využila beze zbytku.
U vstupu do hradu
Jak na rozhledně
Celkový dojem umocňuje skvělý výhled severním směrem. Hradba Krušných hor, hluboko pod námi město Klášterec nad Ohří, na dohled zalesněný kužel se zbytky Šumburku. Dalšího středověkého hradu. Nachází se z našeho pohledu za řekou, takže trůní na sousedním území krušnohorském.
Přesto v případě Šumburku se jedná o objekt, který měl vlivem dějinných událostí s Egerberkem v jistý čas velice vyhrocený kontakt. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Osudový spor
Hrad Egerberk vyrostl někdy na přelomu 13. a 14. století, přesnější datace není známá. Po pánech z Egerberku se v jeho držení vystřídaly další rody: mj. Thunové či Lobkovicové.
Někteří majitelé nejsou známí, zato se ví, že v roce 1422 jimi byli Ota a Wend z Illburka. S nimi hrad spoluvlastnil jejich strýc Půta z Illburka. V roce 1430 jim hrad coby královské léno potvrdil král Zikmund… A o pět let později se začal psát drsný příběh osudově se týkající Wenda.
Egerberk
Egerberk
Odstartovaly ho majetkové spory s Vilémem ze Šumburka – nový Wendův „soused“, který právě v roce 1435 dokončil stavbu svého hradu Šumburk, byl Wendovým věřitelem. Uvádí se, že Vilém vedl mnoho sporů, ale ten s pánem z Egerberku byl jednoznačně největší. Po krátkém příměří, které mezi oběma stranami dojednali kadaňští měšťané, Vilém udeřil naplno.
„Netrpělivý Vilém nechal Wenda vylákat z jeho pevnosti pod záminkou nákupu dobytka v blízkém Lestkově,“ popisují finále příběhu autoři publikace Hrady bez ohrady.
Vilém bleskově Wendův hrad obsadil. Protivník se pochopitelně pokusil získat Egenberk zpět, ale neuspěl. Navíc se zranil, načež padl do Vilémových rukou. „Nový hradní pán situaci rychle vyřešil – Wenda nechal umučit v hladomorně.“
Hrad v plné formě setrval někdy do přelomu 16. a 17. století. Po plejádě dalších majitelů byl v držení Anny z Fictumu, která Egerberk odkázala svým synovcům (zemřela roku 1587). Jeden z dědiců objekt prodal Linhartu Štampachovi ze Štampachu, zmíněný rod ale hrad nevyužíval (ostatně už za Bohuslava Felixe Hasištejnského z Lobkovic, manžela Anny z Fictumu, žil na hradě jen kastelán) a Egerberk začal chátrat.
Černý vrch
Z hradní zříceniny se vydáváme na další cestu doupovskými lesy – tentokrát západním směrem. Cílem je další, opět více než skvělá přírodní vyhlídka.
Propracováváme se do vrcholových partií Černého vrchu. Nikoliv těch nejvyšších (678 m n. m.), ale na o něco západněji orientované pokračování zmíněného kopce. Na mapách je zaznamenáno jako Paraglidingové startoviště Černý vrch (623 m n. m.).
Odtud se do hlubin za příhodných podmínek vrhají paraglidisté.
Na vyhlídkovém místě Černého vrchu
Cesty tam míří neznačené, ale s pomocí Map.com vcelku snadno odhalitelné. Kolem nás dýchá listnatý les, všude ticho, skoro by se dalo říct, že až neočekávané ticho, hlas civilizace sem nedoléhá…
„Startovací rošt“ paraglidistů je zároveň vskutku mimořádnou přírodní rozhlednou. Půlkruhový výhled je perfektní, ničím nerušený.
Opět se před námi na obzoru táhne krušnohorský val, velice čitelná je jeho nejvyšší hora Klínovec (1244 m n. m.), dobře patrný je vzpomínaný Šumburk, ale třeba i více vzdálený Mědník s kaplí nad Měděncem… A pod námi pochopitelně táhlé údolí Ohře.
A podobně jako z Egenberku se zdá být takřka jak na dlani město Klášterec nad Ohří. Další výborný turistický cíl na pomezí hor Krušných a Doupovských.
Ale o něm až někdy příště.
Zdroje:
Petr David, Vladimír Soukup: Hrady bez ohrady; S & D (Soukup & David), 2021
