Malá výprava na velkou kamennou Kočku nad Litoměřicemi

Litoměřice, město na soutoku řek Labe a Ohře, a jeho okolí jsou velice vděčnou turistickou lokalitou. Samo město disponuje nejedním architektonickým skvostem – více jsme se jim věnovali v článku publikovaném minulý měsíc:

Katedrála na pahorku, vyhlídka ve tvaru kalicha, hrad plný vína. A to ještě v Litoměřicích není vše

Tentokrát – na prahu jara – se do hlavní role nominovaly zejména některé z přírodních krás, shodou okolností zároveň místa s dalekými výhledy v blízkosti města. V tomto směru je zde známý především západně od Litoměřic orientovaný vrch Radobýl (399 m n. m.), ovšem ten se dnes ke slovu nedostane. Vydali jsme se na sever.

Sady a červený kostel

Z vlakové stanice Litoměřice-město rychle postupujeme Daliborovou ulicí, takže poměrně brzy se ocitáme v Jiráskových sadech. Čili v nejrozlehlejším parku na území města, zaujímá plochu více než šestihektarovou. K jeho výbavě patří mj. dětské dopravní hřiště sloužící školám i veřejnosti a řada originálních prvků.

Na jižním okraji parku se nad stromy tyčí už zdálky nepřehlédnutelná věž novogotického baptistického kostela. Říká se mu také Červený kostel – přezdívku inspirovalo režné cihelné zdivo. Kostel byl dokončený v roce 1902, po rozpadu Rakouska-Uherska patřil Německé evangelické církvi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ta byla po druhé světové válce zrušena, kostel poté krátce užívala Českobratrská církev evangelická, později jej získala do vlastnictví Církev československá.

„Kostel chátral, a dokonce sloužil jako skladiště při výstavbě nedalekého sídliště Kocanda. V období politického uvolnění tzv. pražského jara převzal zchátralý kostel sbor Bratrské jednoty baptistů, který jej začal po opravě užívat od roku 1970. Od roku 1973 jsou baptistický sbor a husitská náboženská obec spoluvlastníky objektu,“ uvádí text na Wikipedii.

Do této chvíle jsme se drželi zeleně značené turistické stezky – ta se v místech, kde ulice Osvobození plynule přechází v ulici Sokolovskou, mění na modrou.

Výstup na Mostnou horu

Míříme-li k čedičové Kočce, musíme překonat Mostnou horu. Vede nás k ní táhlá, jak podle pravítka narýsovaná alej. Stoupáme výš a výš, až jsme u rozhledny zvané Mostka. Její počátek se váže k roku 1910, kdy tu byla postavena výletní restaurace s rozhlednou.

Stojí v nadmořské výšce 266 metrů, jméno dostala podle zalesněného vrchu, jehož poražené stromy v roce 1452 posloužily při stavbě prvního litoměřického mostu přes Labe. Vyhlídková plošina se nachází 16 metrů nad zemí, je z ní vidět nejen na město pod kopcem, ale i na část Českého středohoří a Polabí. Zájemce přijímá o sobotách a nedělích od 13 do 17 hodin.

Dříve než kopec, jehož vrcholová kóta je o dalších 13 metrů výš než stanoviště rozhledny, opustíme, ještě se zmiňme, že od roku 2024 probíhá revitalizace jeho lesoparku. Konkrétně jde o obnovu zelených ploch a zlepšení jejich funkčního stavu. Zásah je naplánován do května 2029.

Pohled ve směru na Litoměřice poskytuje i o něco níže položená, od rozhledny přibližně sto metrů vzdálená Vyhlídka Karla Pouchy. V nadmořské výšce 250 metrů byla otevřena v červnu 2021 – Klub českých turistů v Litoměřicích ji pojmenoval po dlouholetém členovi a předsedovi klubu.

Nedaleko vyhlídky se nejeden z návštěvníků lokality zastaví u pomníku Karla Hynka Máchy. Básníkova bronzová socha, jejímž autorem je Josef Václav Myslbek, tu stojí od 21. listopadu 2010. Pokud příchozího napadne, že stejná se už mnohem déle (od 16. června 1912) nachází pod pražským Petřínem, trefí se přesně. Původně měla stát právě zde, pod Mostnou horou v Litoměřicích, ale nakonec se prý natolik zalíbila Pražanům, až se vydala k nim… Původní místo tak sochařské dílo obsadilo až o téměř sto let později.

Kočka? Sovice?

Náš výpad na sever pokračuje. Nejprve sestupem z Mostné hory. Držíme se modré značky a do dálky se vinoucí světlé stuhy cesty, která jen velice těsně míjí pro nás cílovou Kočku (272 m n. m.). Výrazný čedičový suk vidíme už zdálky, za ním se na horizontu tyčí další o dost vyšší vrchy – další potenciální turistické cíle. Ale to třeba až někdy příště.

Čedičová skála Kočka „je nazývaná také jako Sovice; připomíná totiž ležící kočku či sovu“, píše se na Mapách.com.

Obcházíme útvar, z něhož byl v minulosti těžen čedič na štěrk, prohlížíme si jej zdálky i zblízka a shodujeme se, že o kočce se dá určitě uvažovat – sovici ale nejsme v postupně se měnících siluetách objevit… Nic na tom nemůže změnit ani fakt, že se v minulosti oba tyto názvy (Kočka, Sovice) pravidelně střídaly na tuzemských mapách.

K názvům malý dovětek: návrší má ještě dva další alternativní – Sovický vrch či Kočičí hrad.

Travnatým vrchem stoupáme vzhůru, k okázalému skalisku, odkud je další z vynikajících výhledů – nejen na samo město vzdálené zhruba půldruhého kilometru či ještě o něco bližší Žitenice. Dojmy z této lokality jsou v příznivém počasí vysloveně povznášející. Více než na květnatá slova se ale spolehněme na „řeč“ fotografickou…

K malé kolekci snímků po návratu do Litoměřic připojujeme ještě několik záběrů z historického centra. Oproti zamračenému a mírně deštivému únorovému dni zobrazují stejné, a přece téměř úplně jiné město.

Zdroje:

Informační tabule na trase

Mapy.com

https://cs.wikipedia.org/wiki/Červený_kostel_(Litoměřice)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mostka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kočka_(České_středohoří)