Článek
Nemíním se v tuto chvíli ani náhodou tvářit jako objevitel či autor pronikavě originální myšlenky. V uplynulých letech jsem již vícekrát četl v různých médiích poznámky, že pes by si zasloužil povýšení do státního znaku a že je zarážející, že nikdo tímto způsobem našeho věrného druha dosud ještě nevyznamenal.
Poznámky tohoto typu se sice na cestu k veřejnému mínění tu a tam vydávají, to je pravda, ale výsledek? Nulový! Pes je stále udržován kdesi v pozadí. Uvádí se, že maximálně v heraldice na úrovni měst. Přičemž považte – odborníci vypočetli, že v těsném společenství s člověkem tento věrný, chytrý a vytrvalý živočich koexistuje nějakých třináct až čtrnáct tisíc let.
Evropský dluh
Nebudu se rozmachovat celoplanetárně, svou pozornost zaměřím na naše okolí – nikoliv lokální, ale kontinentální. Je neotřesitelnou pravdou, že v reálném životě mají psi v porovnání se lvy na Starém kontinentu až drtivou převahu. Takže nejen morálně volní vlastnosti, ale už jen samo kvantum výskytu by svědčilo přístupu, který psy bude favorizovat.
Ale kdepak. I v místech, kde je klima ještě drsnější než v samém srdci kontinentu, i tam se přízni těší zejména lvi, ačkoliv ti tam nikdy nežili (ostatně podobně jako u nás). Při porovnání s psí armádou je jejich počet coby zavlečenců do zoologických zahrad a podobných azylů naprosto marginální.
S orlem, dalším symbolicky oblíbeným zvířátkem, situace již není existenčně tak ostře vyhraněná, ale i tito ptáci by mohli – už jen ze slušnosti – nějaké to místečko ve státních znacích svým psím kolegům přepustit.
Pohleďme na problematiku takřka globálně: Evropa je bezesporu nejpokrokovější kontinent v celé Sluneční soustavě, který neváhá permanentně přicházet s novými a novými vylepšeními reálného života – a dobrotivě trvat na jejich uvědomělé akceptaci. To je rovněž svatá pravda. Přesto na psy dál zatvrzele zapomíná.
A když už tedy Evropa trvale miluje a adoruje své lvy, orly, draky a různé artefakty, příkladem by mohla (a měla) jít alespoň sama Česká republika. Ano, naše odpovědnost je totiž nemalá a zcela určitě nezpochybnitelná.
Jak mi důvěrně prozradil přítel Asistent, umělý inteligent na Seznamu, v Česku žije přes dva miliony psů. Možná skoro dva a půl milionu. Jedná se o odhady veterinářů i kynologů. Mj. to znamená, že Česko patří k evropským zemím, které mají nejvyšší počet těchto čtvernožců v poměru k počtu obyvatel. Právem se tak o Česku hovoří jako o kynologické velmoci.
A přesto zůstáváme – podobně jako naši bližší i teritoriálně vzdálenější sousedé v zajetí dávných tradic. Což přetlumočeno znamená příslušnost ke státnickým lvům, orlům, královským korunám – ať již na hlavách zvířat či samostatně, k různým uctívaným předmětům, ale i k mytologickým tvorům jako drakům či jednorožcům.
Nic proti tomu nemám, tradice a její ctění je rovněž pěkná věc. Nicméně si myslím, že v souladu s výše uvedenými argumenty by již konečně někdo na Starém kontinentu mohl bouchnout do stolu, přepsat historii a konečně na reprezentativní místo pustit našeho odvěkého parťáka psa.
