Článek
Oblast mezi městy Sázava a Ledeč nad Sázavou je známá – kromě ikonické řeky – zejména díky řadě architektonických památek. Mezi vyhlášené patří hrad Český Šternberk a zámky ve Světlé nad Sázavou, Ledči nad Sázavou či Zruči nad Sázavou.
V případě Sudějova je třeba vydat se dvě desítky kilometrů na sever od říčního toku, projet lesními serpentinami a stanout v mírně zvlněné krajině Kutnohorska, na dohled v úvodu zmíněných Uhlířských Janovic. Cílem tu není ani hrad, ani zámek.
Sudějov coby obec je poměrně mladého data, vznikl až v 18. století; první zmínka o něm pochází z roku 1720. Mnohem dřív tu kromě lesů stála na pasece dřevěná kaple sv. Anny. Právě ta – ovšem nejen ona – byla základním impulsem, který určil pozdější charakter místa.
Kaple zde vyrostla po třicetileté válce nad studánkou, jejíž voda byla údajně léčivá. „Říká se, že „Sudějovská svatá Anna uzdravení očím dává, proti bolení očí pomoc dává“. Voda je nejen pitná a chutná, ale dosahuje kvalit vody kojenecké,“ uvádí Jana Jůzlová v publikaci Toulky mezi Labem a Sázavou.
Průčelí kostela a zvonice
Kaple a zejména pověst o zázračné studánce na místo nasměrovaly kroky rostoucího počtu návštěvníků. „Ke kapli přicházeli poutníci nejen z blízkého okolí, ale i z jiných míst v Čechách, a dokonce i z Moravy a Uher,“ píše se v textu informační tabule v areálu kostela.
Myslel na poutníky
Pro pohodlí zmíněných poutníků nechal v roce 1724 majitel panství Karel Joachim Breda postavit kostelík. V roce 1742 byl rozšířen o dvě věže a ambit se třemi kaplemi. V průběhu napoleonských válek byl ovšem ambit poškozen a chátral – v roce 1819 byl proto s výjimkou střední části s kaplemi zbořen. „Z bočních ramen se tak dochovaly jen vnější obvodové zdi,“ konstatuje publikace 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky.
Věž zvonice
Část areálu
Hodnotná barokní stavba – právě těmito slovy hovoří odborníci o sudějovském kostelu sv. Anny. Po stranách průčelí kostela dnes stojí dvě jednopatrové zvonice, schodiště ke kostelu zdobí dvě sochy andělů.
„Zmíněný „zázračný“ pramen vyvěrá u levé zvonice a jeho voda je sváděna do kapličky před kostelem, oktogonální z 1. poloviny 18. století s mansardovou střechou,“ lze se dočíst v publikaci věnované kostelům, klášterům a kaplím. „Naproti kostelu stojí barokní fara, na návsi je rovněž barokní socha sv. Jana Nepomuckého z toku 1749.“
Informační zdroj přímo v prostředí poutního místa připomíná, že v roce 1998 začala generální oprava areálu – a že „kostel byl v roce 2008 rozhodnutím pražského arcibiskupa Miloslava kardinála Vlka zařazen mezi poutní kostely pražské arcidiecéze“.
Náves v Sudějově s kostelem a zvonicemi vytváří natolik malebný celek, že si zastávku opravdu zaslouží. Ostatně – přesvědčte se sami.
Zdroje:
Petr David, Vladimír Soukup: 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky; Kartografie Praha ve spolupráci s Nakladatelstvím a vydavatelstvím Soukup & David, 2002
Jana Jůzlová: Toulky mezi Labem a Sázavou; Euromedia Group, 2023
Informační tabule v areálu poutního místa
