Tip na výlet: Českým rájem od skalního hradu Valečov na vrchol Mužského

„Valečov je skalní hrad, který se neschovává v nějakém rozlehlejším labyrintu, nepřerůstají ho stromy, a i když nestojí nijak vysoko na kopci, tvoří pozoruhodnou dominantu. Je to on, kdo otvírá bránu Českého ráje při cestě od Mnichova Hradiště,“ píší autoři publikace Český ráj známý i neznámý.

Právě u tohoto svědka dávné minulosti mé putování odstartovalo. Čili v sousedství takových přitažlivých míst, jakými jsou Drábské světničky, Studený průchod, Staré Hrady a další zákoutí Příhrazských skal – věnoval jsem se jim v článku publikovaném minulý měsíc:

Tísnivě úzkou soutěskou na vyhlídky Příhrazských skal. Na jedné z atraktivních tras Českého ráje

Oblíbený hrad pěvce Máje

V členitém terénu, na třech řadách skalních bloků v nadmořské výšce okolo 320 metrů, vyrostl v první polovině 14. století hrad Valečov. Až někdy o pět staletí později – to již byl pěknou řádku let opuštěný a pustý – si k němu začali nacházet cestu turisté. V jejich řadách nechyběl ani romantický básník Karel Hynek Mácha.

Toho ostatně poblíž vstupu do hradu připomíná pamětní deska, kterou do pískovcového bloku nechala v roce 1998 zasadit obec Boseň. „Karel Hynek Mácha – pěvec Máje – navštívil v letech 1832-36 několikrát Valečov a z různých stran si i hrad nakreslil. Tři jeho kolorované kresby se dochovaly. Hrad patřil k jeho oblíbeným,“ připomíná text zmíněné pamětní desky.

Ale teď se přece jen na chvíli vraťme hlouběji proti proudu času.

Osudové zvraty

Hrad s prostory vytesanými do pískovce a doplněný dřevěnými stavbami založili Valečovští z Valečova někdy po roce 1300 na místě pravěkého hradiště – to leželo na hranici slovanského kmene Charvátů. „V pozdější době tento nejrozsáhlejší skalní hrad v Čechách střežil část zemské stezky vedoucí od Mladé Boleslavi do Žitavy a také strategická naleziště železné rudy v blízkosti obce Zásadka,“ uvádí Magdalena Wagnerová v publikaci Tajemství zřícenin v Čechách a na Moravě.

První písemná zmínka o majitelích jednoho z nejrozlehlejších tuzemských skalních hradů se váže k roku 1316.

Jelikož zakladatelský rod se o století později přiřadil k přívržencům Jana Žižky z Trocnova, po husitských válkách hrad čekal neblahý osud – v roce 1439 byl dobyt a vypálen. V polovině 15. století byl obnoven; ve zříceninu se začal měnit až po roce 1700, kdy byl ponechán svému osudu.

V průběhu posledních třech „aktivních“ staletí hrad vlastnila pěkná řádka majitelů – v jednu chvíli bylo panství dokonce rozděleno mezi dva majitele. „V roce 1602 Kapoun ze Svojkova větší část valečovského panství zase poskládal dohromady, nicméně za účast ve stavovském povstání byl odsouzen ke ztrátě třetiny majetku, načež přišel nakonec úplně o všechno,“ popisuje jednu z rušných etap v historii hradu text publikace Český ráj známý i neznámý.

K následným majitelům pak patřili Valdštejnové, kteří Valečov zahrnuli do svého mnichovohradišťského panství. Ještě o něco později tu ovšem sídlili už pouze úředníci – a pak byl objekt opuštěn…

Po strmém schodišti ve skále

Torzo zděného Nového paláce je nejnápadnější dominantou hradu, ční na vrcholu skalního bloku, zaujme neobvyklým „ledvinovým“ tvarem, jeho obvodová zeď je až dva metry silná. Do jeho nitra vede zájemce o prohlídku strmé schodiště vytesané ve skále.

V paláci toho zase nezbylo až tak málo – z hlediska turistického pohledu. Světničky coby pozůstatky původního starého paláce, arkýř, skalní věž… Schody návštěvníky dovedou mj. na zábradlím jištěnou vyhlídkovou plošinu, takže hrad je současně i rozhlednou.

V letošním roce se brány hradního areálu veřejnosti opět otevřou 4. dubna.

„Od roku 1994 hrad vlastní obec Boseň, na jejímž území se nachází. Natáčely se zde některé scény z pohádky Zdeňka Zelenky RumplCimprCampr, uvedené v premiéře v České televizi na Štědrý den v roce 1997,“ uvádí text na Wikipedii.

Nejen tvůrce tohoto příběhu hrad zaujal. Točily se zde scény také pro pohádky Dešťová víla, Lotrando a Zubejda – a rovněž pro film Poklad hraběte Chamaré a Slavné historky zbojnické.

Skalní vesnice

K dalšímu cíli této cesty se vydávám po červeně (krátce s ní i žlutě) značené turistické stezce. Již pár kroků od hradu procházím pískovcovými skalami na jeho východním okraji. Jsou v nich vytesány desítky dalších světniček.

V neklidných dobách či při klimatických pohromách sloužily jako útočiště značnému počtu lidí; uvádí se také, že tu zimovala husitská vojska.

Později zde přebývala místní chudina; v 19. století tu vzniklo něco jako trvale obývaná skalní vesnice. V ní se žilo až do 5. října 1892. Po tomto datu byli obyvatelé zmíněné lokality na základě nařízení okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti násilně vystěhováni, četníci je odvedli do obecního chudobince.

Na samý vrchol Mladoboleslavska

Opustil jsem stezku v sevření skal a lesa, z červené trasy odbočil na silnici vedoucí ke Krásné vyhlídce a vydal se k Mužskému (463 m n. m.), nejvyššímu bodu Mladoboleslavska.

Za zastávku stojí i stejnojmenná osada (část obce Boseň), k vidění je v ní řada pečlivě udržovaných roubených chalup kolem návsi a také dřevěná zvonička. Osada ležící na svahu kopce Mužský je od roku 19954 chráněna jako vesnická památková rezervace.

A teď již uzrál čas na výstup na jednu z výrazných dominant Českého ráje, na čedičový vrchol vyrůstající z pískovcové plošiny, součást přírodní rezervace Příhrazské skály. V onen letní den mi počasí natolik přálo, že jsem neměl problém uvěřit tvrzení, že z vrcholu Mužského lze přehlédnout polovinu Čech. Vrch coby dokonalá přírodní rozhledna má nejen vhodné umístění, ale navíc je nezalesněný. Příkré travnaté svahy jsou maximálně porostlé keři.

Vrchol – kdysi o něco snížený lámáním kamene – opticky prodlužuje kamenná mohyla: pomník válečným obětem z prusko-rakouské války, z bitvy, ke které tu došlo 28. června 1866.

„Pruské vojsko okolo 11. hodiny zaútočilo na vrch Mužský, kde na ně čekalo rakouské vojsko,“ přečetl jsem si stručný popis střetu na informační tabuli pod kopcem. „Odehrál se zde krátký, ale tvrdý boj. Prusové zvítězili a Rakušané museli ustoupit. Rakouské vojsko mělo v bitvě u Mnichova Hradiště 20 padlých důstojníků, 1634 mužů a 29 koní. Pruské ztráty činily 8 důstojníků a 341 mužů.“

Střet a krev a ztráty toho nejcennějšího tu dnes již nic nepřipomíná. Jen ten pomník… Příchozí si užívá malebný výhled – na severovýchod, sever a severozápad až na Lužické a Jizerské hory či České středohoří, na opačnou stranu na víc a víc uhlazenější oblast Jizerské tabule a navazujícího Polabí.

Ať ten výjev a zdánlivě všudypřítomný klid trvá věčně, chce se v takové chvíli poznamenat.

Zdroje:

Petr David, Vladimír Soukup: Český ráj známý i neznámý; Euromedia Group, 2020

Informační tabule na trase

Magdalena Wagnerová: Tajemství zřícenin v Čechách a na Moravě; Nakladatelství PLOT, 2011

https://cs.wikipedia.org/wiki/Valečov

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mužský_(Jičínská_pahorkatina)

Mapy.com