Článek
V dosahu Horní Blatné, města ve vrcholových partiích Krušných hor, je k mání celá řada atraktivních turistických cílů. Patří k nim ostatně i samo výchozí místo této trasy. Horní Blatnou ležící v kotlině Blatenského potoka v nadmořské výšce 888 metrů založil v roce 1532 saský kurfiřt Jan Fridrich na místě původní osady. Pro nové město se záhy ujalo pojmenování Platten.
Město, které v dalších staletích proměnila hodnotná zástavba (v dnešní podobě se ustálila zejména v 18. a 19. století) – a s ní také nepřehlédnutelný kostel zasvěcený sv. Vavřinci, se již krátce po svém zrodu stalo centrem důlního revíru. Impulsem se stal objev bohatých nalezišť cínové rudy.
Kostel sv. Vavřince v Horní Blatné
Těžební minulost
Z výchozí stanice se vydáváme ve směru k nepříliš vzdálenému Blatenskému vrchu. Dříve než vystoupáme do jeho vrcholové partie (1043 m n. m.), několik zastávek absolvujeme o něco níž (asi tak v nadmořských výškách 900 až 1020 metrů). Ve svahu výše zmíněného vrchu to bývalo – jak se tehdy ukázalo – s nálezy cenné suroviny úplně nejlepší.
Z centra Horní Blatné sem zájemce vede červeně značená turistická stezka. Po zhruba kilometru a půl jsme na místě – v lokalitě přírodní památky Vlčí jámy. Předmětem ochrany je zde kromě středověkých dobývek cínových rud také výskyt kriticky ohrožených druhů mechů a živočichů.
Pohled do nitra bývalého dolu
Propadlina je až 25 metrů hluboká.
Především v 16. století tu bývalo těžebně opravdu rušno. V dole Wolfgang se cínová ruda dobývala až v pětatřicetimetrové hloubce.
„Cín z krušnohorských ložisek se těšil značné oblibě řemeslníků, protože se snadno tavil, dobře odolával povětrnostním vlivům a měl i efektní stříbřitou barvu,“ uvádí se v publikaci Krušné hory známé i neznámé autorů Petra Davida a Vladimíra Soukupa.
V té době k evropským hitům patřilo například cínové stolní náčiní zdobené rytým či reliéfním dekorem.
Dnes už je dávno odeznělou písní nejen cínová těžba u Horní Blatné, ale i původní podoba lokality v porovnání se stavem ve zmíněném 16. století. Později se totiž propadl strop dolu – a na jeho místě se zjevila více než 120 metrů dlouhá, 14 metrů široká a až 25 metrů hluboká propadlina.
„Kaňon“ z nadhledu
Pohled do nitra „kaňonu“ a jeho kolmých skalních stěn je impozantní – zejména z nejníže položené vyhlídky opatřené zábradlím. Nachází se v nadmořské výšce 987 metrů.
Ledová tragédie
Cesta k nejvyššímu místu Blatenského vrchu pokračuje. Asi po sto metrech chůze jsme u tzv. Ledové jámy.
Původně se jednalo o důl sv. Jiří. Jáma je zde velice úzká, místy až dvacet metrů hluboká. Než dno částečně zasypaly padající kameny, klesala až do padesátimetrové hlubiny. „Na jejím dně, kde se kumuluje těžší studený vzduch, se po celý rok držel jeskynní led,“ konstatují autoři Krušných hor známých i neznámých.
Ten minulý čas je bohužel zcela na místě. Protože v červenci roku 2005 právě zde došlo k tragédii, s následky naprosto nedozírnými…
Ne, nikdo se v těchto místech nezřítil do propasti, nikoho nepoznamenaly fatální následky, nic podobného. To jen tu řádilo pětatřicet německých návštěvníků z Klingenthalu, kteří v rámci prapodivné soutěže „z průrvy vytěžili dvě tuny ledu a sněhu“. (Krušné hory známé i neznámé)
Důvod? Ukradený materiál nájezdníci použili na stavbu sněhuláka, jehož vytvoření požadovala zmíněná soutěž pořádána soukromým rádiem z Lipska. Poškodili tak mikroklima tvořící se po staletí; kdoví, jestli se tu led ještě někdy vytvoří a udrží celoročně.
Rozhledna přežila, hotel nikoliv
Dalších tři sta metrů pochodu do kopce a jsme kýžených 1043 metrů nad mořskou hladinou čili v nejvyšším místě Blatenského vrchu. Který vizuálně protahuje jedenadvacet metrů vysoká rozhledna. Vyrostla tu v roce 1913 společně s horským hotelem, byla pokřtěna jménem rakouské arcivévodkyně Zity. (Kromě rozhledny je na vrcholu umístěn také televizní převaděč.)
Rozhledna na Blatenském vrchu
Zdevastovaný hotel krátce před zbořením (snímek z informační tabule na Blatenském vrchu)
Zatímco v 50. letech minulého století hotel tehdy využívaný pohraničníky dosáhl stavu, kdy musel být zbořen, rozhledně se kupodivu podařilo přežít. A turisty láká dodnes.
„Již řadu let se o ni dobrovolně starají ochránci přírody, kteří mají na Blatenském vrchu také svou chatu,“ lze se dočíst na Wikipedii. (Do konce října bude rozhledna otevřená denně od 10 do 17 hodin.)
Technická památka a další skály
S hornickou minulostí je na Hornoblatensku rovněž spojena významná technická památka – Blatenský příkop. Dodnes funkční dílo, které přivádělo vodu nutnou k pohonu vodotěžných strojů a k dopravě stavebního a palivového dříví, odbočuje z říčky Desné západně od Božího Daru, poté kolem Božídarského rašeliniště přes Ryžovnu míří k Horní Blatné, kde ústí do Blatenského potoka. Na své trase klesá z nadmořské výšky 975 metrů do úrovně 890 metrů nad mořem.
Na Strašidlech
Milovníky skal a dalekých vyhlídek umí potěšit lokalita zvaná Na Strašidlech (z centra Horní Blatné jen dva kilometry vzdálená). O té jsem podrobněji psal v červnovém článku:
Zdroje:
Petr David, Vladimír Soukup: Krušné hory známé i neznámé; Euromedia Group, a. s., 2020
